Příslušný zákon, pod kterým je podepsáno více než sedmdesát senátorů z Demokratické i Republikánské strany, ve středu schválila Sněmovna reprezentantů. Už v září prošel Senátem, nyní ho dostane na stůl prezident Joe Biden.
Kongresmani konstatovali, že jmenovaní diplomaté často riskovali své kariéry, protože nadřízení jim vydávání pasů Židům jiné státní příslušnosti často zakazovali. „Každý z těchto diplomatů věděl o nebezpečí, kterému čelí, a přesto se snažil zachránit ty nejohroženější. Zlatá medaile Kongresu pomůže lidstvu připomínat, že i v době strašlivých krizí udělali, co mohli. Riskovali kariéry, své životy i životy svých rodin,“ stojí v textu zákona.
Zlatá medaile Kongresu je spolu s Prezidentskou medailí svobody nejvyšší státní vyznamenání Spojených států amerických. Mincovna Spojených států vyrazí jednu zlatou medaili pro všech šedesát diplomatů, kterou pak v Kongresu slavnostně představí jejich příbuzným. Zlatý originál pak poputuje do památníku holokaustu Spojených států ve Washingtonu, příbuzní si mohou zažádat o bronzový duplikát.
Jedním z oceněných diplomatů je i Vladimír Vochoč. Rodák z Třebechovic pod Orebem nastoupil na konzulát v Marseille v roce 1938 tak trochu za odměnu po dlouholeté práci v právní sekci ministerstva zahraničí, pohodová funkce na Azurovém pobřeží se ovšem po vzniku protektorátu dramaticky proměnila.
Vochoč jako zkušený právník odmítl rozkaz z Prahy, aby konzulát předal Němcům. Zastával totiž tezi, že zastupitelské úřady zůstávají posledním zbytkem nezávislého Československa, a proto je třeba je za každou cenu uhájit. Jeho hvězdná hodina nastala po pádu Franice, díky byrokratickým kličkám a kontaktům ve Vichy dokázal konzulát v rušném přístavu udržet neuvěřitelných devět měsíců.
Pomáhal interbrigadistům v internačních táborech i demobilizovaným vojákům, kromě toho podal ruku židovským uprchlíkům z Rakouska nebo Německa, kteří se díky československým pasům mohli dostat přes Španělsko a Portugalsko do zámoří. „Činil jsem tak u vědomí, že v daném případě je v Marseilli a v dalším území takřka jediný úřad, který vydáním cestovního pasu pomůže lidem, nacházejícím se nezaviněně ve velmi trapné tísni, k vytouženému odjezdu,“ popisoval později.
Vichistickému režimu došla trpělivost v polovině března 1941, kdy Vochoče zadržela policie a internovala ho v centrální Francii. Zdá se, že Francouzi tím Vochočovi zachránili krk, protože o konzula se tou dobou už zajímali němečtí agenti. Konzul po pár měsících uprchl do Portugalska a zbytek války strávil Londýně.
V roce 1945 se po boku Jana Masaryka zúčastnil zakládající konference OSN, poté se chtěl věnovat přednášení na univerzitě. Vítězný únor ale vše změnil. Vochoče nejdřív propustili z ministerstva, na začátku padesátých let ho začala sledovat StB. Ve svých šedesáti letech si ve vykonstruovaném procesu vyslechl trest třináct a půl roku za údajnou velezradu. Odseděl si z toho necelou polovinu, v květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. Zemřel o pětadvacet let později v požehnaném věku jednadevadesáti let.
