LN: Pamatujete si, co jste dělal v tyto dny před dvěma roky?
Naprosto přesně. 17. března večer jsem se podíval na server kremlin.ru a vidím, že 18. března Putin vystoupí v Georgijevském sále Kremlu a bude hovořit o Krymu. Došlo mi to. Okupace. V tomhle sále Rusko organizuje pouze historicky významné akce. 18. března Putin podepsal dekret o připojení Krymu k Rusku. Během jednoho týdne se úplně naruby obrátil život všech Krymských Tatarů, tedy i můj.
Strachem se mi podlomila kolena. Ale FSB mě nezlomila, říká uprchlice z Krymu |
LN: Nesmíte na Krym?
Nejdřív ruský prezident podepsal dekret o rehabilitaci deportovaných národů, ale v červenci už vůdci Krymských Tatarů dostali zákaz pobytu. Od července 2014 nesmím na Krym vstoupit ani já. Nikdy nedopusťte, aby na vašem území měl cizí stát svou vojenskou základnu. A to ani když vás ten cizí stát nazývá bratry a sestrami.
LN: Odsud se zdálo, že Krym byl odevzdán Rusům bez boje. Co dělali Krymští Tataři při vojenském obsazování poloostrova?
Byli jediní, kdo otevřeně vystoupil proti referendu. Od prvních vteřin okupace naše shromáždění zaujalo tuto pozici: vše, co přichází zvenčí navzdory mezinárodním normám a ukrajinské legislativě, je nepřípustné. Pouze Krymští Tataři popírali mýtus, že Krym se k Rusku připojil dobrovolně as nadšením. Za to nás Putin nenávidí a za to je 11 významných Krymských Tatarů včetně mého zástupce vězněno FSB.
LN: Rusové na vás vydali zatykač a možná budete brzy uznán za vůdce extremistické organizace...
Ano, tento týden se na Krymu konalo tzv. zasedání soudu, který jedná o uznání krymskotatarského shromáždění za extremistickou organizaci. K ničemu nedošli, pokračovat budou 7. dubna. Čekají také, co tomu řekne svět.
LN: Máte pocit, že Rusko může reakce světa odradit?
Zatím ještě ne.
LN: Proč zatím?
Protože Rusko se řítí do propasti. A počátek tohoto pádu se datuje na únor 2014, kdy Rusko přepadlo Ukrajinu a vtrhlo na Krym. Tehdy začala válka. Zároveň Rusko samo vybudovalo barikádu mezi sebou a Západem. To, co udělali, poškodilo především je samotné.
LN: Přesto prezidenta Putina stále podporuje přes 80 procent občanů a Rusko se úspěšně staví do role vítěze...
Putin se cítí být vítězem do té míry, po kterou mu to západní vůdci dovolí. A že ho velebí doma? Není to v historii poprvé, kdy se zdá, že všichni občané následují jednu ideu, jednoho vůdce.
LN: V pátek ruský prezident přijel oslavovat druhé výročí připojení Krymu k Rusku na poloostrov. Jak jeho krok hodnotíte?
Každý psycholog ví, že zločince to táhne zpět na místo činu. Putin neoslavuje žádné výročí, dává signál Západu. „Vidíte, jsem tady a budu. Můžeme jednat o Donbase, ale o Krymu ne. Tady jsem a zůstanu.“
Historik v politiceRefat Abdurachmanovič Čubarov se narodil v uzbeckém Samarkandu v září 1957. Jeho rodina sem byla násilně deportována spolu s ostatními Krymskými Tatary v roce 1944. Vystudoval historii a archivnictví na Moskevské státní univerzitě, poté byl poslán do lotyšské Rigy, aby zde pracoval ve státním archivu. Jakmile se mohl vrátit na Krym, aktivně vstoupil do politiky – od roku 1995 byl náměstkem předsedy krymského parlamentu, poté poslancem ukrajinské Nejvyšší rady. Od roku 2013 je předsedou Medžilisu krymsko-tatarského národa a od roku 2009 prezidentem Světového kongresu Krymských Tatarů. |
LN: V poslední době se o Krymu v mezinárodních kruzích mluví stále méně. Je reakce Západu na konání Ruska adekvátní?
Mně se jako historikovi zdá, že svět se pohybuje stále po stejných kolejích. Vždyť ve 20. století už jsme jednoho paranoika měli a víme, jak to dopadlo. Občas jsem udiven i výroky některých českých politiků. Vím, co si myslí váš prezident. Někteří lidé se možná odvolávají na nějakou slovanskou pospolitost, na to dobré, co spojuje některé východoevropské státy s Ruskem. Ale já jsem přesvědčen, že i když Rusové přijdou někomu pomáhat a konají dobro, posléze se to změní pro toho, komu pomohli, ve strašnou tragédii. U nás koluje takový vtípek: Vyjde člověk na ulici a potká souseda. Ten říká: „To dnes fouká studený vítr“. A on mu odpoví: „Z Moskvy to vane“. Všechny naše tragédie má na svědomí Moskva.
LN: My tady v ČR máme ale pocit, že k nám nedovane. Nemyslím si, že by sem někdy ještě přijely ruské tanky...
Ruský tank může mít různou podobu. Může přijít jako učitel, podnikatel... Tak to bude, dokud se Rusko nevzdá své politiky vůči sousedům.
LN: Kdy to odhadujete?
To záleží ve velké míře na západních zemích. Vím, že historické paralely nejsou vždy přesné. Ale představme si, že v roce 1944 podepíše unavená koalice dohodu s Hitlerem. Co by se stalo s Evropou a s německým národem? Bylo nutné porazit Německo, aby se německý národ změnil. Dnes nikoho nenapadne bát se Němců. Je vyloučeno, aby Němci přišli a sebrali někomu kus země. Zásadně se změnili.
LN: Naznačujete, že je Rusko třeba porazit, aby se změnilo?
Řeknu špatnou věc: bez porážky Rusko nepochopí, že změnu potřebuje.
LN: Myslíte ekonomickou porážku?
Ve 21. století je nejlepším instrumentem politika a ekonomika. Vojenské metody vedouk sebezničení.
LN: Dnes je možná pro mnohé ze Západu snazší obětovat Krym než válčit s Ruskem. Krym není pro Evropu tak velká oběť...
Ale to tady přece už bylo! A bylo to ve vaší zemi! Pak začala 2. světová válka. Jedno vím jistě. Pro Krymské Tatary není v Rusku budoucnost. Oni nás prostě zničí.
