Úderem sobotní půlnoci (rozhovor byl pořízen v pátek, pozn. red.) končí předvolební kampaň ve Španělsku. Máte toho dost?
Kampaň byla vyčerpávající, to ano, ale zajímavá. V posledních čtyřech měsících jsme pracovali na předvolebním programu, který byl zveřejněn začátkem prosince a uplynulých čtrnáct dní jsme jezdili po celém Španělsku, abychom ho představili. Byli jsme snad všude.
Španělsko proti nezávislému Katalánsku: ústavní soud brání referendu |
Jak připravuje volební program strana s jednou z nejpočetnějších členských základen v Evropě?
Lidová strany (PP) má největší základnu - 800 tisíc členů. Druhá za PP je snad německá CDU. V červnu jsme všem členům poslali e-mail s žádostí o návrhy do programu, dorazilo přes sto tisíc odpovědí. Oslovili jsme také firmy, asociace, odborníky a přes léto jsme – v našem osmičlenném týmu - dávali program dohromady.
Co nejvíce tíží voliče lidovců?
Rozhodně nezaměstnanost. To je palčivý problém, který v zemi vzbuzuje nejvíc starostí. Od posledních voleb v roce 2011 se situace zlepšuje, ale pořád je to problém. Další témata jsou ekonomika a veřejná správa.
Mluví se také o korupci? Vždyť právě ty podle mnohých otřásly důvěrou občanů v tradiční strany, lidoveckou PP a socialistickou PSOE.
Jistě, řeší se korupce, která PP uškodila. Velkým tématem je proto transparentnost a modernizace strany. Lidé si hledají mnohem více informací než dříve.
Jaká byste popsal končící kampaň?
Byla úplně jiná, než ty předchozí. Dříve jsme měli dvě strany, teď jsou tady čtyři silná uskupení. A to samozřejmě kampaň ovlivnilo. Změnil se způsob komunikace, všichni politici se mnohem více objevují v televizi a především v ulicích. Kdysi se zorganizovaly velké mítinky v halách a kulturních centrech, což se děje i nyní, ale kandidáti jdou ještě před akcí a někdy po ní do ulic. Mluví s voliči, fotí se s nimi, rozdávají letáky a diskutují. Něco takového v minulosti téměř neexistovalo.
David Ávaro García, politolog a vedoucí volební kampaně Lidové strany
Co změnu způsobilo? Nástup dynamických osobností typu lídra levicového hnutí Podemos Pabla Iglesiase, jenž měl vlastní program v televizi?
Spíše je to otázka celkové modernizace politiky. Přes třicet let jsem tady měli bipartismus, strany si zvykly, bylo to pohodlné. Jednou zkrátka vyhraje tenhle, jindy onen. Nyní je třeba více komunikovat s lidmi, přitáhnout pozornost. Před čtyřmi lety kandidáti vyšli do ulic tak jednou, možná dvakrát. Teď každý den. Zvykáme si na něco nového. Ostatně vypovídá o tom i napadení premiéra v Galicii (premiéra ve středu uhodil 17letý mladík na setkání s voliči, pozn. red.). Něco takového se nikdy nestalo.
Strany PSOE, Podemos i středopravicoví Ciudadanos (Občané), které usilují o vstup do parlamentu, nasadily do boje nové tváře. Premiér Rajoy představuje starou garnituru. Není to nevýhoda?
Nemyslím si, i když v zemi narůstá pocit, že dobré nápady mají jen ti noví a čerství. Domnívám se, že věk není důležitý, a to jsem sám poměrně mladý. Důležité je, zda nápady mají smysl a hodnotu. Volím toho, kdo bude schopný řídit zemi, a je mi jedno, kolik mu je let. Chci však někoho zkušeného a Rajoy má mnoho zkušeností. Byl poslanec, ministr, vicepremiér, premiér. U ostatních se neví, jestli budou dobří politici, nebo špatní, a to by v tuto chvíli mohlo být pro zemi riskantní. Pomalu se dostáváme z těžké krize, ekonomika roste, ale všechno je příliš křehké.
Přesto jak sám říkáte - Rajoy byl poslanec, ministr, premiér – samé vysoké funkce ve straně, jíž ublížily korupční skandály. Neuvažovalo se o jiném lídrovi?
Určitě ne. Rajoy kormidloval vládu v nejtěžší krizi a dělal to dobře. Není důvod ho vyměnit. Lidé navíc vidí, že PP provedla řadu změn ve své struktuře. V létě se vystřídalo skoro celé vedení strany. Omládlo a voliči tuto zprávu – jak naznačují odhady – vnímají. PP se mění a sází na mladé politiky. Je třeba říct, že Španělsko se v posledních čtyřech letech velmi změnilo. V roce 2011 každý den zmizelo 1500 pracovních míst, nejvíc v Unii. Nyní se jich tady tolik vytvoří. Ještě před dvěma lety se mnozí obávali, že Španělsko zkrachuje, že přijde troika (zahraniční věřitelé EK, ECB a MMF, pozn.red.) a že země dopadne jako Řecko nebo Argentina. Byly to reálné obavy, ale nestalo se to.
Pravda je, že lidé si v posledních letech hodně vytrpěli. PP zvýšila daně, byť v kampani 2011 slibovala, že je sníží. A věřte, že pro liberální stranu není příjemné daně zvyšovat. Nastal čas voličům zaplatit za tyto čtyři roky. Vše je ale na začátku, a tak panují obavy, že jiná vláda může zemi snadno uvrhnout zpět do krize.
Zpět k vedení strany. Proč tedy Rajoy posílal na mnohé mítinky a debaty svou „mladou“ tvář, vicepředsedkyni Sorayu Saénzovou Santamaríovou, která je s ním i na většině předvolebních plakátů?
Lidová strana je velká strana, Rajoy řekl, že PP není stranou jednoho muže. Ve Španělsku všichni vědí, kdo je dvojka a trojka v PP. To nelze říct o ostatních – především těch nových – uskupeních. Nikdo neví, kdo je dvojka u Ciudadanos nebo u Podemos. Obě strany mají skvělé lídry, výborné řečníky a politiky, ale všechno stojí a padá jen s nimi. V tom vidím jejich nevýhodu.
Z většiny odhadů vychází PP jako vítěz voleb. Jaké jsou reálné povolební možnosti?
Jediné, co se zatím zdá jasné, je, že PP vyhraje. Co se týče druhého až čtvrtého místa průzkumy se liší. Pozice se v nich střídají. V posledních průzkumech je například Ciudadanos na čtvrtém místě, Podemos na druhém. Lidová strana vede a pokud vyhraje, její snahou bude sestavit vládu.
Zřejmě to ale nepůjde bez koaličního partnera. Ostatní strany se ale nechaly slyšet, že s PP do koalice nepůjdou. Jaké jsou návrhy?
PSOE a Podemos stranu nepodpoří, řekli to veřejně. Ciudadanos také tvrdí, že ne, PP ale chce jednat se všemi. Ve Španělsku se však nikdy nestalo, že by lídr strany, jež získala nejvíc hlasů, nebyl premiérem. To si neumím představit.
Proč se odhady tolik liší?
To neví nikdo. Předpokládá se, že ostatní tři strany mají takřka stejnou podporu, že jsou prostě na hranici statistické chyby. Snad proto. A také, jak jsem řekl, střídaly se zde o moc dvě strany, bylo snadné dělat průzkumy. Upřímně v posledních dvou letech nevyšel skoro žádný odhad správně.
Překvapilo vás v této kampani něco?
Asi Ciudadanos, jak na podzim vzrostly jejich preference a zase spadly. A překvapilo mě i napadení premiéra. A pak také změna přístupu stoupenců PP. Na jaře během regionálních voleb byla nálada skutečně tristní, dávali najevo, že straně nevěří a jsou zklamaní. To se změnilo. Zdá se, že letní strukturální změny byly k dobrému.
Co volby rozhodne?
To, zda lidé pochopili, že situace mezi rokem 2011 a 2015 se změnila. To bude nejdůležitější, rozhodnout, zda se chceme vrátit před rok 2011 nebo se posunout k 2020.
