„Někdy se mi při chůzi motá hlava,“ popisuje svůj stav třiašedesátiletý vězeň Bruce Harrison. „Jednou jsem se dokonce nemohl ani postavit na nohy.“ Při chůzi ho bodá v nohou a musí proto nosit speciální zdravotní obuv. Podstoupil i vyšetření na srdeční onemocnění.
Harrison padl v roce 1994 do léčky federálních agentů, kteří jemu a jeho gangu platili za převoz falešných drog. V USA byla tehdy v plném proudu válka proti narkotikům a podobné fingované akce byly běžné. Po několika transportech si Harrison převzal tisíc dolarů odměny a v tu chvíli byl zatčen. Jeho trest? Padesát let ve federální věznici. A to i přesto, že jde o veterána z Vietnamu se dvěma purpurovými srdci.
  |
Drakonické tresty
Americké soudy v posledních letech přehodnocují drakonické tresty, které doposud udílely za méně závažné trestné činy. Důvodem je stárnoucí populace věznic, které se mnohdy z nápravných zařízení mění spíše na instituce pro seniory.
Washington pátrá po ozbrojeném vězni na útěku, uprchl z nemocnice |
Padesátníci dnes tvoří nejrychleji rostoucí věkovou skupinu mezi americkými vězni. Jejich počet stoupl mezi lety 2009 a 2013 o čtvrtinu. V roce 2010 dosahoval jejich počet čtvrt milionu. Některé věznice musely zavést geriatrická oddělení, jiné přestavěly celé své bloky na ozdravovny.
Domovy důchodců obehnané ostnatým drátem
Stárnutí vězeňské populace pociťují i američtí daňoví poplatníci. Americká správa věznic odhaduje, že rozpočet na zdravotní výlohy trestanců nyní dosahuje stejných výšek jako má například celý úřad U.S. Marshals nebo Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny. Mezi lety 2006 a 2013 vzrostl o 55%.
„Naše federální věznice začínají připomínat domovy důchodců, obehnané ostnatým drátem,“ řekla deníku Washington Post Julie Stewartová, předsedkyně a zakladatelka nadace Rodiny proti povinným minimům (jako povinná minima se v americké soudní praxi označují nejnižší tresty, které může odsouzený dostat za určité trestné činy - pozn. red). Uvěznit na desetiletí lidi, kteří svůj dluh společnosti už dávno splatili nedává smysl ani z hlediska finančního, ani z hlediska lidského soucitu,“ dodává. „Musíme zrušit absurdní povinná minima, která je tam drží.“
Vězni o francouzských holích
Některé se dokonce už ani nenazývají věznicemi. Butner Federal Medical Center (Butnerovo federální zdravotnické zařízení - pozn. red.) nepřipomíná vězení ani zevnitř. Přestárlí trestanci netráví dny v celách, namísto toho se šourají po chodbách s francouzskými holemi nebo v kolečkových křeslech a povídají si. Rozcestníky vedou k oddělením jako Urgentní péče, Psychiatrie, Operační sál nebo Onkologie.
VIP vězni víří zlou krev. Krejčíř hraje fotbal s atletem Pistoriusem |
„Tato instituce mnohem spíše než věznici připomíná nemocnici,“ tvrdí Kenneth McKoy, zástupce ředitele. „Poskytujeme i dlouhodobou zdravotní péči,“ dodává. Instituce prý funguje částečně i jako hospic pro umírající vězně.
„Proč držíme za mřížemi lidi, kteří se o sebe už nejsou ani schopni sami postarat a tudíž nepředstavují společenské riziko?“ ptá se Jamie Fellnerová z Human Rights Watch.
Bitky mezi vozíčkáři
Ve věznici Federal Medical Center Devens dokonce přestavěli golfové vozítko na malou ambulanci. Na prášky a inzulinové injekce se tady každý den tvoří dlouhá řada lidí o berlích nebo na vozíku. Nikdo nemá pouta, není důvod. Mladší vězni jsou často zařazeni na pozice pomocníků a mají za úkol pomáhat starším spoluvězňům z postele nebo je vozit po areálu.
‚Policejní vrazi do vězení!’ Baltimore protestuje proti smrti černocha |
Překvapivě i v těchto věznicích propukají bitky. V Devensu zaznamenali případ, kdy jeden z trestanců vylezl ze svého invalidního vozíku a vydrápal se na poschoďovou postel, aby mohl zmlátit jiného muže. Rvačky mezi trestanci o berlích nebo na vozíku prý nejsou ničím výjimečným.
Jsou to taky lidé
„Zdejší vězni jsou stále starší a nemocnější,“ popisuje situaci jeden z ošetřovatelů, Michael Renshaw. „Vězňům se dostává velmi dobré péče, ale musíte si zachovávat odstup. V normální nemocnici byste třeba pacienta objali, tady ne.“ Medicínský technik John Thompson k tomu dodává, že mnoho lidí nechce mít s ošetřováním vězňů nic společného. „Já si ale myslím, že to nejsou špatní lidé. Splácejí svůj dluh společnost,“ tvrdí.
Bruce Harrison je typickým zástupcem trestance, kterého za mřížemi drží mnohými kritizovaná povinná minima. Harrison sloužil jako kulometčík ve Vietnamu, byl několikrát postřelen a domů se vrátil jako uznávaný válečný veterán. Po čase měl však pocit, že ztratil smysl života. Nevěděl, jak dál. Proto se přidal k motorkářskému gangu The Outlaws (Psanci).
Trestný čin pod taktovkou vlády
Jednoho dne za ním přišel agent v přestrojení a nabídl mu práci: převoz drog za odměnu. Tou měly být zase drogy. Harrison však odmítl. „Nechtěl jsem drogy. Nevěděl bych, co s nimi. Neprodávali jsme je,“ řekl už dříve Harrison. Když však agent přišel s finanční nabídkou, přijali. Několik měsíců potom převáželi drogy v rámci fingované obchodní transakce, organizované vládou USA. Tím u soudu argumentoval i jeho právník. podle něj Harrison nespáchal žádný trestný čin, protože vše bylo jen naoko.
‚Radši vězení, než bojovat za tuhle vládu.’ Mladí Ukrajinci nechtějí do armády |
Harrison dostal za pašování drog 24 let. Dalších 25 let mu soud přidal za to, že u sebe během transportů nosil pistoli. „Je to určitě tvrdý rozsudek,“ řekla po jeho vynesení soudkyně Susan C. Bucklew. „Ale tak mi to ukládá zákon. Myslím, že tady nemám žádnou jinou možnost.“ Několik členů poroty bylo z výše trestu v šoku.
Škodlivé minimum
Obamova vláda se povinná minima snaží kompenzovat předčasným propouštěním těch, kteří splní určitá kritéria. Také nabádá žalobce, aby si dlouhé tresty schovávali pro skutečně závažné případy. V zažitém systému jde však o běh na dlouhou trať.
A ceny za stárnoucí vězně rostou. Věznice musí mimo jiné najímat sestřičky, instalovat sprchy pro seniory nebo zavádět bezbariérový přístup v celém objektu. „Věznice nejsou navrženy s ohledem na vězně-seniory,“ vysvětluje Fellnerová. „Existuje množství situací, kdy staří vězni narážejí na překážky, které jim vězeňský prostor klade. Je pro ně obtížné vylézt na patrovou postel, vyjít schody, čekat před celou na prášky. Někteří nejsou schopní ani slyšet rozkazy, které jim bachaři udílí,“ tvrdí Fellnerová.
Harrisonova kamarádka z dětství Andrea Strongová tvrdí, že Harris nikdy nebyl svatoušek. „Ale v soucitném světě by tento muž nebyl teprve v polovině svého trestu za zločin, který se stal před dvaceti lety. Splatil by svůj dluh společnosti a byl by propuštěn do záchranné sítě své rodiny a přátel,“ míní. Harrison k tomu pouze dodává: „Pokud se dostanu ven, vrátím se domů a budu trávit čas se svými vnoučaty.“
