Hamás vyzval k zastavení letecké dopravy do Izraele, cílí na další letiště |
Ten „naostro“ začal v pondělí večer, kdy Hamás po marném uplynutí ultimáta izraelským bezpečnostním silám, aby se stáhly z posvátné Chrámové hory v Jeruzalémě, začal pálit rakety na cíle v Izraeli. V porovnání s podobnými konflikty z minulosti je již v tuto chvíli jasné, že hnutí Hamás disponuje daleko lepším zbraňovým arzenálem, který dokáže částečně přelstít rovněž izraelskou protiraketovou obranu – proslulý systém zvaný Iron Dome (v překladu Železná klenba či Železná kopule).
Hraje se o sekundy
Židé se rozhodli investovat do Železné klenby poté, co v konfliktech s libanonským militantním hnutím Hizballáh a palestinským Hamásem na začátku 21. století přišly v důsledku nepřátelských raketových útoků o život desítky Izraelců a celkově miliony jich musely trávit dlouhý čas v bezpečí krytů.
Izraelské jednotky se šikují u hranice s Gazou, raketová palba Hamásu dál pokračuje |
Železná klenba představuje mobilní systém určený ke zneškodnění raket krátkého doletu i dělostřeleckých granátů.
Radiolokátor vyhodnotí nebezpečí v řádu několika sekund a poté řídící systém případně aktivuje takzvanou protiraketu, která nepřátelskou střelu zneškodní. Čas je přitom velmi důležitým faktorem, protože hustě osídlené oblasti Izraele přiléhají bezprostředně k hranici Pásma Gazy, odkud jsou útoky na území židovského státu vedeny.
  |
Nyní se ovšem ukazuje, že ani Železná klenba nezmůže všechno. Podle firmy Rafael Advanced Defense Systems, která systém vyvinula, je účinnost asi 90 procent. Nepřátelské rakety mohou „projít“ zejména v situaci, kdy jich protivník vypálí ve stejném směru větší množství. A to je taktika, kterou podle všeho Hamás v aktuálním konfliktu používá.
Rakety z Gazy ohrožují už i sever Izraele, poprvé tam zazněly poplašné sirény |
Radikální palestinské hnutí se v porovnání s posledním větším konfliktem v roce 2014 zřejmě značně posunulo dopředu v samotné kvalitě výzbroje. Disponuje větším množstvím raket, které jsou navíc schopné zasáhnout i vzdálenější cíle než dříve.
V noci na čtvrtek se totiž poplašné systémy poprvé aktivovaly i na severu Izraele a ve čtvrtek se Hamás „pochlubil“ tím, že zaútočil novým typem raket i na letiště Ramon nedaleko rudomořského letoviska Eilat. To je od Pásma Gazy vzdálené 220 kilometrů.
Ekonomie války
Přes výše uvedené zůstává izraelská technologická převaha drtivá, není to ovšem zadarmo. Jedna protiraketová střela Tamir vyjde podle různých zdrojů na 35 000 až 50 000 dolarů (v přepočtu i více než milion korun), cena za jednu baterii protiraketového systému se pohybuje kolem 100 milionů dolarů (asi 2,1 miliardy korun). Oproti tomu jedna relativně jednoduchá raketa typu Kassám, které používá Hamás, vyjde na pouhých několik set dolarů (tedy do deseti tisíc korun).
Izrael nevylučuje pozemní ofenzivu, zatím to ale nemá v úmyslu. Svět vyzývá obě strany k uklidnění situace |
Výdaje na Železnou klenbu jsou vysoké i na podmínky velkorysého vojenského rozpočtu židovského státu. V relativním vyjádření totiž izraelské náklady na vojenské účely patří mezi nejvyšší na světě a tvoří téměř šest procent hrubého domácího produktu (to je téměř dvojnásobek v porovnání například se Spojenými státy či Ruskem).
Kde se berou zbraně v Gaze?
Ačkoli palestinské radikální skupiny působící v Gaze (vedle nejsilnějšího Hamásu se v aktuálním konfliktu angažuje také skupina zvaná Islámský džihád) používají poměrně jednoduchou vojenskou techniku, kterou lze někdy sestrojit téměř „na koleně“, zůstává otázkou, jak se takové množství vojenského materiálu do Pásma Gazy mohlo dostat.
Podle intenzity palby v prvních dnech aktuálního konfliktu mají palestinští militanti tentokrát k dispozici mnohem rozsáhlejší arzenál než dříve. Objevují se rovněž poměrně pokročilé zbraně, například kvalitní protitankové střely. Začaly se proto již ozývat hlasy, které se ptají, jestli izraelské tajné služby tentokrát něco nepodcenily.
Izrael zničil další mnohopatrový dům. K zemi šla v Gaze již třetí výšková budova, obyvatelé to věděli předem |
Pásmo Gazy je z velké části hermeticky uzavřené: pozemní hranici s Izraelem lemuje důkladná bariéra, kterou židovský stát bedlivě střeží, Izrael navíc udržuje blokádu i na moři.
Nejslabším místem tak zůstává kratičký úsek hranice mezi Gazou a Egyptem, zejména hraniční přechod Rafáh, v jehož okolí byla v minulosti objevena řada podzemních tunelů. Těmi se mimo jiné pašovaly zbraně do Gazy.
Předpokládá se, že hlavním dodavatelem zbraní do Pásma pro Hamás a další militantní skupiny zůstává Írán, arcinepřítel Izraele. Ve většině případů zřejmě materiál putuje po poměrně složité cestě: zbraně jsou nejprve letecky dopraveny do Súdánu a odtud putují pozemní cestou do Egypta až na sever Sinajského poloostrova. Pak už zbývá poslední kus přes „horkou“ hranici do Gazy.
Zda Hamás a jemu podobní nyní přišli na nějaký nový způsob, jak se ke zbraním dostat, zůstává zatím mystériem.
