Televizní satirický pořad Kukly byl v ruské televizi skutečně revolučním počinem. Do té doby se za politickou satirou skrývaly posměšky sovětských humoristů na adresu USA. Najednou se ale v televizi NTV objevily loutky, které se nápadně podobaly současným ruským politikům. A to i těm nejvyšším včetně prezidenta Borise Jelcina.
Pořad měl být ostrý, vtipný, kritický a aktuální. Miliony diváků v celém postsovětském prostranství na něj čekaly každý týden. A smáli se, až jim tekly slzy. Z veselí i hořkosti.
Autorem scénářů geniálního pořadu byl skvělý ruský publicista, humorista, spisovatel a divadelník Viktor Šenderovič. Od chvíle, kdy v Rusku přišel k moci Vladimir Putin, nenapsal už jediný scénář ani se neobjevil na televizní obrazovce.
LN: Začal jste psát poté, co jste se vrátil z armády. Byl to tak silný zážitek?
Putin chce obnovit starodávnou Rus, z lidí se stala šílená masa, říká nobelistka Alexijevičová |
Do armády jsem odcházel jako kluk z dobré moskevské židovské rodiny, který psal básně a četl knihy, studoval jsem herectví u slavného režiséra Olega Tabakova. Vodil nám do hodiny takové osobnosti, jako byl Bulat Okudžava, Vladimir Vysockij. Myslel jsem si, že to je běžná sovětská realita, že oni jsou sovětský lid.
Až v armádě mi vysvětlili, kdo jsem já a kdo je sovětský lid. Dostal jsem se do posádky až na čínskou hranici. Jenže mne z ní vyhodili, protože jsem prý rozkládal morálku mužstva. A to jsem jen svými slovy vykládal výsledky XX. sjezdu Komunistické strany SSSR. Poslední měsíce služby jsem strávil za ostnatým drátem. Velkou roli hrálo to, že jsem byl Žid z Moskvy s vysokoškolským diplomem. Katastrofa. Málem jsem to nepřežil. Ale protože jsem přežil, začal jsem psát.
LN: To ale nebyla zrovna doba, která by přála svobodné tvorbě...
Bylo mi 24 let a u moci byl šéf KGB Jurij Andropov. Cítil jsem se nesmírně osamocen. Nemohl jsem cestovat, mimochodem naposledy mne v roce 1988 nepustili do Československa. To, co jsem psal, nebylo možné tisknout. Tisknout mne začali až v roce 1987, v období pozdní perestrojky.
LN: Slavným jste se stal, až když jste začal psát scénáře k pořadu Kukly?
Ano. V roce 1994 si mne pozval k sobě významný ruský spisovatel, scenárista a satirik Grigorij Gorin. To jemu nabídli, aby psal Kukly. Byl jsem absolutně šťastný, když mi řekl: „Hledejte koncepci“. Tak jsem hledal. Gorin usoudil, že mi to jde. Stal jsem se jediným autorem Kukel.
LN: Pamatuji se na řadu dílů a všechny byly neuvěřitelně vtipné. Jak jste to každý týden dokázal?
Kdybych to věděl dřív, nikdy bych do toho nešel. Jsem zbabělý člověk, bojím se zodpovědnosti. Psát na objednávku humor je strašně těžké. Kukly mne ale uchvátily. Já jsem člověk divadla. Proto jsem Kukly postavil na tradičním ruském humoristickém žánru, kterému se říká „kapustnik“. Vymyslel to Stanislavskij. Divadelníci si mezi sebou ukazují skeče. Kukly byly politickým kapustnikem. Směs divadla a publicistiky. Často jsme díky Kuklám mohli vyslovit to, co nás všechny bolelo. Původně to měl být humoristický program. Jenže než jsme to vymysleli, začala válka v Čečensku. A my jsme z humoristického programu vyrobili satirický. Dělali jsme si legraci z opilého Jelcina, z hlupáků poslanců, starých komunistů, ze zlodějů a demagogů.
LN: Co se změnilo válkou v Čečensku?
Mysleli jsme si, že tohle už se nikdy nebude opakovat. Mysleli jsme si, že SSSR zanikl, že žijeme v nové zemi. Mé rodiče zachvátila zase bezmocná nenávist, ale já už jsem měl možnost něco říkat nahlas. Proto se Kukly tehdy staly tak populární. Protože se objevil opravdový konflikt.
LN: Byl jste skutečně vtipný každý týden?
Ne, myslím, že ne. Ale úplně pod úroveň jsme nikdy nespadli. Každý týden vymyslet něco geniálního prostě není možné. Neúspěch patří k mé profesi.
LN: Neuvažujete o možnosti Kukly dnes obnovit? Třeba na nějakém internetovém kanálu...
Vyloučeno. Kukly byly jedním z katalyzátorů, který způsobil, že Putin zničil televizi NTV. Mimochodem prakticky ve stejnou dobu jste měli problém s vaší Českou televizí. V roce 2000. Já jsem o tom psal, kolik lidí vyšlo v Praze na obranu svobodné televize lidí! A u nás v Moskvě? Třicet tisíc. To je ten velký rozdíl mezi námi a vámi. Češi pochopili, že svobodná televize je chrání, v Rusku to nepochopili dodnes.
LN: Čím si to vysvětlujete?
U nás neexistuje masové chápání kultu svobody. Ani nemůže. V ruské historii se střídaly měsíce či roky svobody s desetiletími otroctví. Katastrofa pokračuje i dnes. Proto není čas na satiru. Jaká může být satira v autoritářských režimech, jako je Uzbekistán nebo Severní Korea? Satira je možná ve svobodné společnosti. Americký komik, satirik a producent John Stewart už ničí čtyři americké prezidenty. A chystá se na pátého. Prezidenti se mění a Stewart zůstává. Je vlivnější než kterýkoliv prezident. Protože symbolizuje svobodu. I když nástup Trumpa bude katastrofou, Stewart a americká společnost to přežijí. Stráví i Trumpa. U nás je to jiné. Putin je absolutně autoritářský a první úder mířil na svobodu slova. Tak skončil i pořad Kukly.
LN: Padl zákaz po nějakém konkrétním díle, který prezidenta rozzlobil?
Napsal jsem díl podle Gofmanovy novely, která perfektně pasovala na tehdejší situaci. Tenhle díl Putin neodpustil ani Kuklám, ani mně. Vystupoval v něm liliput. Jenže on nechápe metaforu. Při jeho výšce to vypadalo, že jsem chtěl urazit jeho osobně. Já sám jsem tehdy nedocenil stupeň katastrofy. Myslel jsem si, že z toho nic nebude, vždyť je to jen umělecká metafora! Navíc já jsem ještě menší než Putin...
LN: Měl by vás mít rád, protože on nesnáší vysoké muže...
To je správný poznatek. Vidíte, já si to taky myslel. Přece mne nebude podezírat, že si dělám srandu z malých lidí, když měřím metr 65 centimetrů. Putin je vyšší – má metr 67 centimetrů. Stěží se mohu vysmívat jeho výšce. Zato třeba opoziční lídr Boris Němcov, to byl doslova biologický protivník. Mladý, krásný, chytrý. Ale já?
LN: Chcete říct, že se Kukly staly obětí Putinových komplexů?
Je velmi zakomplexovaný. Žádnou satiru nemůže pochopit. Žije ve vakuu, nemá už ani internet. V poslední době se jeho psychický stav rychle zhoršuje. Stal se z něj případ pro psychiatra. Těžký případ. Nikoho k sobě nepustí, obklíčil se astrology, čaroději, vědmami, hvězdopravci... Myslíte si, že si dělám legraci? Kdepak. V Kremlu se teď vše řídí podle horoskopů a hvězd. Ze svých bodyguardů udělal gubernátory, protože nikomu nedůvěřuje. Šéfa osobní ochranky jmenoval velitelem Národní gardy. Jí jen jídla svého prověřeného kuchaře...
LN: Jako Stalin?
Přesně tak. Bojí se, že ho otráví. Odmítl chléb se solí, když ho vítali v Minsku..., a dělá dobře. Neboť každý první v jeho okolí teď sní o tom, aby se s ním něco stalo.
LN: Ruská politická elita se chce Putina zbavit?
Chtějí se vrátit do roku 2013–14. Tehdy v Rusku kradli a dělali si, co chtěli, pak jeli do světa a tam si kupovali domy, zakládali účty, jejich děti studovaly na světových univerzitách.
LN: Mohli takhle pokračovat, kdyby nezabrali Krym?
Určitě ano. Jenže někomu ruplo v kouli. A teď by chtěli, aby si Putina odvezli Marťani. Aby jim zůstaly jejich miliardy a aby je na Západě zase přijímali s otevřenou náručí. Aby jim banky dávaly kredity. V Rusku nežijí a žít nechtějí, jezdí sem jen pro peníze. Nikdo z těch, kdo nás učí milovat svou vlast, v Rusku nechce bydlet. Ovšem po Krymu se situace změnila. Vznikla velmi nebezpečná třída „nevyjezdnych“ – těch, kteří nesmějí na Západ kvůli sankcím. Tito lidé se moci nevzdají za žádnou cenu, protože nemají kam utéct. Proto jsou strašně nebezpeční.
LN: Proč jste poté, co vám vzali vaši práci a tvůrčí svobodu, neemigroval?
Dnes je situace lepší než za SSSR. Sice v Rusku prakticky nemůžu pracovat, nesmím do televize, ale mohu psát pro rozhlasovou stanici Echo Moskvy, pro Novuju gazetu.
LN: Proč Putin nechává tyto sdělovací prostředky žít?
To je to poslední, co nás odlišuje od Uzbekistánu – my jsme takový Uzbekistán „light“.
LN: Kdy očekáváte, že zase budou moci v ruské televizi vysílat Kukly?
Změny v Rusku přicházejí shora. Zdola by to byla lidová bouře. A to by bylo strašné. Protože demokratické mechanismy jsou zcela zničeny, zbývají jen dvě možnosti – palácový převrat nebo sociální výbuch. To druhé by si člověk ani neměl přát.
LN: Jak se může takový umělec-vyvrhel v Rusku vlastně uživit?
Vydělávám si představeními a přednáškami. Jenže do ruských škol už mne také nepouštějí. Abych nerozkládal mysl mládeže. Proto přednáším v zahraničí, naposledy v Cambridgi, na Sorboně, na Stanfordu..., ale na Moskevskou státní univerzitu nesmím. Přednáším o cenzuře a ruské svobodě slova, o literatuře, o ruské imperiální civilizaci. Pro Rusy žijící v zahraničí pořádám představení, na kterých čtu své humoristické texty. Obecenstva mám dost. Rusů v zahraničí žije dnes strašně moc. Putinská emigrace.
LN: Mnozí Rusové sice žijí v zahraničí, ale Putina milují. Je to tak i s vašimi posluchači?
To je šílený a neuvěřitelný paradox. Nedávno jsem v Seattlu potkal ženu, která odjela ze SSSR v roce 1972. Jako Židovka nejdřív do Izraele, pak do USA, kde žije od roku 1974. A nenávidí Ameriku. Sedí na hrbu amerického národa 40 let, ale strašně je nenávidí. Navíc je rasistka... Já jí říkám, tak když je Putin tak skvělý, co vám brání svou lásku k němu demonstrovat tam, v Rusku? Jenže to ona ne. Copak se vzdá americké životní úrovně?
LN: Jaký důvod má někdo, kdo žije celá desetiletí mimo Rusko, milovat současného ruského prezidenta?
Média. Nedocenili jsme práci médií. Fungují jako radiace. Šílená zbraň. Lidé, kteří 24 hodin denně sledují ruskou státní televizi, ať už žijí v USA, nebo v Rusku, podlehnou této magii. A tak se v USA vytváří z Rusů, kteří tam emigrovali, taková 5. kolona.
LN: Přesto je ale emigrace největší problém pro samotné Rusko, neboť jak známo, vždy jsou emigranti ti nejschopnější, nejvzdělanější a nejodvážnější...
Putinovská emigrace je emigrací mladých, vzdělaných lidí. Je to stejné, jako když krvácíte. Pro Rusko je to katastrofa. Vždyť je to pátá obrovská emigrační vlna za posledních sto let. Rusko tak samo sebe ničí. Vyhazuje ze svého středu to nejlepší, co má. Což bude mít vážné důsledky. Myslím, že na to lze dokonce nahlížet antropologicky. Pascal říkal, že pokud z Francie odjede 300 vybraných lidí, stane se z ní země idiotů.
Pokud tento vzorec použijeme na Rusko, co nám vychází? Putinovská emigrace už čítá miliony lidí. Však to vidím na svých vystoupeních v Americe. Dřív jsem mohl jet tak do tří čtyř měst v USA, kde bylo ruské obecenstvo. V Bostonu nebo v New Yorku mi přišlo tak 300 až 400 lidí na představení. Ale v posledních deseti letech, a zejména po Krymu? Nedokážete si představit, v jakých amerických dírách můžete teď pro Rusy hrát.
Nakonec jsem přijel do Kanady, do Calgary, kde je naftový průmysl. Na představení mi tam přišel celý moskevský Gubkinův Institut ropy a plynu. Všichni sedí v sále, všichni jsou ze stejné školy a všichni jsou teď v Kanadě. V Calgary. Chytří lidé prostě masově odjíždějí. To jsou ti lidé, kteří by se v Rusku mohli stát ruskou liberální intelektuální elitou. Jenže oni nejsou v Rusku, ale v zahraničí.
LN: Jakou byste jako dramatik předpověděl budoucnost Vladimiru Putinovi?
Nevím, jakým způsobem Putin odejde ze své funkce. Bohužel za 15 let se mu povedlo zničit veškeré liberální mechanismy. Udělal klasickou chybu diktátorů – sám zničil možnost plynulých změn. Sám sobě připravil katastrofu. Jsou různé varianty, jak může skončit. Varianta Kaddáfí, varianta Miloševič, Ceauşescu...
LN: Do roku 2018 vše zůstane při starém?
Evoluční cestou se nezmění nic. Putin přece nemůže prohrát volby, jako je nemůže prohrát Kim Ir-sen. Stejně jako je nemohl prohrát Kaddáfí. Největší otázkou pro mne je, zda zemře Putin přirozenou smrtí, nebo ne. A co bude poté, až odejde z tohoto světa. Nemám žádnou představu o tom, co by se mohlo stát.
Cituji někdy slavného vědce Vjačeslava Selčevanova, což je člověk, který mluví desítkami jazyků, geniální filozof, přednáší o vesmíru, o jeho vzniku i zániku, o historii lidstva a smyslu jeho bytí. Samozřejmě žije v Los Angeles. Je mu 87 let. Když mu bylo 18, vyhnali ho z Ruska, protože na komsomolské schůzi vstal a veřejně hájil Pasternaka. Byl jsem u něj na návštěvě a přemítali jsme o tom, jak je možné změnit situaci v Rusku. Měli jsme tři scénáře – špatný, ještě horší a katastrofický. Když mne vyprovázel, najednou řekl. „A ještě by se mohl stát zázrak. Přece jen v Rusku nelze nikdy zázrak vyloučit.“ Tohle neřekl papež, ale vědec, filozof a fyzik. A to je jediná moje naděje: v Rusku se skutečně někdy stávají zázraky. Příchod Gorbačova? To byl vlastně takový zázrak, i když tento zázrak měl jistý zákonitý motiv. Docházelo nám jídlo. Kdyby nedocházelo jídlo, nepřišel by na scénu Gorbačov.
LN: Ale teď by se mohlo stát to samé – skončí jídlo...
Přesně tak. Problém je v tom, že zázrak se u nás stane až poté, co dojde ke katastrofě. A k té jsme blízko už teď.
