„Já hlasuji proti fašistům,“ prohlašuje starší žena v bílém šátku. Přísně se podívá a zaútočí: „Copak vy nejste proti fašistům?“ Jsme v budově luhanského divadla, která praská ve švech. Je tu hlavní volební místnost. Lidé se tlačí ve frontě, ale jinak jsou v povzneseně bojovné náladě.
Spořádaný lid volí vůdce
„Ukažte světu, jak náš lid jde spořádaně volit své vůdce,“ volá stařík s berlemi. On i tisíce obyvatel Luhansku a okolních vesnic se v neděli vydali k urnám, aby stvrdili odtržení části Luhanské oblasti od Ukrajiny. Za dunění dělostřelectva (v okolí se tvrdě bojuje už mnoho měsíců) házeli s úsměvem lístky do zapečetěných uren.
K TÉMATU: |
A jen málokdo dokázal vyjmenovat strany nebo kandidáty, kteří se ucházeli o přízeň voličů. „Igora. Igora Plotnického“ odpovídali většinou. Plotnickij, bývalý ministr obrany takzvané Luhanské lidové republiky, už před volbami hlava nepřiznaného útvaru a také velitel praporu Zarja a jeden z nejagresivnějších stoupenců odtržení od Ukrajiny, je vlastně jediným kandidátem na nejvyšší funkci. A jeho strana Mír Luganščině je jedinou, kterou občané znají, a tedy i volili do místního parlamentu.
Vůdce samozvané Luhanské lidové republiky Igora Plotnického (v modré kravatě)...
Předvolební kampaň sestávala z několika druhů plakátů vyzývajících k účasti a jednoho vylepeného po celém Luhansku, na kterém je Plotnickij a jeho tým. I když si lidé mohli zvolit ze čtyř osob, jména zbývajících tří neznal prakticky nikdo.
Dva dny před volbami se část Luhansku mohla radovat z elektřiny. V místních novinách vyšla výzva, aby se důchodci přihlásili o své penze, které už brzy začne luhanská administrativa vyplácet. A to bez ohledu na to, zda už si někteří důchodci zajeli na ukrajinské území a nějaké peníze si z ukrajinských úřadů vymodlili.
Igor Plotnickij.
To vše je prezentováno místními sdělovacími prostředky jako zásluha pana Plotnického. „Pravda zvítězí. Ti lidé přišli bojovat za pravdu,“ řekl v rozhovoru pro LN. Podle něj jsou volby mnohem legitimnější než volby na Ukrajině. „Všichni hovoří o spravedlnosti a svobodě, ale Evropa mlčí, když někdo rozpoutal válku proti vlastnímu lidu.“ Uvedl, že federace s Ukrajinou je „nepravděpodobná“.
Zeman otevírá dveře
„Vy jste se také rozdělili, ne? Byli jste Československo a teď jste dva státy, že ano?“ Staříka kýváním hlavy podporují kolem stojící důchodci. „Tak proč nechcete dovolit, abychom se rozdělili my, když už pod kyjevskou juntou dál nechceme. Co je vám do toho?“
VÍCE O RUSKÉ MEDIÁLNÍ SCÉNĚ:„To, co se v souvislosti s krizí na Ukrajině děje v našich hromadných sdělovacích prostředcích, nemá s profesí novináře nic společného,“ řekl v rozhovoru pro Lidovky.cz Vitalij Jaroševskij, známý ruský novinář a zástupce šéfredaktora největšího opozičního listu Novaja gazeta. „Dnešní média k informacím přistupují selektivně: použitelné vybírají a zbytek deformují. Obzvlášť televize; v novinách a na internetu ještě najdete ostrůvky objektivity, nebo aspoň zdrženlivosti,“ popsal Jaroševskij. |
Muž a řada dalších luhanských voličů se naneštěstí v předvečer voleb podívali ve chvíli, kdy šla elektřina, na televizi. A tam jim na všech čtyřech programech - jednom místním a třech ruských - mimo jiné sdělili, že Česká republika volby neuzná.
Zachraňuje nás nečekaně prezident Miloš Zeman. „Ten jejich prezident je ale za nás,“ zastane se mne pán v lyžařské čepici. „Nechce sankce a je proti těmevropským imperialistům.“ Fronta uznale pokývá hlavou a uctivě mi vytvoří bezpečnostní koridor až ke stolku, za kterým sedí přísná šéfka této hlavní luhanské volební komise Antonie Viktorovna. Nebylo to poprvé, kdy mi Miloš Zeman otevřel na východní silně prorusky orientované Ukrajině dveře.
Bez kontroly
„Máme zde zaregistrováno 10 554 voličů,“ říká Antonie Viktorovna pyšně. V tu chvíli se jí na stolek zhroutí muž se záchvatem kašle. „Má astma,“ konstatuje. Posadí ho, odebere z třesoucích se rukou pas a hledá jeho jméno v seznamech. Není tam. „Nevadí,“ uklidňuje sípajícího starce. Zapíše bleskově jeho jméno, bydliště a rok narození do čistých formulářů, povolá spolupracovnici, ta mu pomůže vyplnit volební lístky a vhodit je do urny.
„Hlasovat může každý, kdo ukáže platný dokument a je mu víc než šestnáct let,“ říká předsedkyně. Splňuji tyto podmínky, ale přesto si zvolit hlavu takzvané Luhanské lidové republiky a parlament nemohu. „Ne, ne, Češi ne,“ mává odmítavě rukama.
Ozbrojenci v ulicích Luhanska.
Zato je zřejmě k urnám připuštěn každý, kdo vlastní ukrajinský pas. I když oficiálně by měl asi bydlet na území Luhanské, popřípadě Doněcké oblasti, ve skutečnosti není schopen volební proces nikdo kontrolovat. „Jsme z Doněcku. Necháte mě odvolit?“ ptá se členů volební komise muž ve středních letech. Antonie Viktorovna někam telefonuje a pak s úsměvem přikyvuje.
Proti kapitalismu a Americe
Muž jen krčí rameny, když se ho ptám, zda volil do luhanského nebo doněckého parlamentu a zda si vybíral hlavu nepřiznané Luhanské nebo Doněcké lidové republiky. „Mír jsem volil. Já jsem za mír a proti Americe. Aby zase byla pro všechny práce, abychom vyhnali kapitalisty.“
Nad páteční demonstrací v Luhansku vlály rudé sovětské prapory.
Kolemstojící nadšeně přikyvují. Kapitalistů je mezi nimi asi málo. Většina vzala nohy na ramena ve chvíli, kdy se členové separatistických praporů rozhodli, že zahájí znárodňování s pomocí samopalů. V Luhansku a okolí zůstali hlavně důchodci, nezaměstnaní a ti, kdo věří ve světlou sovětskou budoucnost se sociálními jistotami, cestováním s ROH a demonstraci na Svátek práce.
Zájem o volby byl ale obrovský. Ti, kdo z Luhansku ještě neodjeli, se většinou k volbám vydali. Protože bylo z bezpečnostních důvodů otevřeno na celém území separatistické republiky jen 90 volebních místností, fronty se tvořily hned od rána. Nakonec ústřední volební komise musela přidat dvě hodiny, aby se vůbec na všechny dostalo.
PETRA PROCHÁZKOVÁ Z VÝCHODNÍ UKRAJINY: |
Volby neodpovídaly ani těm nejbenevolentnějším standardům, ovšem není pochyb, že ti, kdo volit přišli, přišli dobrovolně. Ovlivněni ruskými a místními sdělovacími prostředky si ani nechtěli příliš vybírat, ale spíš potvrdit, že jim toto velení, které je brání před obávanou „kyjevskou juntou“ a „fašisty ze Západu“, vyhovuje.
Život podle Moskvy
V obou nepřiznaných republikách si lidé volí parlament a hlavu (tak se oficiálně nazývá funkce prvního muže v zemi). Je to další krok, který má potvrdit jejich touhu žít „bez diktátu Kyjeva“. Zato s Moskvou za zády. Ráno se Luhanskem prohnal další ruský humanitární konvoj, který měl voličům připomenout, na koho se mohou v těžkých chvílích částečné blokády spolehnout.
I volební místnosti byly otevřeny podle moskevského času - od osmi do dvaceti hodin, respektive do dvaadvaceti. Právě Rusko totiž bude jednou z mála zemí, která volby ve východních oblastech Ukrajiny hodlá respektovat.
Z Evropské unie přijeli legitimizovat hlasování jen nemnozí pozorovatelé. Luhanští je zato všemožně opečovávali, protože jen díky nim budou moci tvrdit, že volby proběhly podle mezinárodních standardů. Výsledky přicházely už v neděli večer - volby v Doněcké oblasti vyhrál Alexandr Zacharčenko, dosud označovaný za premiéra.
Po volbách. Ozbrojený separatista objímá ženu na náměstí v centru Doněcku.
Vůdce samozvané Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko odevzdává svůj...
Luhansk začal oslavovat už odpoledne. Zněly sovětské písně, vzpomínalo se na sovětské časy. „Kdo vám řekl, že chceme vstoupit do Ruska?“ diví se mladá žena. „My jsme Novorusko. A chceme ukázat všem, že je třeba se zase spojit v jeden velký národ, v jednu velkou mocnost, jakou byl SSSR. Však i vy se k nám rádi přidáte.“
