Svět truchlí kvůli smrti Nelsona Mandely a státníci se trumfují v teskných výrocích. Podle britského premiéra Davida Camerona "zhaslo ve světě velké světlo". Bývalý americký prezident Bill Clinton zase prohlásil: "Všichni žijeme v lepším světě díky životu, který žil Madiba."
Jejich předchůdci by oslavné proslovy adresované prvnímu černošskému prezidentovi Jihoafrické republiky asi vůbec nechápali. Vždyť pro ně byl, alespoň dle jejich výroků, nepřítel Západu a zapálený obdivovatel Sovětského svazu.
Margaret Thatcherová o Mandelovi na začátku 80. let mluvila jako o komunistickém teroristovi a podporovala boj proti jeho Africkému národnímu kongresu (ANC). Prezident USA Ronald Reagan ho zase nechal zapsat na oficiální seznam teroristů.
Sověti v boji za lidská práva
V době studené války totiž rasistický režim v JAR platil za hlavního spojence Západu v Africe. Američané se báli, že do strategicky významné země bohaté na nerostné suroviny proniknou Sověti.
Pro Američany proto bylo žádoucí podporovat apartheid. Reagan dokonce o rasistickém režimu prohlásil: "Je nezbytný k zachování svobodného světa." A prominentní kongresman (a později jeden z hlavních stoupenců útoku na Irák) Dick Cheney hlasoval v Kongresu proti rezoluci, která žádala propuštění Mandely z vězení.
Na straně ANC pevně stála Moskva. Ačkoliv Sověti doma sami hrubě potlačovali lidská práva, v Jihoafrické republice pomáhali opozičnímu hnutí svrhnout jiný nedemokratický režim. Jihoafričtí komunisté patřili mezi hlavní spojence ANC a SSSR dodávalo hnutí finance.
Castro jako zdroj inspirace
Některé dokumenty dokonce naznačují, že členem komunistické strany byl v 50. letech i Mandela, on sám to však až do smrti popíral. Rudé nálepky se ovšem dlouho nemohl zbavit. Není ostatně divu. Ještě v roce 1991, kdy byl už uznávaným bojovníkem proti apartheidu, nazval Fidela Castra "zdrojem inspirace pro všechny lidí, kteří milují svobodu".
Mandelův osud také připomíná, jak tenká hranice je mezi pojmy "bojovník za svobodu" a "terorista". To druhé označení si na Západě vysloužil díky tomu, že organizoval sabotáže a partyzánské operace proti vojenským cílům režimu. ANC navíc během bouřlivých let přerodu nedokázal zabránit v násilných útocích proti vládním jednotkám či konkurenční černošské Straně svobody Inkatha (IFP).
Přesto po svém nástupu k moci dokázal v JAR položit základy demokratické společnosti a pragmaticky smýšlející Západ ho po pádu sovětského bloku, když už se vlivů komunistů nemusel obávat, přijal mezi sebe.
Některé neshody přesto přetrvaly. Mandela tvrdě kritizoval americkou invazi do Iráku, když odmítl idealistické zdůvodnění George Bushe. Vždyť s americkým bojem za svobodu měl sám své zkušenosti. "Všechno, co v Iráku chtějí, je ropa," vzpomíná na jeho kritiku server Thedailybeast.com.
Cheney, který ani svého hlasu proti Mandelovu osvobození, pak prohlásil: "Jeho antiamerikanismus a podpora Saddáma Husajna není žádným překvapením. Vždycky tíhl ke komunismu a oceňoval teroristy."
Američané s ostudou vyškrtli Mandelovo jméno ze seznamu teroristů až v roce 2008. Do té doby musel mít laureát Nobelovy ceny míru k cestě do Ameriky vždy zvláštní povolení Washingtonu.
