USA považují Írán za vývozce terorismu, který destabilizuje celou oblast Blízkého východu, zatímco Íránci označují Spojené státy za „velkého satana“, který se násilím snaží vnutit svoji vůli zemím, které nejsou Američanům poslušné.
Srovnání armád. USA mají vojenskou převahu, Írán je ‚výjimečně silný‘ v asymetrických konfliktech |
K první zásadní konfrontaci po skončení 2. světové války došlo v roce 1953, kdy americká tajná služba CIA zosnovala v Íránu státní převrat. A to svržením demokraticky zvoleného předsedy vlády Muhammada Mosaddeka. Ten západním mocnostem zkřížil cestu znárodněním ropného průmyslu a pozemkovou reformou.
Klíčový zlom ale představoval až nedobrovolný odchod íránského šáha Muhammada Rézy Páhlavího (spojence USA) ze země počátkem roku 1979. Moci se chopili radikální islámští duchovní pod vedením ajatolláha Chamejního a Írán začal razit tvrdou protizápadní politiku. Výrazem antiamerického cítění bylo obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu skupinou revolučních studentů v listopadu 1979.
  |
Část rukojmí byla osvobozena po dlouhých vyjednáváních až po 444 dnech, když předchozí pokus americké armády osvobodit zadržené násilím selhal. Byla to zjevně právě tato „krize rukojmí“ – v níž Američané fatálně selhali – , která v nejvyšších patrech americké politiky zažehla nevraživost vůči Íránu.
V červenci 1988 sestřelili Američané civilní letadlo společnosti Iran Air nad Perským zálivem. Podle oficiální verze USA šlo o „omyl“, což ale nic nezměnilo na faktu, že všech 290 osob na palubě zahynulo.
Obamovo ‚oteplení’ zkazil Trump
K určitému oteplení vztahů mezi USA a Íránem došlo v roce 2015, kdy byla podepsána tzv. íránská jaderná dohoda. Írán se v ní zavázal omezit svůj jaderný program tak, aby nemohl být využit k vývoji nukleárních zbraní, a souhlasil s přísnými kontrolami. Západní státy včetně USA oplátkou zmírnily či zcela zrušily některé ekonomické sankce, které poškozovaly íránskou ekonomiku (šlo mj. o vývoz ropy).
S nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu (2017) však opět začalo napětí růst. Prezident označil jadernou dohodu za „špatnou“, USA od ní v roce 2018 jednostranně odstoupily a opět na Írán uvalily hospodářské sankce.
Demonstranti drží snímky vyobrazující generála Solejmáního.
Fotografie automobilu se Solejmanim po zásahu rakety.
V průběhu léta 2019 došlo na několika tankerech proplouvajících strategickým Hormuzským průlivem k sabotážím a explozím; Američané z nich obvinili Írán (důkazy však nedodali). USA současně začaly posilovat vojenskou přítomnost v Perském zálivu a íránská armáda v červnu sestřelila americký výzvědný dron. Ten se podle íránských údajů nacházel nad jejich územím, Američané tvrdí opak. Letectvo USA sice krátce poté vzlétlo k odvetnému úderu, Trump jej však na poslední chvíli zastavil.
K poslednímu zvýšení napětí došlo v samém závěru roku 2019. Američané nejprve obvinili šíitskou, Íránem podporovanou milici Katáib Hizballáh operující v Iráku z útoku na vojenskou základnu na severu Iráku (mluvčí milicí však zodpovědnost za akci odmítl); při akci byl zabit i jeden civilista-občan USA. Spojené státy pak v „odvetě“ zasáhly několik základen Katáib Hizballáhu v Iráku a Sýrii a zabili při tom nejméně 25 osob.
Na Silvestra se rozzuřený dav protiamerických demonstrantů pokusil vzít útokem americké velvyslanectví v Bagdádu a jen těsně se mu to nepodařilo; Američané obvinili z osnování těchto demonstrací právě Írán.
