Zahradil a Zvěřina málo mluví

Od začlenění České republiky do Evropské unie na jaře 2004 nevystoupil Zvěřina v plénu ani jednou a Zahradil jedenkrát.  Vyplývá to ze statistik platných zhruba po polovině mandátu současného parlamentu.

Z poslanců nových členských zemí nejčastěji v plénu mluvili Kypřané, Poláci a Malťané. Češi, které ve Štrasburku zastupuje 24 zákonodárců ze 785, jsou na sedmém místě. Zahradil vystoupil v plénu naposledy v říjnu 2004 po zvolení nynější Evropské komise.

K „rekordmanům“ patří i Petr Duchoň (ODS), jenž se v plénu projevil dvakrát. Všichni tři patří do nejsilnější frakce Evropská lidová strana-Evropští demokraté (EPP-ED). Duchoň má ovšem na kontě jako jeden z pěti českých poslanců autorství parlamentní zprávy. Zprávu EP napsali také poslanci Milan Cabrnoch (ODS), Věra Flasarová (KSČM), Jiří Maštálka (KSČM) a Miloslav Ransdorf (KSČM).

„Plenární debaty v Evropském parlamentu jsou bezcenné, jde vlastně o dvou-tříminutové monology desítek poslanců za sebou po dobu mnoha hodin k prázdnému sálu,“ hájí se LN Jan Zahradil. „Média o nich nepíší, praktický význam je nula, dobré je to jen pro statistiku, jinak je to komedie. Odpracovat něco v EP se dá jen mimo plénum.“

„Jsem si toho vědom," řekl Zvěřina a přičetl absenci vystoupení v plénu faktu, že se nedostal k práci na nějaké parlamentní zprávě a že nemá funkci v žádném výboru. „Neusiloval jsem o vystoupení jen proto, abych promluvil.“

Nejčastěji z Čechů v plénu vystoupil Miroslav Ouzký (ODS), ale valná většina jeho vystoupení byla technického rázu (typu „rozprava je ukončena“) a vyplývala z funkce místopředsedy parlamentu, kterou do ledna zastával. Na aktivitu poslanců v plénu má vliv příslušnost k parlamentnímu klubu.

Vedení EP rozděluje řečnickou dobu jednotlivým frakcím podle jejich velikosti a ve vedení frakce se pak dohaduje, kdo dostane příležitost vystoupit. Paradoxně přitom mají větší šanci vystoupit poslanci z menších frakcí. Větší frakce mají sice více přiděleného času, ale ne přímo úměrně počtu poslanců.

Totéž platí i pro nezařazené poslance, kteří mají v případě zájmu větší možnost promluvit v plénu než třeba člen EPP-ED. To zčásti vysvětluje aktivitu komunistického poslance Jaromíra Kohlíčka či nezařazené Jany Bobošíkové.