„Je to vážné, je to vážné,“ opakoval si nahlas ve španělštině, jak měl ve zvyku ze španělské občanské války, fotograf Robert Capa. Ležel za velkou kovovou konstrukcí na pláži Omaha a kolem něj létaly kulky. Byl 6. červen 1944 a spojenecké jednotky se vyloďovaly na francouzském pobřeží. Společně s nimi tam byl i on. Vracel se do své milované Francie v první linii a byl vybavený fotoaparátem v nepromokavém obalu a několika filmy.
Robert Capa
Capa se narodil v roce 1913 jako Endre Friedmann v Budapešti a jeho matka pocházela z východoslovenských Vel’kých Kapušan. Z politických důvodů však brzy svou rodnou zemi opustil a odstěhoval se do Berlína, kde se již dostal do kontaktu s fotografiemi – pracoval jako pomocník v temné komoře u agentury Dephot. Ve dvaceti letech se však musel opět kvůli politické situaci stěhovat. Nástup nacistů jej přivedl do Paříže, kde se seznámil se svou budoucí ženou Gerdou Pohoryllesovou.
Zde, aby mohl lépe prodávat své fotografie, vytvořil mýtus. Začal rozšiřovat historku o slavném fotografovi Robertu Capovi, tvrdil, že Capa je v USA velice uznávaným fotografem a žádaným autorem a nakonec díky tomuto mýtu prodal dobře své snímky. Zaměřoval se především na nepokoje a demonstrace.
Ve třicátých letech pak odcestoval do Španělska, kde tehdy probíhala občanská válka mezi republikány a frankisty. Stal se z něj válečný fotograf. Ještě předtím než se rozhodly spojenecké síly k ofenzivě proti nacistickému Německu, stihl Friedmann již jako Capa zaznamenat události druhé japonsko-čínské války.
V Normandii začaly oslavy Dne D. Macron zmínil i roli československých vojáků |
Podle svých slov Capa vždy věřil v nezávislost a svobodu. Ať již svobodu kreativní jako fotograf, tak i obecnou. Snažil se hrát roli fotografa-hrdiny, aby mohl veškeré události spatřit na vlastní oči a proto se rozhodl být i u vylodění v Normandii.
Vylodění v Normandii
„Jsem gambler. Rozhodl jsem se jít s Company E v první vlně,“ uvedl pro magazín Slightly Out of Focus. Netušil však, že se ocitne na pláži s nejsilnější obranou. „Má nádherná Francie vypadala špinavě a nehostinně. Muži z mojí skupiny skočili do vody a já spatřil pláž zahalenou kouřem.“
Vylodění na Omaha Beach. Jedna z jedenácti zachovaných fotografií známých jako Skvostných jedenáct.
Bylo stále ještě šero a ošklivé počasí neumožňovalo pořízení dobrých fotografií. „Mezi plovoucími těly jsem sáhl pro fotoaparát, zastavil se, abych pořídil několik fotografií, sebral odvahu a vkročil na pláž,“ popsal Capa.
Během vylodění pořídil Capa přes sto fotografií. Ve svých pamětech popisuje, jak se bál, jak se plazil a schovával. Jak ho děsila kulometná palba, před kterou se nebylo kam skrýt. „Tiskli jsme se. Museli jsme ze vzduchu vypadat jako sardinky,“ uvedl o momentu, kdy se s kamarádem Larry skrývali před kulkami. „Třásly se mi ruce. Byl to nový druh strachu, který třásl mým tělem od palců na nohách po vlasy a kroutil mi obličej. Muži kolem mě leželi nehybně. Ztuhli jsme. Jen mrtvolami hýbal příliv.“
„LCI (Landing Craft Infantry- loď ze které se vyloďovali vojáci) dorazila na pláž a vyhrnuli se z ní medici s červenými kříži na helmách. Nemyslel jsem, nerozhodoval jsem. Stoupl jsem si a utíkal jsem k lodi. Držel jsem kameru nad hlavou a uvědomil si, že prchám,“ vypověděl Capa, který nakonec s lodí odcestoval pryč a na pláž se vrátil až v momentě, kdy bylo po boji.
Zničené snímky
Filmy s přibližně stovkou fotografií pak odeslal do Londýna do nakladatelství časopisu Life. Podle jeho výpovědi je však nešikovný asistent zničil a zachovalo se jen jedenáct z nich. Jedenáct snímků z vylodění první linie, které vešly v paměť jako Magnificient Eleven, tedy Skvostných jedenáct.
Podle posledních vědeckých zkoumání však je klidně možné, že fotografie buď zničila voda, kterou musel Capa proběhnout, anebo pořídil jen 11 snímků. Historik fotografie A. D. Coleman také tvrdí, že Capa přicestoval na pláž až půl hodiny po první vlně. I tak ale 11 povedených snímků mělo velký dopad. Magazín Life je publikoval 19. června 1944.
Capa po válce odcestoval do USA, kde využil svou popularitu a spoluzaložil agenturu Magnum Photos. V roce 1951 se stal jejím prezidentem. Válečné konflikty ho však nepřestaly přitahovat a vypravil se tak do tehdejší francouzské Indočíny, kde probíhala francouzsko-vietnamská válka. Tam jeho život ukončilo nešťastné šlápnutí na minu.
