Šťastně skončil i příběh dvouletého Redjesona Hausteena, který uvízl několik metrů hluboko pod betonovou sutí. Více než dva dny se ho snažili jeho rodiče holýma rukama vyhrabat z trosek svého domu. Z dálky slyšeli jeho slabý pláč, ale nedařilo se jim k němu dostat.
Vše se změnilo, když jim včera ráno přišli na pomoc španělští záchranáři. "Mluvil jsem s nimi těsně předtím, říkali, že ta budova je nebezpečná, ale že si myslí, že by tam ještě někdo mohl být," uvedl Juan Carlos Abad, velitel hasičů ze španělského Valladolidu.
Když chlapce vytáhli ven, nevypadalo to, že by kromě zaschlé krve a řezných ran na obličeji měl nějaká vážnější zranění. Byl vyděšený. Do chvíle, kdy uviděl obličej své matky a jeho oči se rozzářily.
Záchranáři uslyšeli slabé škrábání
O štěstí může mluvit i Tarmo Joveer, Estonec pracující na Haiti pro OSN. V době nejsilnějších otřesů byl zrovna na ředitelství této mezinárodní organizace v haitské metropoli. Záchranáři ho poté objevili náhodou. Prohledávali totiž trosky zřícené budovy, když uslyšeli slabé škrábání.
Trvalo ještě několik hodin, než ho dostali ven, protože byl uvězněn čtyři metry hluboko. Snažili se mu trubičkou posílat vodu a udržovat ho tak při životě. "Byl to malý zázrak," okomentoval záchranu generální tajemník OSN Pan Ki-mun.
V úterý odpoledne zažil největší strach svého života a poté ohromnou úlevu i Američan Frank Thorp. V době otřesů byl asi 160 kilometrů od Port-au-Prince. A v hlavě měl jen jedinou myšlenku: Je má žena naživu? Jillian Thorpová totiž pracovala přímo v haitské metropoli.
"Jel jsem asi šest hodin... a moje žena Jillian byla celou tu dobu stále uvězněná v troskách našeho domu," uvedl Thorp pro americkou televizní stanici CBS.
"Uviděl jsem, jak mi zespodu mává rukou"
"Je těžké popsat, jak jsem se asi cítil. Vůbec jsem nevěděl, jestli je v pořádku. Bylo to hrozné," dodal Američan. Když přijel na místo, kde stával jejich dům, objevil jen trosky, celá třípatrová budova spadla. "Jillian a ještě jedna osoba byly úplně zasypané betonem," popsal Thorp.
"Přiskočil jsem k jedné z děr a uviděl jsem, jak mi zespodu mává rukou. Neviděl jsem její tělo, ale slyšel jsem její hlas. Dával jsem pryč cihlu po cihle. Trvalo to nejméně hodinu, než jsem je tam odtud dostal," skončil své vyprávění.
Další z příběhů se šťastným koncem, tedy alespoň z poloviny, zveřejnil britský deník The Daily Telegraph. Pouhé dvě hodiny po nejsilnějších otřesech porodila jedna z žen v metropoli zdravé dítě.
Porod se uskutečnil v garáži a pomáhali při něm brazilští vojáci. Matka prý sice nebyla při otřesech nijak zraněna, začala ale mít porodní bolesti. "Zemětřesení u ní vyvolalo šok, a proto začala rodit. Dítě je v pořádku, krmíme ho mlékem, u matky se ale objevily komplikace, neustále krvácí," uvedl brazilský lékař Fabricio Almeida de Moura.
Ne každého se ale podařilo vytáhnout z trosek včas. Více než dva dny prosila ze sutin o záchranu devítiletá Haryssa Keem Clergeová. Přátelé i sousedé odklízeli sutiny holýma rukama a snažili se k ní dostat i vodu. Když se k ní nakonec záchranáři propracovali, vytáhli již jen její mrtvé tělo.
Obyvatelé Port-au-Prince ztratili při zemětřesení často celé rodiny. Jeden z těchto tragických příběhů popsala na svém blogu Licia Betorová, která na Haiti pracuje pro jednu z charitativních organizací. "V jednom z domů našli záchranáři pod troskami muže, který přežil. Byl zasypán troskami, pod kterými zemřeli jeho dva bratři a matka," napsala Licia.
"Všichni okolo se snažili muže zachránit, on na ně ale křičel, ať toho nechají. Že chce zemřít se svou rodinou. Ptali se ho, jestli mu nemají něco dolů podat, a on odpověděl, že chce zbraň, aby se mohl zastřelit," dodala. Jak nakonec příběh dopadl, ale neuvedla.
"Louis Charles," volá matka do sutin
Asi tu nejhorší bolest, kterou mohou matky zažít, prožívá již několik dní Jean Baptiste Vaniseová. V úterý odpoledne obdržela od svého dvanáctiletého syna SMS: "Kde jsi?" Od té doby se telefon odmlčel, napsala americká CNN.
Její jediné dítě Marc Valends Louis Charles mělo být v době, kdy došlo k zemětřesení, v hudební škole, kam chodil na housle. Na místo, kde stávala škola, chodí Jean každý den a snaží se syna najít. Zprávy o něm se různí – někdo říká, že Marc Valends v budově nebyl, když došlo k otřesům, jiný zas, že ho učitelé z budovy rychle odvedli neznámo kam. Ráda by těmto informacím uvěřila, spíše je však přesvědčená, že Marc Valends uvízl v troskách.
"Louis Charles!" volala i ve čtvrtek do trosek několikrát. "Marc Valends!" zkoušela to znovu. Žádná odpověď. V slzách od školy odešla. Jedno bylo ale jasné, zítra se sem znovu vrátí.
