9. prosince 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Ztracená dekáda v zemi odborů a stávek. Macron platí za odvahu k nutným reformám

‚Žluté vesty‘ v pařížských ulicích. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ‚Žluté vesty‘ v pařížských ulicích. | foto: ČTK

PAŘÍŽ/PRAHA Francie zaspala v reformách po ekonomické krizi. Slabost posledních prezidentů v jednání s odbory a strach z demonstrací zahnal zemi galského kohouta do neblahé ekonomické situace. Pomoci mohly jen radikální změny, o kterých však prezident Macron nedokázal veřejnost přesvědčit.

Protesty v ulicích, čerpací stanice, na nichž dochází palivo, země plná nespokojených lidí, kteří si nemohou dovolit na konci měsíce potraviny. Současný stav Francie připomíná spíše dystopickou vizi budoucnosti, než cokoliv jiného.

Prezident Emmanuel Macron, který stojí za současnými protesty ve francouzské společnosti, se profiloval jako antipopulista inspirovaný Charlesem de Gaullem. Na jeho oficiálním portrétu se na pracovní desce vyjímají právě paměti zakladatele páté republiky. Byla to jasná zpráva pro Francii – budu stejně silný lídr jako generál.

Ministr vnitra ze střetů v centru Paříže obvinil krajní pravici a její šéfku Le...
Policie přistoupila na použití slzného plynu proti ‚žlutým vestám‘.

Právě na porovnání s tímto francouzským velikánem přišlo v posledních týdnech hned několikrát. Protesty „žlutých vest“, které v současnosti otřásají francouzskou vládou, totiž svým rozsahem připomínají vlnu nevole, která se zvedla proti generálovi v květnu roku 1968. Stejně jako de Gaulle, ani Macron nedokázal protestům předejít, natož přijít s příhodnou reakcí. A podle analytiků i Macron za ně zaplatí.

Konec neústupnosti

Od počátku, kdy vstoupil do pozice prezidenta, totiž tvrdil, že ve své snaze o zlepšení ekonomické situace Francie bude neústupný a nezastaví ho protesty, ani nevole odborů. Ale tím, že jeho vláda nakonec odvolala chystané zvýšení daně na benzín a naftu, právě v tomto povolil, což ho bude v budoucnu stát mnohé.

Macron věřil, že mu pomůže recept na nastartování ekonomiky, který použil bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Chtěl prosadit tvrdé reformy sociálního systému, jenž neúprosně navyšuje dluh francouzského státu, ale i změnit pracovní trh, což mělo Francii učinit konkurenceschopnou zemí.

Značný rozdíl mezi Německem, které táhne ekonomiku Evropské unie, a Francií je ve výši státního dluhu. Ještě v roce 2006 se Francouzi mohli pyšnit tím, že je jejich dluh nižší než ten německý. Od roku 2007 už ale tento souboj země galského kohouta konstantně prohrává. Zatímco Německu od roku 2012 státní dluh klesá, Francii strmě roste. Loni již státní dluh Francie tvořil 97 % z HDP.

Země nutně potřebovala reformy, aby se zastavil téměř 20% nárůst veřejného dluhu a to již od doby vlády prezidenta Nicolase Sarkozyho. Nepřišel s nimi však ani jeho nástupce Francois Hollande, který se stejně jako Sarkozy zalekl revolt a demonstrací. A státní dluh neustále rostl.

Emmanuel Macron přišel do situace, kdy bylo potřeba snížit počet zaměstnanců státní správy a podle prezidenta i snížit daně pro bohaté a usnadnit firmám nabírání a propouštění lidí. Pokud by se tak nestalo, Francie by podle předpovědí ekonomů z institutu Sciences Po rychle dohnala v zadlužení Itálii. S reformami by mohlo zadlužení klesnout až o dvacet procent.

Macronovým prvním cílem byly francouzské dráhy SNCF. Macron velkou čistku a snížení benefitů pro mnohé zaměstnance ustál i přes to, že v březnu letošního roku železničáři zablokovali dopravu. I tak ale růst HDP nenastartoval.

Zaměstnanci francouzského státního železničního podniku SNCF na stávce v Paříži.

Proestující zaměstnanci francouzského státního železničního podniku SNCF na stávce v Paříži.

Francie měla v loňském roce největší daňové zatížení z členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podíl daňových příjmů k HDP ve Francii vzrostl na 46,2 procenta z předloňských 45,5 procenta.

Ačkoliv při pohledu na graf HDP Francie a Německa lze vidět, že Francie víceméně kopíruje růst HDP u Německa, je růst mnohem pomalejší a země nedokázala držet krok s německou ekonomikou v oblasti exportu ani odbourávání sociálních výdobytků.

Bez podpory nejsou reformy

Macronovi pro úspěch a rychlou změnu chyběla zásadní věc - podpora veřejnosti. Přestože lídr hnutí drtivě porazil svou protikandidátku Marine Le Penovou, nebyl pro většinu obyvatel první volbou. V druhém kole zvítězil právě díky tomu, že stál proti nepřijatelné Le Penové, nikoli proto, že by ho davy milovaly.

I proto mají Francouzi tolik problémů s Macronovými reformami, které mají pomoci zemi. Sám prezident se navíc profiluje jako požitkář, který vydal mnoho peněz na obnovu prezidentského paláce. Pro občany je pak složité utáhnout si opasky bez protestů, obzvláště v zemi, jež má se stávkami a demonstracemi bohaté zkušenosti.

Demonstrace ‚žlutých vest‘ doprovázely nepokoje a vandalismus.

Demonstrace ‚žlutých vest‘ doprovázely nepokoje a vandalismus.

Francouzská ekonomika zaspala. Podle ekonoma Larryho Elliotta si politici v současnosti musí uvědomit, že nelze žít v blahobytu v období krize a je nutné občas přijmout tvrdá rozhodnutí v zájmu budoucnosti země, ačkoliv to není politicky příjemné.

Macron však nezvolil v tomto případě dobrou strategii, tvrdí Elliott pro deník The Guardian. „Je totiž politická sebevražda být prezidentem bohatých a svým vzteklým voličům říkat, ať kvůli zvednutí daní jezdí veřejnou dopravou. To není De Gaulle, ale Marie Antoinetta říkající: ‚Ať jedí koláče!‘“ uvedl ekonom s odkazem na ženu francouzského krále Ludvíka XVI., která měla údajně během Velké francouzské revoluce navrhnout, ať se lid uchýlí k jezení koláčů, když nemá na chléb. Tento výrok se stal symbolem odcizení vyšších tříd od obyčejných lidí.

Martin Hampejs

Autor

Martin HampejsMartin.Hampejs@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz