Selezňov podle agentury TASS popsal, jak ho několikrát převáželi ze státu do státu a přemísťovali z vězení do vězení. V jednom ze zařízení ho prý dozorci nenechali ani spát a každé dvě hodiny ho budili na kontrolu. Po celou dobu bylo navíc podle jeho výpovědi rozsvícené světlo.
„Jedna z věznic byla v Atlantě. Tam to bylo hrozné. Všichni vězni u sebe měli nože a navzájem se tam zabíjeli. Nebylo dne, aby někdo někoho nepodřízl. Snažil jsem se od nich držet dál, ale několikrát se mi stalo, že mě málem zabili,“ řekl syn poslance.
Selezňov dodal, že stále nevěří, že je doma. „Uvědomuji si to, ale mám strach z toho, že se probudím a budu zase v cele,“ vysvětlil.
Selezňova zadržely v roce 2014 na dovolené na Maledivách tamější úřady, kterého následně vydaly USA. Podle verze TASS ho zajali američtí tajní agenti a do USA prakticky unesli.
Ve Spojených státech ho obvinili z vedení skupiny hackerů, která způsobila americkým občanům a organizacím škody za 170 milionů dolarů, v přepočtu skoro čtyři miliardy Kč. Selezňov se prý nepřiznal k žádnému ze 40 bodů obvinění.
Soud Rusa pak poslal na 27 let do vězení. Za mřížemi však strávil jen 10 let.
„Můj syn Roman Selezňov se po deseti letech nesnesitelných fyzických a morálních muk v amerických věznicích, odsouzený americkou mašinérií takzvané ‚spravedlnosti‘ pod zcela vymyšlenými záminkami k 27 letům vězení, díky síle a politické vůli nejvyššího vedení našeho státu, součinnosti ruských bezpečnostních služeb a diplomatického sboru, dnes vrátil domů, do své vlasti, ke své rodině,“ napsal den předtím jeho otec Valerij. Poslanec na závěr poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci a průběhu výměny.
Podmínky věznice
O podstatně horších podmínkách se ovšem hovoří v souvislosti s ruskými věznicemi. Bývalí vězni popisují nulovou zdravotní péči. Bývala zdravotnice z moskevské vazební věznice řekla, že „pro zaměstnance jsou vězni jen odpad. Nechovají se k nim jako k lidem. Ignorují je, je jim jedno, když umírají.“
Bití a znásilňování ze strany dozorců i spoluvězňů či mučení zimou v sibiřské trestanecké kolonii IK-3 líčili i někdejší vězni tohoto zařízení. Právě tam zemřel i opozičník Alexej Navalnyj. Podle vězňů je prý nepravděpodobné, že by zesnulému politikovi přišli lékaři obratem na pomoc.
Také další bývalí vězni si stěžovali na nedostatek lékařské péče a laxní přístup zdravotníků. „O vězně s bolestmi na hrudi se nikdy řádně nepostarali. Kdo si stěžoval na bolest u srdce, dostal od doktorů analgin a den klidu na lůžku. Někteří se ráno prostě neprobudili,“ popsal jeden z nich.
