Vypadá to jako podivný druh zábavy, jímž si šimpanzi krátí chvíli ve svém přirozeném prostředí. Takový, který však dosud vědci u těchto lidoopů dosud nikdy nezaznamenali.
Přehlídka v Pekingu sází na zvířecí válečníky. Před Zemanem budou bojovat opice |
Mladý samec přichází ke stromu a nejprve se bázlivě rozhlíží. Pak však s mohutným rykem hodí kamenem velkým jako jeho hlava o kmen a utíká pryč. Jindy zase samice s mládětem na zádech přichází ke stejnému stromu a berouc menší kus kamene, činí totéž.
To, co by se však mohlo zdát jen zábavou nebo značením teritoria, by podle badatelského týmu pod vedením výzkumnice z berlínské Humboldtovy univerzity Laury Kehoeové mohlo být i něčím víc.
‚Nikdy jsem nic podobného neviděla‘
„Možná jsme objevili první důkaz toho, že si šimpanzi vytvářejí jakési svatyně, že si označují posvátné stromy,“ naznačuje Kehoeová odvážnou hypotézu.
Dosud neznámé chování šimpanzů v jejich přirozeném prostředí se badatelům podařilo natočit na kamery v několika desítkách případů ve čtveřici zemí západní Afriky v rozmezí několika let.
Chimpanzees go to heaven too #122unlimited Religion of the wild https://t.co/aEoW1XcGAI
— Mike Chin (@mikewlchin) 3. dubna 2016
„Nikdy jsem nic podobného neviděla. Úplně mě z toho mrazí,“ nechala se slyšet původem irská badatelka pro britský list The Daily Telegraph.
V článku, který ve spolupráci s kolegy publikovala v odborném časopise Scientific Reports, internetové verzi prestižního magazínu Nature, poukazuje na podobnost tohoto chování s lidským.
„Původní obyvatelé západní Afriky hromadí kameny u posvátných stromů a takové chování je běžně možné pozorovat po celém světě. Je to přitom až děsivě podobné tomu, co jsme tu objevili,“ rozváděla vše poté Kehoeová pro web Scientific American.
Záhadné kmeny vycházejí z úkrytů. Míří vstříc nebezpečí a riskují život |
Jisté je podle ní jedno – lidoopi se nesnaží použít kameny jako nástroje ani zbraně. Vybírají si také jen určité stromy, na které kameny vrhají, případně je házejí do jejich dutin nebo jimi tlučou o kmeny. Byť toto chování vykazují převážně mladí samci, to, že kamery při něm zachytily i samice, naznačuje, že se nemusí jednat jen o projev dominance, ale mohlo by jít o jisté duchovní rituály.
Pokud by se tato smělá hypotéza potvrdila, šlo by zcela jistě o přelomový objev. V každém případě však toto zjištění o dosud neznámém chování šimpanzů budí mimořádně živou diskuzi v řadách odborníků i laiků.
Šimpanzi bonobo.
Rozverné selfie opičáka i sebevražda delfína
Otázka, zdali jsou některá mimořádně inteligentní zvířata jako právě šimpanzi – naši nejbližší příbuzní z živočišné říše – schopná obdobné myšlenkové aktivity, víří společenskou diskusi již dlouhou dobu. Veřejnost už v 60. letech šokoval případ samice delfína držené v zajetí pro účinkování v populární televizní show, která spáchala sebevraždu, když vědomě přestala dýchat. Každý nádech je totiž u těchto vodních savců zcela vědomý.
V drtivé většině zemí světa mají dnes zvířata stále stejný status jako věci. Navzdory kritice jejich ochránců jsou tak stále poměrně často zvláště primáti využíváni k laboratorním pokusům. Španělsko se nicméně v roce 2008 rozhodlo pro značně progresivní krok, když šimpanzům přiznalo stejnou právní ochranu jako lidem. Podobně se pak ochránci také v USA před rokem poprvé domohli u soudu záštity dvěma těmto lidoopům z laboratoří.
Soud nepřiznal makakovi autorská práva na selfie. Ochránci zvířat zváží další kroky |
Nepochodili však již se snahou o to, aby si primáti ve Spojených státech mohli také nárokovat práva autorská. Poněkud bizarní a úsměvný případ hnali aktivisté před soud poté, co se nebývalé popularity dostalo snímku makaka z indonéského ostrova Sulawesi.
V roce 2011 si tou dobou nepříliš známý fotograf David Slater při výletu za těmito opicemi na chvíli odložil fotoaparát. V nestřežené chvíli mu ho ale jeden ze samců sebral a začal si s ním hrát. Podařilo se mu při tom náhodou zmáčknout spoušť a pořídit vlastní autoportrét. Snímek se pak objevil na obálce Slaterovy knihy.
