Na druhém místě za Vučičem se ziskem patnácti procent hlasů se podle prognózy agentury Ipsos umístil opoziční kandidát Saša Janković, na třetím 25letý recesista Luka Maksimović, který vystupuje pod pseudonymem Ljubiša Preletačević Beli. Získal podle prognózy kolem devíti procent hlasů. Na čtvrtém místě skončil podle Ipsos s o něco více než pěti procenty bývalý ministr zahraničí Vuk Jeremić. Zhruba 4,4 získal ultranacionalista Vojislav Šešelj.
Podle agentury Ipsos se oproti konečným výsledkům dá čekat rozdíl plus minus dvě procenta. Vučičovo zvolení prezidentem již v prvním kole je tak již zřejmě jisté. Nadpoloviční počet hlasů Vučičovi přisoudila také prognóza státní televize RTS.
Volební účast byla podle předběžných informací zhruba padesát pět procent. Vítězství dosavadního premiéra se všeobecně očekávalo, jasné ale nebylo, zda se mu podaří zvítězit už v prvním kole, nebo se bude muset za dva týdny v druhém kole utkat s kandidátem opozice.
Sedmačtyřicetiletý Vučić vede nejsilnější politickou formaci v zemi, Srbskou pokrokovou stranu (SNS). Bývalý ultranacionalista se prezentuje jako proevropský politik, usiluje ale také o sblížení s Ruskem, které také krátce před volbami navštívil.
Úloha prezidenta v Srbsku je spíše ceremoniální, podle analytiků se ale Vučić pokusí dosadit na premiérský post sobě věrného politika, a bude tak dění v balkánské zemi ovládat i nadále.
Konvička se konečně našel. Založil Sedmou republiku a vzorem je mu Srbsko |
Aleksandar Vučić vede srbskou vládu od roku 2014, kdy jím vedená Srbská pokroková strana (SNS) jasně zvítězila v předčasných parlamentních volbách. Se ziskem téměř poloviny hlasů voličů se tak někdejší spojenec ultranacionalisty Vojislava Šešelje stal hegemonem srbské politiky a své postavení si potvrdil i loni v dubnu v dalším předčasně vyvolaném hlasování o sestavení parlamentu. Pro SNS se ve volbách vyslovilo opět více než čtyřicet osm procent voličů.
V premiérské funkci kladl Vučić velký důraz za hospodářství a příliv peněz ze zahraničí, provázený otevíráním nových továren, nezapomněl zmínit ani v kampani před nynějšími prezidentskými volbami. Důsledkem politiky, která ale začala již za předchozího kabinetu vedeného předákem socialistů Ivicou Dačičem (nyní Vučičovým koaličním partnerem), je strmý pokles nezaměstnanosti. Ještě v létě 2012 přesahovala dvacet pět procent, zatímco ke konci loňského roku klesla ke třinácti procentům.
Vučić se sice ve vládních funkcích, které nepřetržitě zastává už od července 2012, oprostil od ostře nacionalistické rétoriky, otázky spojené se srbskou historií ale provázejí i jeho působení v čele vlády. Nejpalčivější je otázka Kosova, které v únoru 2008 jednostranně vyhlásilo nezávislost, kterou Srbsko neuznává. Za Vučičovy vlády se nicméně politické reprezentace Bělehradu a Prištiny dokázaly sejít u jednacího stolu k řešení praktických otázek.
Vučić se narodil 5. března 1970 v metropoli tehdejší Jugoslávie, vyrůstal na bělehradském předměstí Zemun. Nadaný šachista se zájmem o historii (ale také fanoušek fotbalové Crvene Zvezdy) po maturitě zamířil na právnickou fakultu, když do jeho života zasáhl rozpad někdejší Titovy federace. Vučić, který patřil k nejlepším studentům a mimo jiné absolvoval studijní pobyt v Británii, se přidal k srbským radikálům.
V letech 1992 a 1993 se Vučić pohyboval na Srby ovládaných územích Bosny a Hercegoviny a pracoval v rádiu v bosenskosrbské metropoli Pale, kde díky své znalosti jazyka připravoval anglickou verzi zpravodajství. V roce 1993 vstoupil do Srbské radikální strany (SRS), vedené Vojislavem Šešeljem, považovaným za „muže na špinavou práci“ tehdejšího srbského vůdce Slobodana Miloševiče. Ve stejném roce se poprvé stal poslancem jugoslávského parlamentu.
Začalo to jako vtip. Teď srbský recesista opanuje prezidentské volby |
Jako tajemník Šešeljovy strany se nevyhýbal extrémním výrokům, agentura AFP například před dvěma lety připomněla Vučičova slova pronesená krátce po masakru muslimských mužů ve Srebrenici v červenci 1995. „Pokud zabijete jednoho Srba, my sto Muslimů,“ hlásal tehdy Vučić, který se o tři roky později stal ministrem informací v jugoslávském kabinetu tvořeném Miloševičovými socialisty, SRS a stranou Jugoslávská levice (vedenou manželkou Slobodana Miloševiče).
Ještě v létě 2008 používal Vučić nacionalistickou rétoriku. „Karadžić je srbský hrdina; jeho zadržení vyvolá silný odpor,“ prohlašoval po zadržení někdejšího bosenskosrbského vůdce Radovana Karadžiče. O několik měsíců později se ovšem se stranou vedenou Šešeljem, souzeným z válečných zločinů (v té době pobýval ve věznici Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii; loni byl ale obvinění osvobozen), rozešel.
Když na podzim 2008 Vučić vstoupil do nově založené Srbské pokrokové strany, začal jeho přerod v umírněnějšího politika. Na výsluní se dostal po volbách v květnu 2012, kdy SNS zvítězila a překvapivě utvořila koalici s postmiloševičovskými socialisty v čele s Ivicou Dačičem. Ten se stal premiérem, zatímco Vučić prvním vicepremiérem (a do září 2013 byl i ministrem obrany). Na jaře 2014 si funkce vyměnili, přestože Vučić svého koaličního partnera k vytvoření nepotřeboval.
Ve stejné době, kdy Vučić po letech opět zamířil do ministerského křesla, se další z předních představitelů SNS a někdejší blízký spolupracovník Šešelje Tomislav Nikolić stal prezidentem. Nyní, po pěti letech, původně uvažoval o obhajobě mandátu, strana ale nakonec letos v únoru do boje o funkci hlavy státu vyslala Vučiče.
