‚Zvrhlá ideologie Islámského státu? Džihádisté se učili od Asada‘

Suád Naufalová

• Držitelka lidskoprávní ceny Homo Homini od organizace Člověk v tísni se stala známou poté, co každý den po dobu dvou a půl měsíce v létě 2013 chodila s transparenty protestovat před sídlo tehdejšího ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) proti jeho chování v Sýrii.
• Když v Sýrii propukla revoluce, byla mezi prvními, kdo se přestal bát provládních milicí, a otevřeně vyjadřovala svou touhu po pádu režimu. Policie ji několikrát vyšetřovala a nakonec ji vyhodili ze školy, kde pracovala jako učitelka.
• Po více než dvou měsících každodenních protestů ji násilné chování a výhrůžky ozbrojenců donutily své místo opustit. Ukrývala se a nakonec se jí podařilo ze Sýrie uprchnout. Nyní žije v Evropě. Nedlouho po Suádině odchodu z Rakky ISIS ovládl město úplně a došlo k tvrdému uplatňování extrémních zákazů a trestů.

#Syrie: à #Raqqa Souad Nawfal une jeune institutrice, manifeste tous les jours devant le siège des djihadistes. pic.twitter.com/m27zMHC3i9

— Yvan^^AllForJustin! (@Yvan256) 19. Listopad 2013

LN: Z vašeho rodného města Rakka si teroristé z hnutí Islámský stát udělali metropoli samozvaného chalífátu. Jak moc jste v kontaktu se zbytky jejich odpůrců, kteří ve městě zůstali?
Nejsem, ve městě z aktivistů nezůstal už nikdo.

Syrský prezident Bašár Asad s vojáky syrské armády.

LN: Jak se díváte na stále početnější hlasy západních politiků, kteří volají po obnovení dialogu s vládou Baššára Asada? Ti lidé tvrdí, že pak Západ rychleji zvítězí nad Islámským státem...
Asad je ten, kdo celou současnou situaci na území Sýrie vytvořil. Asad využívá teroristické skupiny pro své cíle a terorismus těch extremistů je i jeho terorismem. Jaký má takový dialog smysl? Ve chvíli, kdy ti lidé dobře ví, že Asad zabil statisíce vlastních lidí, stojí jejich hlasy na straně dalšího vraha.

LN: Máte zkušenosti s režimem Asada i s Islámským státem, proti oběma jste protestovala. Dá se říct, který z těchto režimů byl horší?
Horší je ten, kdo Islámský stát přivedl do Sýrie. Za Asada jsme demonstrovali na ulici jen tři minuty a už na nás začali střílet ostrými náboji a zabíjeli lidi. Oba režimy jsou teroristické, jen jeden z nich je ale tou příčinou, a to je Asad. Není to ale zcela správné oba režimy porovnávat, je to jako byste mě nutil porovnávat vraha s vrahem nebo trýznitele s dalším trýznitelem. Chceme svobodu a nechceme ani jeden z těchto režimů.

Máme už 200 000 mrtvých, devět milionů uprchlíků a o statisících zatčených v Sýrii se nic neví. A ještě nám má někdo říkat, aby se vrátil Asad?

Jiskru zažehlo mučení dětí

LN: Vraťme se na začátek syrské revoluce. Kde jste poprvé slyšela o protestech a co vás přimělo vyjít do ulic?
Stejně jako ostatní Syřané jsem slyšela o protestech v Dar’á už od prvního dne. Zlobu na režim držel syrský lid v sobě už čtyřicet let, pak už stačila k začátku revoluce jen jiskra. Na to, že zatknou starší nebo mladé lidi a mučí je, jsme už byli zvyklí. Když ale zatýkali a mučili i děti, to už bylo moc.

LN: V jednom z rozhovorů jste říkala, že vaše rodina zpočátku o vaší účasti na demonstracích nevěděla. Když to vyšlo najevo, snažili se vám to rozmluvit?
Na začátku to věděla jen část rodiny, většina ale ne. Když se to pak dozvěděli všichni, nesnažili se mě přemlouvat, měli ale velký strach a vždy čekali, až se z demonstrací vrátím.

LN: Nebála jste se, že místo vás režim ublíží vaší rodině?
Samozřejmě jsem se o své blízké bála, na druhou stranu jsem si ale říkala, že to, co platí pro ostatní Syřany protestující proti režimu, platí i pro mě. Když se bude každý bát o svoji rodinu, bude nám Asad vládnout stovky let.

LN: Ještě než Asadův režim nahradil v části Sýrie Islámský stát, měla podle vás umírněná opozice šanci na vítězství? Myslíte, že kdyby zasáhl Západ hned, mohli jsme předejít dnešním zvěrstvům?
V prvních dvou měsících, kdy padla Rakka, tam Islámský stát ještě nebyl. Kdyby tenkrát někdo podpořil opozici, aby měla sílu převzít vládu, tak by tam dnes žádný IS nebyl. Kdyby Západ zasáhl už v prvních měsících, nebo alespoň v prvním roce revoluce, mohlo by to skončit jinak. Mezinárodní společenství ale ještě pořád zasáhnout může a násilí zastavit, protože situace se pořád dál zhoršuje.

Džihádisté u nás nejsou doma

LN: Jakou měli džihádisté z IS podporu, když poprvé přišli do Rakky? Stály za nimi některé skupiny tamních obyvatel?
Když poprvé bojovníci Islámského státu do Rakky vstoupili, vnímali je lidé stejně jako ostatní ozbrojené skupiny. Většinou to byli cizinci a lidé je vnímali jako někoho, kdo přišel pomoci osvobodit město. Oni nepřevzali moc hned, bylo to postupné a zpočátku neukazovali ten svůj extremismus a útlak, co předvedli později. Vzhledem k tomu, že šlo o cizince, zpočátku se k nim nikdo z místních nepřipojoval. Až časem pak převzali moc a lidem docházely peníze, tak se k nim někteří přidali, aby vůbec přežili.

LN: Vidíte mezi zmíněnými cizinci a mezi Syřany, kteří se k IS přidávali, nějaké velké rozdíly?
Hlavní rozdíl byl v tom, že cizinci byli k lidem mnohem hrubější. Často se říká, že si v Rakce našel IS svoji ideovou základnu, to je ale nesmysl, protože celá ta jejich zvrhlá ideologie je tamním lidem naprosto cizí.

LN: Vy jste dva měsíce chodila demonstrovat před sídlo IS v Rakce. Proč si myslíte, že vás nezabili?
Nevím, jakým způsobem ti lidé přemýšlejí, tak můžu jen odhadovat. V té době ale ještě IS městu nevládl, byly tam i jiné ozbrojené skupiny včetně Svobodné syrské armády. Možná se prostě jen chtěli vyhnout problémům a nevyvolávat konflikty s jinými skupinami kvůli tomu, že zabijí civilistu, a navíc ještě ženu. Možná si také nechtěli znepřátelit místní lidi v době, kdy ještě neměli vše pod kontrolou.

LN: Co jste vlastně psala na ty transparenty, s nimiž jste stávala před sídlem IS?
Každý den jsem měla jiný transparent, už si je moc nepamatuji. Na jednom z nich třeba stálo: „My umíráme po zásahu barelových bomb a vy si užíváte života“. Na dalším stálo „Nemluv mi o náboženství, ať ho vidím ve tvém jednání a chování“ nebo „Svoboda uneseným a zatčeným“ nebo „Vězení ISIL jsou stejná jako vězení režimu“.

Souad Nawfal: the Regime and ISIS “Are Two Sides of the Same Coin” http://t.co/rDnLY4RTBD #Syria pic.twitter.com/V17vABWgnL

— Raseef22 (@Raseef22) 10. Prosinec 2013

LN: Ideologie Islámského státu se vyznačuje naprostým popíráním ženských práv. Jak se k vám jako k ženě tito extremisté chovali?
Většinou mi nadávali a vyhrožovali, někdy se mně snažili z místa vytlačit. Vždy jsem tam ale stála dál.

Žádný islámský extremismus

LN: Proč myslíte, že se IS uchyluje k až tak extrémnímu násilí? Je to způsobeno jen náboženským fanatismem, nebo jde spíš o vykalkulovanou taktiku, která má přivést další stoupence?
To, že jde o extremisty, je jasné. O islámský extremismus ale nejde, protože všechno to, co dělají, jen dokazuje, že víru vůbec neberou v potaz. Nic takového totiž v naší víře není.

Zvěrstva, která provádí Islámský stát, nejsou pro Sýrii ničím novým, to samé – upalování lidí nebo řezání hlav – dělal už režim v roce 1982. A dnes padají ze vzduchu barelové bomby a spálí zaživa stovky lidí, to je přece také terorismus. Už od začátku revoluce to byly Asadovy milice nebo Hizballáh, kdo také podřezával lidem hrdla, i dětem.

Divím se, proč svět tyto činy neoznačuje za terorismus, když je dělá Asadův režim. Jen kvůli tomu, že při tom nevolají Allahu akbar? Když říkáme, že to, co dělá IS, je islámský terorismus, tak jim potvrzujeme jejich propagandu. Oni ale islám jen poškozují, vůbec ho nereprezentují. Měli bychom pojmenovávat věci správně: Asad je vrah a IS je extremistická skupina, nikoliv islámská skupina. A když chceme extremismus zničit, musíme nejdříve odstranit jeho příčinu. Všechny teroristické skupiny, které Asad využívá pro své cíle, s jeho pádem padnou také. On je jejich hlavní učitel.

LN: Můžete přiblížit svůj útěk z Rakky?
Bylo to v době, kdy ještě IS neměl celé město pod kontrolou. Hraniční přechod, přes který jsem se dostala do Turecka, byl v rukou jiné skupiny, Ahrar aš-Šám, takže jsem neměla problémy. Samozřejmě jsem ale zmizela tajně, veřejně odejít jsem nemohla ani tehdy.

LN: Dnes žijete v Nizozemsku. Cestujete po Evropě, abyste šířila pravdu o tom, co se děje ve vaší zemi?
Necestuji, v Nizozemsku jsem sedmý měsíc a zatím si pořád zvykám. Cesta do Prahy byla za tu dobu pro mě první.

LN: Jaké pozorujete reakce Nizozemců, ale i Čechů na syrskou válku?
Bohužel si zde v Evropě hodně lidí myslí, že Asad bojuje proti terorismu. Mají to asi z médií nebo od svých vlád, které to nepřímo říkají. Slouží tím ale jen Asadově propagandě. Když se v médiích hodně píše o tom, jak IS zavraždil nějakého cizince, ale zároveň tam není nic o tom, že Asadův režim ve stejné době zabil desítky či stovky lidí, tak není divu, že si to lidé myslí.

LN: Myslíte, že je v dohledné době šance na ukončení války?
Bohužel skoro celý svět podporuje Asada. Buď přímo – jako Rusko, Írán či Hizballáh –, nebo nepřímo – svým mlčením. Dokud bude mezinárodní společenství Asada nepřímo podporovat, válka asi hned tak neskončí.

LN: Původní profesí jste učitelka. Vrátíte se ke své profesi – ať už v Sýrii, nebo jinde?
Chtěla bych.