Odchází žena, jež se do historie zapíše jako člověk, který nedokázal naplnit vůli lidu a vyvázat zemi z Evropské unie. Theresa Mayová spojila s brexitem své premiérství a politický odkaz. Je to ale právě sám brexit, co ji o něj také připravil, dříve, než by ona sama chtěla.
Připadá to jako věčnost, kdy Theresa Mayová stála v prosluněném červencovém podvečeru v Downing Street v roce 2016 a oznamovala ve svém prvním premiérském projevu, že povede vládu jednoho národa a že zachová zvláštní pouto, které je mezi zeměmi, tvořícími Spojené království. Slibovala, že vytvoří zemi, jež bude pro každého.
Kdo zamíří do Downing Street 10? Boj o místo Mayové začal, spekuluje se o Johsonovi |
Po téměř třech letech se změnilo mnohé, jen ne to, co si premiérka upřímně přála. Spojené království stojí na prahu rozpadu. Znovu hrozí odchod Skotů a Irové nemohou být nespokojení více než po třech letech handrkování právě o jejich hranici.
„Až budeme opouštět Evropskou unii, budeme zemí, jež bude mít novou, silnou, pozitivní roli ve světě,“ přednesla tehdy Mayová. Spojené království je dnes ale předmětem vtipů po celém světě a je na něj nahlíženo jako na zemi, jež nemůže být ponížena více.
V Downing Street díky brexitu
Škoda není ale napáchána jen na zemi, Konzervativní strana vypadá starší, arogantnější a sloužící jen sama sobě – má tak mnohem blíže k „odporné straně“, před kterou Theresa Mayová v roce 2002 sama varovala. Reputace kompetentní strany je v troskách a vztah k byznysu je nejistý. Není jasné, zda strana slouží ještě k něčemu jinému než jen k udržení Jeremyho Corbyna, vůdce labouristů, daleko ode dveří do Downing Street.
Šanci na úspěch premiérka zřejmě neměla nikdy. V Downing Street skončila jen díky brexitovému referendu. Jejím úkolem bylo uskutečnit jeho výsledek, tedy vyvázat zemi z EU. Hlavolam rozložení politických sil ve Westminsteru by ale býval nebyl schopen vyřešit zřejmě vůbec nikdo. Množiny poslanců preferující to či ono řešení se nikdy nedokázaly protnout. A zřejmě by se tak nestalo, ani kdyby bývala byla nevyhlásila předčasné volby v roce 2017, ve kterých konzervativci oproti původním předpokladům ještě snížili svou již tak malou většinu v britské Dolní sněmovně.
  |
Dnes se právě tento její krok ukazuje jako jedna z největších chyb, tehdy ale vypadal naprosto logicky – konzervativci vedli v preferencích o 20 procent a byla šance, že by si tak vláda ulehčila politicky svou pozici. Opak se ale stal pravdou. Vláda byla nucena začít vládnout s pomocí severoirských poslanců, což její brexitová vyjednávání rapidně zhoršilo.
Vyhlášení článku 50 Smlouvy o Evropské unii v březnu téhož roku také nepatřilo mezi rozhodnutí Theresy Mayové, na která by měla být pyšná. Ve výsledku totiž ukázalo naprostou zbrklost a nepřipravenost nejen celé země, ale převážně jejích lídrů. Spojené království navíc nebojovalo jen s časem, ale také s neústupností evropských politiků na kontinentu. Ti se nejen že nepoučili z roku 2016, kdy vyjednávali s Davidem Cameronem, ale stejně tak odmítli pomoct Therese Mayové. I toto je právě v těchto dnech může stát cenné body ve chvílích, kdy lidé v Unii volí své představitele do Evropského parlamentu – a čeká se velké posílení krajně pravicových stran. Ať chceme, nebo ne, brexit v tomto hrál a bude nadále hrát svou roli.
Země potřebuje nové vedení, prohlásil britský premiér David Cameron. Muž, který měl lví podíl na brexitu.
Již zmiňované Severní Irsko a jeho pojistka, která je nedílnou součástí smlouvy o vystoupení Spojeného království z Evropské unie, je pak něčím, na čem brexit v tuto chvíli stojí a padá. I to si premiérka mohla možná odpustit.
Theresa Mayová neudělala jen řadu chyb. Celý její přístup k brexitu byl špatný. Brala brexit jako problém řízení strany a ne jako státotvornou věc. Věděla, že nepřesvědčí řadu konzervativních radikálních odpůrců Evropské unie, kteří nevěřili jejím instinktům o setrvání země v EU (premiérka v referendu v roce 2016 volila „Remain“), a tak vyhlásila červené čáry, přes které nejede vlak. Celní unii, jednotný trh a volnost pohybu tím smetla ze stolu a šanci na kompromis snížila. Brexit měl být národní záležitostí. Mayová z něj ale učinila stranický boj, o který se handrkovala jen hrstka konzervativců.
Spojené království potřebovalo lídra, který by zacelil rány a rozdělení země způsobené referendem a rozdílným názorem lidí na Evropskou unii. Theresa Mayová ale slepě respektovala jen 52 procent voličů, kteří chtěli z EU vystoupit. Zbylých 48 procent muselo akceptovat rozhodnutí vůle lidu. Právě špatný výsledek v předčasných volbách v roce 2017 měl Therese Mayové pomoct se zorientovat a přehodnotit svůj tvrdý výrok: „Brexit znamená brexit.“
Premiérka vždy hrála s kartami blízko u těla a dlouho nebyla schopná konsenzu. A to i ve chvílích, kdy historicky prohrávala hlasování v britské Dolní sněmovně. S prosíkem k vyjednávání napříč stranami přišla příliš pozdě.
Z lásky ke své zemi
Ale i přes toto všechno by bylo velmi nefér vinit z brexitového fiaska jen premiérku. Nezapomínejme na politiky, kteří stáli za kampaní za odchod Spojeného království z EU, a na jejich slibovaný a neexistující „brexit z říše snů“. Nezapomínejme na to, že tito lidé se podíleli na vládě a pak z ní slavnostně odcházeli, namísto aby dokončili svou rozdělanou práci. Nezapomínejme na předsedu nejsilnější opoziční strany Jeremyho Corbyna, jenž je vůdcem opozice, která ale odmítá vládnout. Nezapomínejme, že to byl právě on, kdo voličům nenabídl žádnou jinou alternativu. Nezapomínejme na poslance ve Westminsteru, kteří se nejsou schopni na ničem shodnout a dosáhnout kompromisu, který Spojené království tak moc potřebuje. A v neposlední řadě nezapomínejme ani na již zmiňované tvrdohlavé evropské politiky.
Theresa Mayová odchází. Na tento den se čekalo několik měsíců, ne-li poslední dva roky. Nakonec 24. května, kdy slunce znovu zářilo nad Downing Street, málem přes slzy nedořekla to nejdůležitější – že cokoliv ve funkci udělala, udělala s vědomím lásky ke své zemi. Kéž bychom totéž mohli říct o těch, kdo teď bojují o její post.
„Bylo mi ctí, sloužit jako premiérka. Druhá premiérka v historii, ale určitě ne poslední,“ řekla se slzami v očích Mayová.
Kdokoliv přijde na její místo, totiž navíc zdědí tytéž problémy, problémy, jež oni sami pomáhali tvořit. Spojené království teď potřebuje silného lídra. Problém ale je, že sice dostane nového premiéra či premiérku, nikdo ale stále nebude také kouzelníkem, který by uměl vyřešit britský brexitový hlavolam.
Hledání nového stranického lídra začne oficiálně až příští týden, ačkoli někteří kandidáti byli známí už 24. května. První fáze procesu bude v pondělí, kdy budou zájemci podávat přihlášky do volebního procesu, k čemuž potřebují podporu osmi poslanců. Následovat budou hlasování na úrovni zákonodárců, z nichž vzejdou dva adepti s největší podporou. Mezi nimi se na závěr budou rozhodovat řadoví členové Konzervativní strany, kterých je přes 150.000.
Aktuálně jeví zájem o nahrazení Mayové 11 konzervativců. Podle britských médií mají zatím na své straně nejvíce poslanců bývalý londýnský starosta Boris Johnson, ministr zahraničí Jeremy Hunt, ministr životního prostředí Michael Gove a bývalý ministr pro brexit Dominic Raab.
Autorka je mediální konzultantka (MP Associates of London Ltd) a spolupracovnice Českého rozhlasu.
