EU potřebuje více demokracie. Hlavní poraženou se stala Merkelová, píše evropský tisk |
Jako absolutní vítěz z evropské politické hry vzešel podle listu Financial Times jednoznačně snad jen francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten své politické protějšky nařkl z toho, že svou nerozhodností ničí důvěryhodnost celé Evropské unie. Sám ale může být spokojený. Jeho krajanka Christine Lagardeová byla navržena do čela Evropské centrální banky a Macronovým spojencem je i liberální belgický premiér Charles Michel, jenž by se měl stát novým „evropským prezidentem“ a vystřídat tak Poláka Donalda Tuska.
Byl to také Macron, kdo se zasloužil o to, aby vůbec přišlo v úvahu jméno kandidátky na šéfku Evropské komise Ursuly von der Leyenové. K dobru si může přičíst i to, že všichni jmenovaní mluví skvěle francouzsky, a to včetně kandidáta na šéfa unijní diplomacie Španěla Josepa Borella.
Vláda „staré Evropy“
Nominace Němky, Francouzky, Belgičana a Itala (šéfem europarlamentu se stal italský socialista David-Maria Sassoli) znamená, že v následujícím období bude vládnout „stará Evropa“. Ve výběru totiž chybí zástupce jakéhokoli státu, který do Unie přistoupil po roce 1990. Dosluhující šéf Evropské rady Donald Tusk doufá, že rovnováhu zajistí alespoň von der Leyenová – třeba při jmenování vrcholných komisařů. Co se týče rovnováhy genderové, je Tusk spokojen. Dva důležité posty pravděpodobně obsadí dvě ženy. „Koneckonců, Evropa je rodu ženského,“ řekl Tusk.
Nový šéf Evropského parlamentu David-Maria Sassoli (frakce S&D).
Výsledek jednání pro německou premiérku Angelu Merkelovou vyhodnotil list Financial Times jako remízu. Dokázala se vypořádat s rebelií ve vlastní evropské lidovecké partaji (EPP) a zajistila místo „své“ ministryni. Je také příznivě nakloněna Lagardeové. Trable Merkelové ale tkví v domácí politice.
Německo se formálně zdrželo hlasování poté, co se na výběru spitzenkandidáta Merkelová nedokázala domluvit se socialistickými koaličními partnery. Společná shoda na spitzenkandidátech je přitom jedním z bodů koaliční smlouvy CDU/CSU a SPD.
Zdánlivé španělské vítězství
Mohlo by se zdát, že prosazení španělského ministra zahraničí a socialisty Josepa Borrella je pro premiéra stejné vlády Pedra Sáncheze vítězstvím. Vyvstává ovšem otázka, zda je dvaasedmdesátiletý Borell připraven vykonávat náročnou práci zahrnující náročné cestování po celém světě.
Borell loni také zprostředkoval kontroverzní pakt mezi Španělskem a Ruskem o kybernetické bezpečnosti, na což poukazují někteří východoevropští diplomaté. Převzetím zahraničního resortu se Sánchez se navíc vzdává šance umístit socialistu do čela Evropské rady. Pro Sáncheze bylo rovněž porážkou odmítnutí socialistického kandidáta Franse Timmermanse. Merkelová měla na rozdíl od něho plán B – von der Leyenovou.
Neúspěch V4 i seveřanů
K těm, kdo „prohráli“ patří Nizozemci, Dánové i Finové, jimž se žádného kandidáta prosadit nepodařilo. Porážka se týká i V4. Ačkoli se podařilo zablokovat jednání o Timmermansovi, nedošlo ani na možnost obsadit post visegrádským favoritem Michelem Barnierem.
Jednání maďarského premiéra Viktora Orbána (vlevo) a Donalda Tuska.
Viktor Orbán tvrdí, že podporuje von der Leyenovou, dá se však očekávat, že ta jeho sympatie opětovat nebude kvůli Orbánově pojetí právního státu. Stejný odmítavý postoj k neliberálnímu směru, kterým v posledních letech nabírají státy V4, má i belgický premiér Michel.
Šéfem europarlamentu se stal italský socialista Sassoli. Druhý se 160 hlasy skončil Jan Zahradil |
V příznivější výsledek zřejmě doufali i evropští zelení. Jejich kandidátka Ska Kellerová skončila v hlasování o nového šéfa europarlamentu až třetí. Zelení zatím mohou doufat alespoň v první obsazení postu eurokomisaře vůbec.
