Působí jako zjevení z jiného světa. Masivní železobetonová konstrukce, zakousnutá ve vrcholku hory Buzludža, vypínající se do výšky 1432 metrů.
Tvarem připomíná spíš kosmické plavidlo než tradiční sídla vládnoucích komunistických stran. Přesto to druhé je pravdou.
Svému účelu ovšem sloužilo jen krátce – pouhých osm let od slavnostního otevření v roce 1981 až do pádu komunistického režimu – a značně symbolicky.
Marx, Engels, Lenin a Živkov
Impozantní budova na jednom z vrcholků pohoří Stara planina v centrální části Bulharska ohromuje i 35 let po svém dokončení. Jinak než tehdy, ale stejně se člověku tají dech při představě šesti tisíc dělníků, kteří se v těžko přístupném terénu dřeli osm let.
Kus Měsíce, šavle od Stalina i tajemný trezor. Dělí se velkolepý majetek soudruha Tita |
Tak dlouho vznikala talířovitá budova propojená podstavcem se stosedmimetrovou věží pod taktovkou bulharského architekta Georgiho Stojlova. Interiéry pak vyzdobily desítky předních umělců více než tisícem metrů čtverečních mozaiek. Marxe, Engelse, Lenina nebo komunistického vůdce Todora Živkova, který zemi vedl 35 let až do přelomového roku 1989.
„Proletáři všech zemí, spojte se!“ hlásá dodnes nápis na stropu ústředního sálu, který kdysi nabízel víc než 400 míst k sezení, zatímco se ovíjí kolem obrovského rudého srpu s kladivem.
Některé mozaiky zůstaly jako tiší svědci minulých časů. Jiné – jako ta Živkovova – byly hned po změně režimu zlikvidovány. Právě podobizny ideologů a socrealistické výjevy jsou ale v zásadě tím jediným, co se z interiérů zachovalo. Po kolapsu komunismu byla masivní stavba ponechána osudu. Vymlácenými okny ochozů se dnes prohání vítr a měděnou střechu dávno rozebrali zloději.
Budovatelů zašlá sláva
Zašlá sláva socialistického budovatelství ale láká ve velkém takzvané urbexery – dobrodruhy dokumentující opuštěné stavby – a zvědavce všeho druhu. Ačkoliv jsou důkazem, že i dnes má tento kolos co nabídnout, dál chátrá.
Skupina mladých bulharských nadšenců má ovšem nyní s monumentem na Buzludže jiný záměr. Pod vedením šestadvacetileté architektky Dory Ivanovové vznikla iniciativa usilující o přeměnu budovy na interaktivní muzeum bulharských dějin od starověku až po současnost. Projekt s názvem Buzludža – paměť času nyní mladá architektka, která vystudovala v Berlíně, předložila premiérovi Bojku Borisovovi. Dostalo se jí přitom od něj příslibu, že potupný rozklad budovy, na jejíž výstavbu se kdysi skládal celý národ, musí jednoznačně skončit.
Už teď se podařilo nadšencům získat na vznik muzea štědrý příspěvek od jednoho z nejprominentnějších bulharských archeologů Nikolaje Ovčarova. Na projekt přispěl částkou v přepočtu asi 34,5 milionu korun.
Bulharský ‚Ničitel‘ loví na čtyřkolce uprchlíky. Má jasno: Všichni jsou džihádisté |
Nadšení pro přeměnu chátrající stavby nicméně v balkánské zemi řada lidí nesdílí. Bolestná kapitola historie by podle některých měla být nadobro uzavřena a budova ponechaná k rozpadu – jako symbol padlého režimu, Za návrh, aby ze státní kasy připadly peníze na obnovu sídla někdejší vládnoucí partaje, sklidila Ivanovová od části veřejnosti kritiku.
Skupina stojící za projektem muzea se ale ohradila. „Proč se snažíme vymazat naši minulost místo toho, abychom ji přijali a soustředili se na budoucnost?“ ptají se tvůrci projektu ve videu, které koncem dubna zveřejnili na internetu. Argumentují, že ze stavby je možné vytvořit atrakci světového formátu, která dá lidem práci a bude generovat zisk. Podle odhadů na Buzludžu už teď míří asi stovka zvědavců denně.
