Věznil ji arabský princ. Utekla, ale bez dcery

Seznámili se na dovolené v Londýně. Ona, teprve osmnáctiletá Francouzka s židovským původem, on příslušník saúdskoarabské královské rodiny a pravověrný muslim. V roce 2001 se jim narodila dcera Haya. Rodinná idyla Candice Cohenové-Ahnineové a prince Saddama se však brzy začala chýlit ke konci. Mohly za to neslučitelné kulturní rozdíly i Saddamovy násilnické sklony, které se naplno projevily až roce 2008.

„Odjela jsem na pár dní do Saúdské Arábie, aby moje sedmiletá dcera Haya viděla svého tátu,“ líčila Francouzka v rozhovorech pro zpravodajský server 20 minutes a týdeník L'Express. „Jakmile jsem přijela do královského paláce, sebrali mi dceru, všechny věci i pas amě zavřeli,“ popisovala. Následovalo fyzické i psychické týrání. Jako zázrakem se jí podařilo uprchnout a doufala, že pomoc najde na francouzské ambasádě. Tam na ni čekalo jen další zklamání. „Řekli mi, ať se vrátím, odkud jsem přišla. Slyšela jsem také: ‚Jste mladá a hezká, můžete otočit list a změnit život‘,“ řekla Candice.

Nezbylo než než jít zpět do paláce. Cestou si však koupila mobilní telefon, aby si na něj mohla nahrát důkazy o týrání a také jeho prostřednictvím hledat pomoc. Její věznění trvalo dlouhých sedm měsíců a snášela ho hlavně kvůli dceři, která byla bita za to, že matce nosí tajně jídlo a věci denní potřeby – kartáček na zuby, pastu, mýdlo...

Jednou Candice navštívili lidé z francouzské ambasády. Chtěli, aby podepsala listinu, že se vzdává nároku na svou dceru, protože nemá dostatek finančních prostředků na její výchovu. Odmítla. „Později jsem se dověděla o korespondenci mezi ambasádou v Rijádu a ministerstvem zahraničí v Paříži. Kvalifikovali mě tam jako duševně chorou ženu, která se pokouší unést dítě do Francie,“ svěřila se. Candice Cohenová-Ahnineová za tímdodnes vidí iniciativu saúdskoarabské rodiny a touhu Francie nepošramotit diplomatické vztahy.

Dceru směla vidět třikrát ročně

Pomoc tak musela iniciovat sama. Díky telefonu získala i přístup na internet, kde zkontaktovala rodiče a vysvětlila jim svou situaci. Společnými silami docílili toho, že se dostala pod ochranu francouzské ambasády v Rijádu. Tři měsíce trvalo, než vymohli od Saúdů zpátky zabavený cestovní pas. „Dokonce mě chtěli dát do vězení za to, že jsem muslimka, která konvertovala k judaismu. Za to je podle islámského práva trest smrti. Já ale vždycky byla židovka,“ hájila se žena. Saúdskou Arábii konečně opustila v červnu 2009, ale bez dcery.

Pro Candice začala druhá fáze boje. Dostat zpět svoje dítě. Po zdlouhavých vyjednáváních královská rodina přistoupila pouze na to, že může dceru vidět třikrát ročně na jeden týden. To ale matce přirozeně nestačilo. Jako jedinou šanci viděla dostat případ do médií, která dosud o celé věci prakticky neinformovala. Candice Cohenová-Ahnineová tak porušila slib, který dala francouzskému ministerstvu zahraničí. „Byla to jejich podmínka za to, že mně dostanou z Rijádu,“ řekla. Loni na podzim vydala knihu Rendez-moi ma fille! (Vraťte mi moji dceru), kde popsala svůj příběh, a začala dávat rozhovory.

Kódované zprávy v básničkách

Zřejmě i díky těmto aktivitám pařížský soud 12. ledna uznal její práva na dceru. „Jestli mi Saddam odmítne Hayu vydat, může být na něj vydán mezinárodní zatykač,“ doplnila Francouzka. Nezbývá než nadále čekat.
Prozatím ji nad vodou drží alespoň telefonní hovory s dcerou jednou za dva nebo tři týdny. Ani tehdy však nemají čas jenom pro sebe. „Vždycky u ní někdo stojí a diktuje, co mi má odpovědět. Spojenectví ale mezi námi existuje pořád. Posílá mi na telefon kódované zprávy třeba pomocí básniček, které vymýšlí,“ uzavřela matka.