Vídni ovšem vadí, že by za „zelený zdroj energie“ mohly být považovány i jaderné elektrárny. Proti jejich výstavbě rakouské vlády dlouhodobě bojují. Kabinet konzervativních lidovců a Zelených již avizoval, že zvažuje podat proti rozhodnutí Komise žalobu. Pro začátek chce svůj postup sladit s vládami dvou velkých členských států, které rovněž „zelenou nálepku“ pro jádro odmítly – Německem a Španělskem.
Je ovšem otázkou, jestli by se například Berlín k případné žalobě přidal. Součástí návrhu Komise je totiž i přechodné zařazení zemního plynu mezi ekologické zdroje. Právě s ním Němci výrazně počítají, až v závěru letošního roku ukončí provoz posledních tří jaderných elektráren a v horizontu příštích deseti let odpojí i většinu svých uhelných elektráren.
Přelomové rozhodnutí: jádro jako obnovitelný zdroj. Evropská komise chystá jeho uznání |
Energii vyrobené ze zemního plynu pak připadne úloha kompenzovat možné výkyvy dodávek z alternativních zdrojů, větrných nebo slunečných elektráren. Naopak hlavním bojovníkem za jádro byla Francie, která se přitom mohla opřít o podporu třinácti dalších členských států, včetně Česka a většiny zemí z regionu střední a východní Evropy.
„Kde je bio na obalu, musí být bio i uvnitř“
Tím, že se ocitla jaderná energie na seznamu čistých zdrojů, se jí nyní může dostat nejrůznějších podpor. Zároveň tak může vzrůst i její atraktivita pro potenciální investory do projektů na výstavbu nových zařízení.
K nejhlasitějším kritikům Komise teď patří rakouská ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová. „Je to srovnatelné s označením bio u potravin. Kde je zelená značka na obalu, musí také skutečně být zelený obsah uvnitř, investoři musí mít možnost se spolehnout,“ uvedla v rozhovoru pro rakouský rozhlas.
Politička za Zelené se také pozastavila nad postupem bruselských úředníků, kteří prý zaslali dokument na Silvestra, pouze hodinu před půlnocí. Zároveň prý dostaly členské státy pouze dvanáct dní, aby se k tomu vyjádřily.
K rozhodnutí Komise s tímto vyzněním se schylovalo již delší dobu. Proto si Gewesslerová již před časem „preventivně“ zadala vypracování posudku, který měl podtrhnout její argumenty proti jaderné energii. Analýza, kterou pro ni vypracovala jedna mezinárodní právní kancelář se sídlem v Berlíně, byla zveřejněna již na podzim.
Převýchova, díl 1. Evropská komise navrhla své ‚ano’ jaderné energii, ale… |
V posudku se mezi hlavními důvody, proč není možné považovat jadernou energii za „zelený zdroj“, doslova uvádí, že „neexistují důkazy pro odolnost zařízení vůči projevům klimatické změny“. Mezi takové dokument zmiňuje extrémní výkyvy počasí, nárůst hladiny moří, dlouho trvající sucha a s tím související nedostatek vody potřebné pro chlazení reaktorů.
K dalším důvodům, proč prý není možné jaderné elektrárny považovat za čistý zdroj, patří podle autorů textu skutečnost, že těžba a zpracování uranu potřebného pro činnost elektráren se odehrávají z větší části mimo území EU. Podle autorů není „zaručeno, že jsou dodržovány její normy pro ochranu životního prostředí“.
Jako nejsilnější argument proti jaderným elektrárnám ovšem v textu zaznívá problém s likvidací jaderného odpadu, který zůstává podle dokumentu i „více než po 100 tisíci letech radioaktivní a toxický pro životní prostředí“.
Podmínka pro rozšíření Unie
V rámci Unie prosazuje Rakousko zákaz využívání energie vyrobené v jaderných elektrárnách již od svého vstupu v roce 1995. Kdysi udělalo z tématu jednu z otázek, jíž podmiňovalo souhlasit s rozšířením Společenství o státy střední a východní Evropy, včetně České republiky. Vídeň tehdy poukazovala na skutečnost, že zmíněné země provozují jaderná zařízení, v nichž údajně nejsou zaručeny nejvyšší možné bezpečnostní standardy. Zároveň se většina z nich nacházela v blízkosti hranic s Rakouskem.
Předmětem kritiky byla například zařízení v Jaslovských Bohunicích a Mochovcích na Slovensku či ve slovinském Kršku. Když pak byla v roce 2000 spuštěna jaderná elektrárna v jihočeském Temelíně, rakouští ekologičtí aktivisté kvůli tomu blokovali hraniční přechody s Českem.
Na nesouhlasu s rozvojem jaderné energetiky panuje v Rakousku již desítky let celospolečenský konsensus. Souvisí to s výsledkem referenda z roku 1979, v němž občané těsně vyslovili nesouhlas se spuštěním první rakouské jaderné elektrárny ve Zwentendorfu, ležícího šedesát kilometrů západně od Vídně.
