Na konci prosince vtrhla ázerbájdžánská policie do místní redakce Rádia Svobodná Evropa a zatkla desítku novinářů, které poté odvezla k výslechu. Vypovídat musela dokonce i uklízečka. Při zákroku navíc kriminalisté zabavili vybavení redakce a hrozili uzavřením budovy, což měl posvětit i tamní soud. Předmětem vyšetřování prý byl fakt, že zařízení bylo financováno z ciziny.
Událost kritizoval americké ministerstvo zahraničí a vysvětlení se dožadovala i Rada Evropy, které je Ázerbájdžán členem. Nejedná se však o první případ zásahu proti kritickým hlasům v této zemi, která má rozlohu i počet obyvatel téměř srovnatelný s Českem.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle agentury AFP je v zemi vězněno 15 novinářů a blogerů a stát se snaží zamezit svobodnému šíření informací. Není ani výjimkou, že kritiky režimu někdo brutálně zbije či rovnou zabije. Velmoci jsou v odsuzování porušování lidských práv v Baku velmi opatrné. Ázerbájdžán totiž oplývá obrovským nerostným bohatstvím, které by mohlo být pro Západ v době ukrajinské krize klíčové.
Redaktorka Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) Daisy Sindelarová se pokusila analyzovat, proč není Západ v kritice Ázerbájdžánu drsnější, a proč je pro ně tato země tak strategicky důležitá.
Plyn z Ruska
Starý kontinent děsí uzavření kohoutků s plynem. „Evropa v roce 2006 až 2009 krutě zjistila, co to znamená energetická závislost na Rusku. Obavy také udržuje konflikt na Ukrajině a hrozba, že by se podobný scénář mohl opět opakoval,“ píše novinářka na serveru RFE/RL.
Částečným řešením tohoto problému by mohla být právě Země věčného ohně. Produkce plynu v Ázerbájdžánu sice dosahuje pouze zhruba pěti procent té ruské, přítomnost dalšího zdroje strategické nerostné suroviny na evropském trhu ale povede k větší cenové konkurenci a oslabí závislost některých zemí EU na Ruské federaci.
Snižování závislosti na ruském plynu se však bez pochlebování totalitnímu režimu jen těžko obejde. „Tato situace je pro Ázerbájdžán nepříznivá, protože v případě dodávání plynu do Evropy riskuje nepřízeň Moskvy. Evropská unie a USA tak musí být Baku oddaným spojencem, jinak riskují, že ázerbájdžánský plyn nebude na Západ proudit,“ míní Sindelarová. Plynovod, který by to umožnil, by měl být ale postaven až v roce 2019.
Ázerbájdžánu nahrává i nástup extrémistů v regionu a chaotická politická situace v blízkých státech. „V době, kdy na Západě stoupají obavy z náboženským extrémistů, je ázerbájdžánský prezident Ilham Aliyev v regionu vzácnou výjimku a představuje vhodného sekulárně islámského vůdce,“ tvrdí Sindelarová.
Režim pracuje na tom, aby tvář země byla co nejpřívětivější. Baku tak začíná hostit atraktivní světové události. V červu 2015 bude Ázerbájdžán pořadatelem vůbec prvních letních Evropských her. Kvůli soutěži se vybudoval moderní stadion a dokonce i rozsáhlá vesnička pro sportovce.
Ázerbájdžán také dlouhodobě čelí kritice z takzvané kaviárové diplomacie, kdy pomocí luxusních darů získává spojence a přátele v klíčových státech. „Kritici tvrdí, že tato taktika stojí za pozitivními výsledky u Rady Evropy - hlavním hlídacím psu demokracie v Evropě,“ kritizuje Sindelarová.
Tato taktika je podle novinářky také jedním z podstatných důvodů, proč USA a demokratické státy v Evropě zavírají oči nad zásahy proti kritikům režimu.
