Jenže navzdory bohatství, které začíná pomalu natékat do státní kasy, nebude cesta k pohodlnému životu jednoduchá. Americká společnost ExxonMobil zahájila těžbu loni v prosinci, vývoz v lednu a zemi dosud vyplatila 100 milionů dolarů (2,3 mld. korun) za dvě lodní dodávky. Mezinárodní měnový fond zkraje roku odhadl, že jen v letošním roce guyanská ekonomika vzroste o 86 procent.
Volby bez vítěze
Otázka ale je, kdo bude státní pokladnu spravovat. Zájem mají všechny tamější politické strany. Není divu: Kdo se nyní chopí moci, může si ji zajistit na dlouho dopředu a bude u prvních zásadních rozhodnutí o investicích v této někdejší britské kolonii.
Ropa oslabuje vlivem rekordních zásob a obav z druhé vlny pandemie |
Předčasné volby prezidenta a Národního shromáždění ze začátku března ale dosud nemají vítěze. O prvenství se přou dvě nejsilnější partaje, jejichž voliči se odlišují spíše etnickou příslušností než politickým zaměřením. Parlament se nesešel více než rok a Guyanu řídí úřednická vláda, která nemá pravomoci činit zásadní kroky při správě země.
Guyana vyhlíží zisky z ropy.
„Současné uvažování je toto: proč se dělit, když můžeš získat všechno,“ konstatoval Ralph Ramkarran, někdejší předseda Národního shromáždění z opoziční Lidové pokrokové strany (PPP). Tu podporují členové nejsilnější, více než 40procentní etnické menšiny – potomci Indů, které do Guyany přivezli Britové na přelomu 19. a 20. století. Elektorát současné vládní strany Partnerství pro národní sjednocení (APNU) naopak tvoří potomci afrických otroků, kteří se v Guyaně objevili s tzv. cukrovým boomem v 18. století.
Volební komise v minulých dnech uvedla, že volby byly jednoznačně zfalšované v neprospěch vládní strany. Zpráva úředníka komise Keitha Lowenfielda říká, že v řadě okrsků se na volebních lístcích pro opoziční PPP objevují jména emigrantů či zemřelých osob, a v závěru doporučuje nové hlasování.
Opozice naopak tvrdí, že zkorumpovaný je Lowenfield. Nestranní pozorovatelé voleb, například americká společnost Carter Center, podpořili hlas opozice. Také Organizace amerických států (OAS) vydala zprávu, že zrušit volby na základě jedné zprávy je „udivující“ a že by prezident David Granger „měl zahájit proces předání moci zákonně zvolené vládě“.
Singapur, nebo Venezuela?
Guyana je chudá země, donedávna bez větších známých zásob nerostných surovin. Základem ekonomiky je vývoz zemědělských surovin, částečně též bauxitu a zlata.
V posledních letech však výnosy z exportu klesaly. V roce 2017 byly zavřeny čtyři velké cukrové plantáže a o práci přišly tisíce lidí. Také největší bauxitový důl, provozovaný ruskou společností Rusal, krátí pracovní místa.
Mnozí Guyanci se nyní obávají, že politici budou řešit jen ropu. To je i názor opozice, jež by podle svých lídrů peníze z ropy chtěla použít mj. na zmodernizování cukrových plantáží. Naopak vládní strana APNU slibuje, že zemědělské pracovníky přeškolí a peníze investuje do zdraví a vzdělání.
Guyanu přitom může čekat opravdový hospodářský boom. Podle MMF by hrubý domácí produkt mohl do roku 2025 vzrůst až desetkrát. Ke konci této dekády by se mělo těžit až 1,2 milionu barelů ropy denně, což by zemi katapultovalo mezi lídry na trhu.
„Můžeme se dostat na úroveň Singapuru,“ řekl místní ministr financí Winston Jordan.
Dosáhnout úrovně asijského „tygra“ by ovšem vyžadovalo také odpovídající efektivitu. Guyana přitom nemá dostatečné zákony, ani těžební, ani na ochranu životního prostředí, které by ropný průmysl regulovaly. Ostatně i provizorní dohoda mezi těžaři a vládou o využití doprovodného zemního plynu k výrobě levné elektřiny zkrachovala, protože v zemi neexistují firmy, které by takový projekt dokázaly zrealizovat. A dosavadní smlouvy s Američany kritizuje opozice i samotní obyvatelé.
Ropa může zemi pomoci, ale Guyanci dobře vědí, co se stalo u sousedů ve Venezuele. Mnozí se obávají, že bohatství může i jejich zemi proměnit ve zkorumpovaný a násilím zmítaný stát.
Objevení ropy navíc znovu vyhrotilo mnohaletý spor mezi oběma státy o oblast Esequibo. Venezuela si území, k němuž náleží i ropná pole v moři, nárokuje bezmála dvě stě let. Jde o poměrně rozsáhlou oblast tvořící dvě třetiny rozlohy Guyany a země venezuelský nárok na ni samozřejmě odmítá.
V bývalé britské kolonii je úředním jazykem angličtina a to je teď paradoxně problém. Mnozí obyvatelé využívají této jazykové výhody a odcházejí pryč, hlavně do USA – z absolventů univerzit jsou to až čtyři pětiny. A kvalifikované pracovní síly teď chybí více než kdy předtím.
