Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Vzpomínková košile východoněmecké oběti srpna 1968

Svět

  13:38
Srpen je už pomalu za dveřmi a s ním i další výročí "přátelské invaze" vojsk Varšavské smlouvy. Byť letos to není výročí kulaté, pro rodáka z NDR Bernarda Beckera ano. Proč, to se dočtete ve dnešním přehledu světového tisku. Podíváme se i na zajímavé vysvětlení různých dopadů stejně silných zemětřesení a pokusíme se trošku naštvat stoupence co největšího zastoupení žen v politice.

Okupace srpen 1968. foto: ČTK

Britský The Daily Telegraph přináší v dnešním vydání zajímavý příběh rodáka z někdejší NDR Bernarda Beckera, který už přes dvacet let žije v Londýně. Článek má výmluvný název How I survived an East German prison (Jak jsem přežil východoněmecké vězení) a Becker v něm popisuje, jak se jako mladík dostal po invazi do Československa ze srpna 1968 za mříže. Událo se to takto: "Moje zkušenost s východoněmeckým vězeňským systémem započala v srpnu 1968 na nástupišti východoněmeckého metra. Týden předtím jsme byli na dovolené v Československu, jeli jsme mým prvním autem. Viděli jsme, jak valící se sovětské tanky v mžiku ukončili Pražské jaro a naděje na Dubčekův 'socialismus s lidskou tváří'. Když jsme se přes Teplice vraceli zpět, vrazili nám čeští studenti do ruky hromádku narychlo vytištěných letáků a prosili nás, abychom lidem doma v NDR řekli opravdu o tom, co se stalo: že to byla brutální invaze, a nikoliv žádná soudružská pomoc, jak se psalo v 'Neues Deutschland'. Slíbili jsme, že tak učiníme, a před přejezdem hranice zpátky do východního Německa jsme letáky schovali v autě. Jak se ale ukázalo, podvratná činnost nám vůbec nešla. Podařilo se nám rozdat jen jeden leták a hned nás chytili. Jeden přehorlivý občan, kterému jsme leták dali, nás okamžitě nahlásil polici. Na rozdíl ode dne, kdy jsem se pak dostal na svobodu, je každá vteřina mého zatčení a prvního nočního výslechu zřetelně uložená v mojí paměti. Tiše se k nám přiblížili muži v civilu, na nástupišti metra se vyrojili čtyři či pět. Utéct nebylo kam - žádný druhý východ tam nebyl. Vlak metra, která nás měl odvést pryč, zastavili. Cestující přihlíželi, jak nás sebrali."

Becker nakonec strávil dva roky za mřížemi, konec svého trestu si pak odpykával v káznici tajné služby Stasi, kde byli často připravováni vězni na výměnu za finanční pomoc od Západu. I Becker se nakonec za hranice dostal - v roce 1976 mu povolili vycestovat do Západního Berlína, v roce 1987 se pak přestěhoval do Londýna. A proč svůj příběh popisuje právě teď? Zítra totiž uplyne přesně 40 let ode dne, kdy se opět dostal na svobodu. Vzpomíná, jak s radostí vdechoval čerstvý vzduch…a koupil si novou košili: modrou se žlutými proužky. Má jí dodnes a oblékne si ji prý i v den výročí své znovunabyté svobody.PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE

Po této delší ukázce už jen krátce. Americký dvouměsíčník Foreign Affairs na svých internetových stránkách přináší zajímavou studii, která zkoumá různé dopady zemětřesení - tedy, proč někde nadělá větší škody včetně počtu obětí, a jinde menší. K obvyklé tezi, že to závisí na rozvinutosti a bohatství zasažené země, přidává i další: demokratické zřízení. Jako jeden z příkladů uvádí zemětřesení v Peru z roku 1970 (asi 66 000 obětí) a srovnatelné otřesy v podobně ekonomicky rozvinuté, ale již demokratické zemi z roku 2001 (ani ne 150 mrtvých).PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE

Po dvou "těžkých" tématech malé odlehčení na závěr. Slovenský deník SME přináší názor Masahika Shirakiho z televizní přílohy těchto novin TV Oko na chování žen v politice: "Japonskou společnost řídí starší muži, kteří jsou úplně dominantní. Myslím si ale, že problém je i na straně žen. Vadí mi, že pokud se v Japonsku dostane žena do vyšší pozice, začne své ženství používat jako argument způsobilosti řešit ženské problémy. 'Protože jsem žena, rozumím problémům žen…' Působí to na mě, jako kdyby rezignovaly na své politické schopnosti. Všimněte si, že muži-politici své mužství nikdy v tomto smyslu nepoužívají."PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE

Autor: