11. srpna 2018 15:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Zabít jiné i sebe. Sebevražedné útoky mají počátek již ve starověku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Pondělní sebevražedné útoky v Afghánistánu 30.4.2018, Kábúl. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pondělní sebevražedné útoky v Afghánistánu 30.4.2018, Kábúl. | foto: AP Photo/Massoud Hossaini

PRAHA Sebevražedné útoky jsou brutální, těžko předvídatelné a ve výsledku mají často opačný efekt. Nejsou ovšem „vynálezem“ moderním, sebevražedné atentáty se dají vystopovat již ve starověku.

Minulý víkend zemřeli v Afghánistánu tři čeští vojáci, kteří hlídkovali poblíž základny v Bagrámu. Jejich dva afghánští a jeden americký kolega utrpěli zranění. Sebevražedný atentátník je zabil při rutinní hlídce, během níž vojáci museli vystoupit z vozu a jít kus pěšky. 

Muž, jenž se rozhodl spáchat sebevraždu a mnohočetnou vraždu zároveň, neponechal nic náhodě. Oběti se tak staly dalším číslem ve statistice vojáků, které v Afghánistánu od roku 2007 připravil o život teroristický útok. Celkem již takových případů bylo více než tři a půl tisíce.

Již za starého Říma

Sebevražedné atentáty nejsou produktem moderní doby. Ve starších dějinách se obvykle objevovaly jako součást vojenských tažení nebo jako nástroj, jenž mohl a měl přimět okupační síly, aby se stáhly ze země, kde podle tamních obyvatel neměly co dělat.

Sebevražedné útoky de facto páchali již židovští sikariové, kteří během obléhání Jeruzaléma v roce 70 vraždili dýkami ukrytými pod kabáty na veřejných shromážděních Římany a jejich sympatizanty. Podobně konali známí asasíni z šíitské sekty nizáríjovců, kteří se v letech 1095 až 1124 na území dnešního Íránu údajně „postarali“ o padesát vysoce postavených politiků, nebo jednotky sebevražedných bojovníků, které měla ve stejné době v Indii vycvičené i dynastie Čérů pro boj proti dynastii Čólů. Ti všichni byli ochotní obětovat život, aby zabili někoho jiného.

V první polovině 20. století se sebevražednými útoky nejvíce „proslavili“ japonští letci kamikadze, kteří v průběhu 2. světové války pomocí letadel napěchovaných výbušninami mířili na spojenecké lodě.

Sebevražedné atentáty s pomocí bomb se ovšem objevily až v 80. letech 20. století. Podle amerického právníka z Harvardovy univerzity Noaha Feldmana můžeme za první takový útok považovat ten z roku 1983, jejž provedli příslušníci šíitské milice proti kasárnám americké námořní pěchoty v Libanonu. Moderní teroristé dostali do rukou nový, extrémně děsivý nástroj.

Vojáci v Mosulu odnáší sebevražedné pásy, které využívali členové takzvaného Islámského státu.
Sebevražedný útočník se odpálil před budovou, kde se registrovali voliči k nadcházejícím volbám.

Sebevražedné útoky za sebou obvykle zanechávají mnoho obětí. Ti, kdo se chystají vraždit, totiž mohou až do poslední chvíle svou zbraň či zbraně skrývat a upravovat plán útoku. Nemusí totiž brát v potaz technickou stránku odpalování výbušniny na dálku, nepotřebují z místa útoku uniknout ani se nemusí spoléhat na spolupráci kolegů, kteří by jim posléze pomohli vyváznout.

Sebevražedné bombové útoky se především v muslimském světě rychle zabydlely a překvapivě rychle se rozšířily. Slovník plný mučedníků, (sebe)obětování, videonahrávky s vyznáváním víry a technologické vylepšování smrtícího účinku, to všechno je se sebevražednými atentáty pevně spjaté. Se záběrem prostorovým se zvětšoval i seznam potenciálních terčů. Nejprve to byli američtí vojáci, pak převážně Izraelci včetně žen a dětí. Z Libanonu a Izraele se sebevražedné bombové útoky přesunuly do Iráku, kde útoky cílily i na mešity a svatyně a jejich oběťmi se měli stát především iráčtí šíité. Teprve potom se tato technika teroru rozšířila do Afghánistánu. Je to možná překvapivé, ale ve válce, kterou vedli Afghánci proti ruským okupačním silám v letech 1979–1989, tento prvek boje úplně chyběl.

Sebevražedné útoky jsou v posledních letech čím dál častěji prováděny muslimy s cílem zabít jiné muslimy. V Afghánistánu je to ideologicky zvlášť špatně pochopitelné, protože útočníci i jejich terče jsou sunnitští muslimové. Sebevražedné útoky se tak staly archetypem násilí páchaného muslimy, které neděsí jen Západ, ale také jejich souvěrce.

Víc škody než užitku

Tváří v tvář efektu, který takové útoky mají, je nepodstatná debata náboženských znalců a odborníků o tom, zda je podobný čin pouhou sebevraždou a vraždou (obojí je v islámu striktně zakázané), nebo zda je o mučednický akt, jenž zkrátí věřícímu cestu do ráje.

Hnutí Hizballáh se v 80. letech 20. století pomocí sebevražedných útoků skutečně podařilo dostat z Libanonu zahraniční jednotky i Izraelce. Další teroristické skupiny už ale takový „úspěch“ nezaznamenaly. Tzv. Tamilští tygři bojovali na Šrí Lance za nezávislý stát 26 let a sebevražedné bombové atentáty používali proti politikům i civilistům. Podle odhadů OSN připravili o život na sto tisíc lidí, ale sen o samostatném státu skončil definitivní porážkou v roce 2009.

Také palestinští sebevražední atentátníci nejsou dlouhodobě příliš úspěšní a v důsledku svým lidem spíše uškodili, než pomohli. Židy totiž nárůst počtu útoků nedemoralizoval, jak si útočníci přáli, a rozhodně je nepřiměl se z okupovaných území stáhnout. Naopak v poslední době vzrostla podpora pravicového Likudu a k moci vynesla politiky jako byl Ariel Šaron nebo je současný premiér Benjamin Netanjahu.

Cílem sebevražedných atentátníků útočících na vojáky je vzbudit pocit, že kterýkoli civilista je možným útočníkem. Bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Jimmyho Cartera, Zbigniew Brzezinski, napsal v roce 2002 v článku pro New York Times, že „aby mohl člověk vyhrát válku s terorem, musí vynaložit politické úsilí, jež se bude soustředit na podmínky, ze kterých teroristé vzešli“.

Na tom je jistě mnoho pravdy. Ovšem vojáci, kteří denně nasazují své životy v protiteroristických operacích, jako je ta v Afghánistánu, s tím nezmůžou vůbec nic.

 Autorka je arabistka a překladatelka.

JITKA JENÍKOVÁ
  • 3Diskuse




České porodnice nedodržují standardy pro podporu kojení, ukázal průzkum
České porodnice nedodržují standardy pro podporu kojení, ukázal průzkum

Jak před pár dny informoval portál iDNES.cz, porodnice by podle UNICEF a Světové zdravotnické organizace měly dodržovat 10 kroků, které vedou k úspěšnému kojení. Podle průzkumu iniciativy Šestinedělky a České ženské lobby však všechny tyto kroky nedodržuje žádná z českých porodnic.