Mají to být ti politicky nejspolehlivější ze spolehlivých. Jinak by nikdy povolení k práci v cizině nedostali. Jakékoli ideologické excesy v rodině – i několik generací nazpět – se tedy netolerují. Doma na ně navíc čekají rodiny. Jako rukojmí pro případ, aby si případnou změnu strany dobře rozmysleli.
KLDR oslavuje vlastní ‚Netflix‘. Diváky poučí o Kimovi, zvířatech i angličtině |
A přesto se tak čas od času děje. Ze služeb KLDR ovšem v nedávné době zběhlo hned několik vysoce postavených představitelů režimu. Poslední případ, o němž nyní informovala jihokorejská média, se ale vymyká.
Po více než dvou desetiletích, která strávil v Evropě, podle nich vypověděl Pchjongjangu věrnost severokorejský činitel, který měl na starost zajištění zdrojů tvrdé měny pro vedení totalitní země na pozadí utahující se smyčky v podobě mezinárodních sankcí. Podle jihokorejského listu Dong-a Ilbo opustil své působiště v elitním utajovaném Úřadu 39 až s 400 miliony dolarů.
Původně žádal o azyl v USA
O identitě severokorejského přeběhlíka ani jeho působištích za poslední dvě dekády není nic dalšího známo. Zprávy v jihokorejských médiích se také rozcházejí v informacích, kdy uprchl ze svého dosavadního postu. Podle agentury Jonhap zmizel už loni koncem roku a teprve nyní se případ dostal na veřejnost. Objevují se ale i zprávy o jeho odchodu letos v červnu. Shodně však média uvádějí, že dotyčný je nyní v „ochranné vazbě“ v blíže neurčené evropské zemi. Údajně přitom původně žádal o azyl v USA, ale Washington mu žádost zamítl.
Pro režim v Pchjongjangu je to přitom už druhá tvrdá rána z vlastních řad za krátkou dobu. Zkraje minulého týdne informovala jihokorejská média o tom, že z londýnské ambasády KLDR zběhl druhý nejvýše postavený diplomat. Navíc už v dubnu světovými médii prolétla zpráva o hromadném útěku nejméně 13 Severokorejců z jedné z restaurací, které totalitní režim provozuje v cizině právě pod dohledem tajnostmi opředeného Úřadu 39 – elitního útvaru pracujícího na přímý rozkaz nejvyššího severokorejského vedení. O jeho existenci ve stínu oficiálních struktur vládnoucí Strany práce se toho přitom patrně ví více za hranicemi než uvnitř samotné KLDR.
A není se čemu divit. Zatímco třeba v 90. letech vinou fatálních hospodářských opatření umíraly hlady statisíce (podle některých odhadů až 3,5 milionu) Severokorejců, Úřad 39 se – tehdy stejně jako dnes – staral především o jedno. O dostatek tvrdé měny k pokrytí všech potřeb a manýrů vládnoucí dynastie Kimů a mocenských kruhů, které je obklopují. Třeba nedlouho po domnělém narození prvního potomka nynějšího vůdce Kim Čong-una se objevily indicie, že si navzdory mezinárodním sankcím nechal nakoupit luxusní dětské oblečení a vybavení v Singapuru a ve Švýcarsku.
Vedle zajištění blahobytu špiček země se však utajovaným útvarem protáčí miliony v cizích měnách zřejmě ještě z jednoho důvodu – a tím je financování tamního jaderného programu. V lednu uskutečnila KLDR už čtvrtou nukleární zkoušku.
Severokorejci dřou v ruských dolech i polských loděnicích
Má se přitom za to, že severokorejská síť příjmů, které obcházejí mezinárodní sankce a někdy i právo, stojí hned na několika pilířích.
Vedle padělání, machinací a různých pojistných podvodů je to i export syntetických drog nebo příjem právě z vlastních občanů pracujících s oficiálním posvěcením v cizině.
Ve prospěch totalitní mašinerie KLDR tak podle odhadů pracuje za hranicemi na 70 až 150 tisíc mužů a žen. V podmínkách, které bývají označovány za moderní otroctví, ročně Pchjongjangu přinesou v přepočtu víc než 47 miliard korun.
KLDR: Obnovili jsme výrobu plutonia. S jadernými testy nepřestaneme |
Kádrově prověření Severokorejci totiž z výplaty v cizině dostávají jen mizivou částku. Vláda si zpravidla ukrojí kolem 70 procent toho, co vydělají při nejtěžších manuálních pracích. Takových, při nichž se dřou za minimální mzdu s pouze jedním či maximálně dvěma volnými dny v měsíci.
Poměrně dobře jsou zmapovány případy celých dělnických kolonií Severokorejců v lesnickém a důlním průmyslu na ruském Dálném východě. Podobně pak také v Číně. Nedávná zjištění Rádia Svobodná Asie (obdobně jako Svobodná Evropa je financováno americkou vládou) ukázala, že stovky severokorejských dělníků zaměstnávají i továrny, v nichž vyrábí oděvní legendy jako Ralph Lauren nebo Burberry. Zkazky o fungování téhož systému ale přicházejí i z Blízkého východu nebo Evropy. Vedle práce na stavbách skandály opředeného fotbalového šampionátu v Kataru eviduje OSN Severokorejce také na Maltě nebo v polských loděnicích.
Navzdory všem těžkostem jsou ale podle zpráv z KLDR lidé ochotní i uplácet, aby se mohli upsat k práci za hranicemi. Pro Severokorejce s nulovými vazbami či schopnostmi je to totiž ojedinělá šance na únik z chudoby. Po dvou až třech letech v cizině a povinném ideologickém školení po návratu si i z onoho mála, co jim režim z platu ponechal, mohou třeba pořídit stánek na tržnici a zajistit si tak stabilní a na místní poměry nadprůměrný příjem.
