„Drazí, Zygmunt odplynul do tekuté věčnosti dnes 9. ledna 2017. Rozloučila jsem se s ním v domě v Leedsu v nejbližším rodinném kruhu,“ sdělila médiím Baumanova životní družka Aleksandra Kaniaová v narážce na zřejmě nejznámější Baumanův sociologický koncept „tekuté modernity“. Ten označoval současnou společnost jako velmi proměnlivou, globalizovanou, kladoucí velký důraz na individualitu a konzum, v níž se „rozpustily“ základy dřívější společnosti.
Bauman se narodil roku 1925 v Poznani do chudé židovské rodiny. Ta s vypuknutím druhé světové války utekla na východ. V SSSR mladý Bauman vstoupil do Komunistického svazu mládeže. V roce 1944 nastoupil do armády a sloužil ve 4. pěší divizi polské armády. Byl však zraněn během bojů o město Kolobrzeg.
Po válce Bauman spolupracoval s kontrarozvědkou, která měla na starosti provádění stalinistických čistek. V roce 1953 bylo ukončeno jeho působení v armádě a začal se věnovat vědecké kariéře. Začínal jako marxista, ale postupem času se jeho pohled na svět měnil. Pracoval a učil se pod dohledem profesora Juliana Hochfelda a v roce 1960 se díky své práci o anglickém dělnickém hnutí stal profesorem.
V roce 1968 byl nucen emigrovat. Nejdříve žil v Izraeli, poté ve Velké Británii, kde přijal práci na Universitě v Leeds. Stal se vedoucím katedry sociologie, kterým zůstal až do roku 1990, kdy odešel do důchodu.
Se svou komunistickou minulostí se Bauman potýkal po celý zbytek života. V roce 2013 protestovali proti jeho návštěvě ve Vratislavi aktivisté, kteří nesli transparenty s nápisy „Dost prosazování stalinistických zločinců ve Vratislavi!“ nebo „Pryč s politickou represí!“.
Poslední kniha profesora Baumana vyšla v roce 2016. Nese název Cizinec u našich dveří a Bauman v ní zkoumal paniku, kterou vyvolala migrační krize.
