Míní také, že s jadernou energií jsme zaspali v 80. letech, kdy byl vývoj zdárně rozeběhlý, po tragédii v Černobylu se však proti atomové energii zvedl všeobecný odpor aktivistů i evropských vlád. Malé modulární reaktory, jež lze převážet i nákladními auty, by podle O’Sullivana mohly být realitou zhruba za tři až pět let.
Aidan O’Sullivan■ Působí v energetickém institutu londýnské univerzity University College London (UCL) ■ Obdržel Ph.D. na Imperial College London za práci o matematickém modelování založeném na Bayesově větě ■ Získal několik prestižních grantů, mimo jiné Turing Fellowship (2018)  Aidan O’Sullivan. |
Lidovky.cz: Jakou roli hraje umělá inteligence v boji proti klimatické změně?
Naším prvořadým úkolem je identifikovat problémy a určit metody jejich řešení. Největší chybou by bylo, kdybychom umělou inteligenci prostě vzali a „hodili“ ji na problém bez jeho porozumění – už nyní to často vidíme s katastrofálními výsledky. Velkou část našeho času proto trávíme sběrem dat. Zabýváme se primárně elektrickou rozvodnou sítí – úkolem umělé inteligence je například najít její dobrou reprezentaci, předpovídat její potřeby a podobně.
Lidovky.cz: O jakém typu umělé inteligence se bavíme?
Jedná se o chytré agenty – algoritmy trénované na počítači, které umějí modelovat předpovědi či zodpovídat naše dotazy. Jsou to vlastně počítačové programy, které spustíte, abyste dostali určitou odpověď. Je to něco jako počítačová hra, které můžete klást otázky.
Lidovky.cz: Co umí váš nejlepší program?
Asi nejvíc jsem pyšný na projekt, kterému říkáme AISO. Vyvinul ho jeden z mých Ph.D. studentů. Jedná se o systémový operátor umělé inteligence, který se snaží začlenit udržitelné zdroje do rozvodné elektrické sítě ve Spojeném království. Když to zjednoduším, předpovídá, které generátory bude potřeba zapnout a kdy. Byl to velmi složitý projekt a vytěžili jsme z něj řadu pozitivních výsledků.
Lidovky.cz: Jaký je váš názor na akce, jako jsou klimatická konference COP, z nichž zatím ta poslední se uskutečnila loni v Glasgow? Americký deník The Wall Street Journal napsal, že je to klimatická „žvanírna“ – souhlasíte?
Rozumím tomu. Zvnějšku se takovéto akce skutečně mohou jevit jako pouhé tlachárny. Myslím, že dobrým znamením je, že je COP v současnosti tak vysokoprofilový – před deseti lety si konference nikdo ani nevšiml. Přinejmenším to ukazuje, že debata o klimatické změně probíhá.
Lidovky.cz: Co klimatický aktivismus? Pomáhá vědě nějak?
Komunikování výsledků toho, co jako vědci děláme, je tu klíčové. Jsem toho názoru, že tak musíme činit mnohem pozitivněji, než se děje v současnosti. Musíme spíš mluvit o možných řešeních, než o stávajících problémech. Nejsem velkým příznivcem „osobní uhlíkové stopy“ (trend západních liberálů vypočítávat dopad jednotlivce na životní prostředí – součtem spotřebovaného paliva, zkonzumovaného masa a podobně – pozn. red.), působí na mě jako kulturní tlak na lidi, aby se cítili provinile za svůj způsob života. Dle mého bychom se měli soustředit spíše na velké zdroje emisí, protože tam leží klíč k řešení problému.
Norské elektrošoky. I země se zdánlivě nekonečnými zdroji elektřiny se může srazit s energetickou chudobou |
Lidovky.cz: Jak by ona pozitivnější komunikace měla vypadat?
To je dobrá otázka. Rád bych zdůraznil, že žijeme v období nové průmyslové revoluce – zažíváme možná největší technologickou transformaci všech dob, přičemž se to celé děje poměrně rychle. To samozřejmě představuje celou řadu příležitostí, ale také celou řadu výzev. To by mělo motivovat ty nejlepší studenty – ať už se jedná o inženýry, matematiky, či politology – aby se do tohoto procesu tvůrčím způsobem zapojili.
Lidovky.cz: Pokud je tohle nová průmyslová revoluce, kde je její „Lancashire“, jenž na přelomu 18. a 19. století byl tahounem a centrem industrializace? Kde je vývoj nejpokročilejší?
V každé technologii je to jiná země. Pokud se jedná o větrné zdroje, je to Dánsko – jejich znalosti jsou v této oblasti opravdu vynikající. Británie zase vyniká v tržních inovacích, například v technologických start-upech. Finsko má zase výborný systém distribuce vytápění. Také Německo, Francie či Španělsko mají zajímavé projekty – jmenoval jsem jen ty, které mě osobně nejvíc zaujaly.
Lidovky.cz: A co jádro?
V současném energetickém mixu mu určitě náleží místo. Rád bych však zdůraznil, že když se bavíme o jádru, většinou se jedná o nukleární technologie z 80. let minulého století. Ve vývoji jsme zaspali. Před třiceti roky jsme v určitém směru byli dál, než jsme teď, což však následně bylo vlivem několika faktorů uťato. Nový jaderný vývoj v současnosti roste na několika místech – i ve Spojeném království – ale bude ještě nějakou dobu trvat, než ho převedeme do praxe.
V krátkodobém horizontu tedy přikládám větší význam udržitelným zdrojům, obecně ale platí, že pro jádro tady prostor jistě je. Když vítr fouká ve Švédsku, ale ne v Británii, je zde problém, se kterým těžko něco uděláme – a v tu chvíli je jádro řešením.
Jádro a plyn budou dočasně mezi čistými zdroji, Komise vyšla vstříc Česku i Francii |
Lidovky.cz: Když mluvíme o nových jaderných technologiích, co konkrétně máte na mysli? Malé modulární reaktory?
Ano. Jeden z největších problémů jádra je, že se zvyšující se kapacitou jeho využití zdražuje – na rozdíl od obnovitelných zdrojů. Je to výsledkem regulací, bezpečnostních procedur a podobně.
Jedním z řešení by mohly být právě tyto menší modulární reaktory. Jak jsem říkal, je obrovská škoda, že jsme ve vývoji tolik zaspali, ale myslím, že bychom je mohli vidět v praxi v horizontu tří až pěti let.
