Viru Savčenko, třiatřicetiletou sestru Nadiji, pozvala tento týden do Prahy poslankyně za stranu ANO Kristýna Zelineková, která zorganizovala řetězovou jednodenní hladovku napříč Evropou i stranami na podporu Nadiji. Tu ve středu převezli z věznice pro vyšetřovací vazbu v ruském Novočerkassku k soudu v Doněcku, ruském městě nedaleko ukrajinských hranic. Proces pokračuje. V ruských médiích je Savčenko vykreslována jako vražedkyně. Obviňují ji, že navedla ukrajinské dělostřelce, aby zasáhli dva ruské novináře, kteří sbírali materiál o rebelech ve východoukrajinské Luhanské oblasti.
Vězněná Savčenková už při hladovce ztratila 18 kg. Podpoří ji evropští poslanci |
LN: Vy i vaše sestra Nadija jste neobyčejně, řekněme, urputné. Jaké jste byly v dětství?
Měli jsme skvělé rodiče, i když dost přísné. Vyrůstaly jsme ale v láskyplném prostředí. Otec zemřel, když mu bylo třiasedmdesát. Narodila jsem se mu dost pozdě, to už oslavil pětapadesátiny. Mamince je 79 let a celou tu situaci moc bolestně prožívá. Dětství jsme prožily spolu s Nadijou jako všechny děti. Nesnášely jsme školu, lítaly jsme po nedostavěném sídlišti, trpěly jsme odporem k pionýrským táborům. Nic zvláštního. Pokud o nás říkají, že jsme rodina nacionalistů, benderovců, tak musím upozornit, že otec byl v komunistické straně, než se v ní kardinálně zklamal, a do roku 2000 jsme nebyly pokřtěné. Pravda, doma jsme mluvili ukrajinsky, ne rusky, samozřejmě rusky umíme. Ale pamatuji se, jak už mi jako dítěti bylo divné, proč se ostatní děti podivují nad naší ukrajinštinou – ony mluvily většinou rusky. Paradox. Na Ukrajině se někdo diví, že mluvíte ukrajinsky.
Možná jsme „ztvrdly“, když přišla 90. Léta a s nimi k nám dorazila i chudoba. Ukrajinci se rozdělili na dvě skupiny – jedna kradla, druhá strádala. My jsme spadli do té druhé kategorie. Nadija se dlouho hledala. Po smrti otce se z ní stala skutečně tvrdá žena. Naděžda ale měla jednu vlastnost od malička – nenechávala si nikdy otevřená zadní vrátka.
Ruská justice viní ukrajinskou pilotku Savčenkovou ze spáchání válečných zločinů.
LN: To se projevilo i při bojové akce, která skončila jejím zatčením, nebo spíš únosem a odvlečením do Ruska?
Určitě. 18. června 2014 poslali Nadiju, aby pomohla vojákům ukrajinského praporu Ajdar podřizujícího se ministerstvu obrany, kteří se dostali pod palbu separatistů. Naši prováděli rozvědku, ale padli do léčky. Začala střelba a vojáci prosí vysílačkou o pomoc. Velení jim poslalo techniku, ale posádky se špatně zorientovaly a dostaly se také do obklíčení. Mnoho ukrajinských vojáků padlo, přežila jen hrstka. Vím všechny okolnosti z první ruky, protože jsem tam byla také. Ne, nejsem voják, ale přijela jsem za Nadijou autem na návštěvu. Už jsem chtěla odjet domů, když Nadija odešla do války zachraňovat raněné. Zavolala jsem kamarádce a poprosila jí, aby se postarala o naši mámu, kdyby něco, především jsem jí vysvětlila, jak splácet půjčku. Byla jsem připravena na to, že ani já ani Nadija se domů už nevrátíme. V tu chvíli jsem byla přesvědčena, že Nadija je už mrtvá. Protože z místa, kam odešla, hřměly silné výbuchy. To trvalo 24 hodin. Pak se najednou ozval Nadin telefon. Začala úplně nová etapa našeho života.
LN: Naděždu zajali separatisté, ale pak byla převezena do Ruska. Proč o ni projevily takový zájem ruské tajné služby?
Nejen o ni. Je mnohem víc Ukrajinců, kteří jsou v ruských věznicích. Moskva se v určitou chvíli začala usilovně snažit udělat z Ukrajinců fašisty. Benderovce. Hrdlořezy. Zdá se, že operaci velely vyšší místa. Nadija poznala, že jeden z mužů, kteří ji odváželi z Luhanska na ruské území, byl jistý Pavel Karpov. Pomocník Vladislava Surkova (poradce ruského prezidenta Putina, pozn.red.) Karpov řídil Nivu, která ji 23. června 2014 převezla přes hranici – pak ještě šestkrát měnili auto, než ji dopravili do ruské Voroněže. Nadija také viděla, jak se před tím s tímto „řidičem“ Plotnickij (hlava tzv. Luhanské lidové republiky, pozn.red.) bavil, předal mu dokumenty a telefon sestry. Plotnickij ji prostě Moskvě prodal – za peníze a zbraně. A Rusům se Nadija náramně hodila. I proto, že je žena. Mysleli si, že ji brzy zlomí a dostanou z ní všechno, co potřebují. Že je možné ji tvarovat jako plastelínu. Místo toho narazili na ořech. Já věřím, že dřív pukne Kreml, že tenhle oříšek. Je to tak, charakter Nadiji zůstává nezlomený. Teď jde o to, zda to všechno vydrží i její organismus, fyzická schránka.
Savčenková u soudu: Zajali mě už před minometným útokem na novináře |
LN: Kdy jste jí viděla naposledy?
Před třemi týdny. Odlétám do Moskvy, abych se mohla ve středu účastnit soudu. Ale bojím se, aby mne ruští pohraničníci nedeportovali zpět. Už třikrát mne deportovali.
LN: Ruská veřejnost nepochybuje o vině Nadi?
Ruská veřejnost je pod vlivem médií, a třeba i knih, které teď v Moskvě můžete koupit v každém obchodě. Pár jsem si jich pořídila. Třeba Rusko na cestě k impériu, nebo Moskva – 3. Řím, Evropské jho, Konec projektu Ukrajina, Jak Rusko zvítězí nad Amerikou, Pozor! Ukrajinství, Geopolitický obrat Ukrajina... Tuhle literaturu podporuje Kreml. Putin je vynikajícím studentem Machiavelliho a dělá jen to, co mu pomůže udržet si moc. Z toho plyne i šíření nenávisti, nedůvěry... Víte, náš bývalý prezident Viktor Janukovyč byl vášnivý nimrod. Říkal, že zvíře nelze nechat zraněné odejít, ne proto, že by se trápilo, ale protože kanec, vlk, jelen udělá kolem vás kruh a zákeřně vás napadne. Proto se bojí i Nadiji.
LN: Víte, v jakém je teď zdravotním stavu?
Ona sama o tom strašně nerada mluví. Tak bych se omezila pouze na „drží se“. Nejí, ale pije koktejly a dostává infúzemi glukózu. Dvakrát týdně se může osprchovat a dvakrát týdně na procházku na střechu.
LN: Neobáváte se, že si může přivodit nezvratné poškození organismu, nebo dokonce smrt?
Ona je voják a toto je její způsob boje. Má navíc s hladovkou zkušenosti. První její hladovka trvala 67 dní. Samozřejmě, že když člověk vůbec nejí, dochází k deformacím trávícího aparátu. Když mě k ní pustili na pravoslavné vánoce, 6. ledna, viděla jsem už jen třetinu svojí Nadiji. Věřím ale, že to zvládne. Když minule držela hladovku, a už byla ve špatném stavu a cítila, že upadne do kómatu. Měla pro takové případy v odpadkovém koši skrýš, kam si dala cukr. Tu noc už byla částečně v bezvědomí, ale chvílemi se probrala, lezla k tomu koši, pak opět upadala do kómatu, a zase lezla, až k němu dolezla. Našla cukr a dožila se rána. Bachaři ji schválně nepřišli na pomoc. Důležité je, že teď se jí už začínají bát. I to je výsledek Nadina hladovění. Nahání jim strach.
Rusko zahájilo soud s vězněnou Ukrajinkou Savčenkovou. Proces ale hned přerušilo |
LN: Je podle vás nějaká šance na osvobozující rozsudek?
Jak sleduji proces, ubývá naděje. Soudci jsou loutky. Vyšetřovatel Dmitrij Manšin, který jako první vyslýchal Nadiju už ve Voroněži, vytvořil kauzu Savčenko, protože za to dostane hvězdičky, prémie, nebo kdo ví co. Tolik zjevných faktů nebo vzato na zřetel. Jsou dokonce důkazy o tom, jak je obvinění absurdní, ale soudce je přechází.
 |
LN: Například?
Spolu s dvěma ruskými novináři zahynulo ještě 15 ozbrojenců. To vypověděli sami separatisti. Novináři stáli ve skupince s rebely, když přilétla nálož. Nešlo tedy o žádné cílené míření na novináře, na které jakoby Nadija měla navést střelce. Navíc, dělostřelectvo se opravdu nepoužívá k likvidaci vrabců ani osob, když budu cynická, je to i neekonomické. Je určeno k ničení techniky a objektů, a ti lidé prostě stáli vedle vojenské techniky. Nejpádnějším důkazem toho, jak je celé obvinění nesmyslné, je čas. Obhajoba totiž dokázala, že ve chvíli, kdy byli novináři zabiti, Nadija už přesně 1 hodinu a 40 minut byla zajata separatisty. Svědčí o tom i zkouška Moskevského astronomického institutu, při které zkoumali i stíny stromů ve chvíli, kdy byla zadržena, aby určili přesně čas. Také byla provedena expertíza s použitím dronu, protože dané území teď ovládají separatisté. A zjistilo se, že ani s dalekohledem, ani kdyby měla křídla, neměla šanci rozeznat osoby, vybrat si novináře a navést na ně dělostřelectvo. Kromě toho obžaloba tvrdí, že se vyšplhala na věž firmy UKRNAFTZOGAZu. Ta je proti vandalům zabezpečena tak, že žebřík začíná až v šesti metrech nad zemí. Nadija v tu chvíli už měla prokazatelně prostřelenou ruku. Nedokázala by tam vylézt. Obžaloba se rozpadá, lež jim vylézá z každého spisu. Nakonec, Nadija na tuto vojenskou speciální činnost vůbec nemá vzdělání. Není zaměřovač, ale poručík, 2. pilot vrtulníku. Ano, zabíjela, ale vojáci ve válce zabíjejí. Nevraždí novináře.
Ruské úřady přitvrdily: vězněnou pilotku Savčenkovou obvinily z vraždy |
LN: Přesto bude nejspíš odsouzena k dlouhému trestu. Ona zahájí suchou hladovku, a co vy, smíříte se s tím?
Po soudcích nastoupí diplomaté. A myslím, že dojde k výměně. Oficiálně se budou odvolávat na podepsané dohody, podle kterých ruští občané odsouzení na Ukrajině si mohou trest odpykávat v Rusku a naopak. Neoficiálně Nadija vymění, nejspíš za dva ruské příslušníky GRU (vojenská rozvědka pozn.red.) Jevgenie Jerofejeva a Alexandra Alexandrova, kteří bojovali na Donbasu a byli zatčeni ukrajinskou stranou
LN: Některé Ukrajince ale už odsoudili a dokonce odvezli do lágrů na Sibiř...
Máte na mysli Olega Sencova a Alexandra Kolčenko. Odvezli je do Jakutska, protože tam je strašlivá zima a oni jsou z Krymu, kde je velmi teplo. Aby tam jejich organismus shnil. To je přesně v tradicích sovětské moci. Savčenko je ale v trochu jiné situaci – je vlastně válečným zajatcem a tam se výměna nabízí.
LN: Mají akce, jako je řetězová solidární hladovka evropských poslanců, nějaký smysl?
Mají, protože upozorní na to, co se děje. Myslím, že Margaret Tatcherová říkala: „Nevěřte, když vám říkají, že nic nezmůžete.“ Mrzí mne, že mezi ukrajinskými politiky výzva k řetězové hladovce nenašla odezvu. Přitom Nadija je jejich kolegyně! Ale oni se bojí. Samozřejmě, že největší páka proti Rusům je ropa a nejvíce bychom se od nich odpoutali, kdybychom uvalili embargo na ruskou ropu. U Putina nemá cenu spoléhat na city, ale jen na ekonomický tlak.
