Takže s ODS lidovce pojí například úcta k soukromému vlastnictví a transatlantická vazba, s ČSSD větší příchylnost k Evropské unii nebo ohled na sociálně slabší.
Předseda sám programové průniky s oběma velkými stranami vyjmenovává, víc už ale zájemcům o lidoveckou preferenci nepomůže. Neseřadí průniky podle důležitosti ani nesečte, s kým mají lidovci styčných bodů víc.
Strážci sociálního rozměru Spojení s ODS by prý bylo pohodlnější, v něm by totiž lidovci přirozeně mohli hrát roli strážců sociálního rozměru. "V takové koalici bychom měli větší šanci oslovit vlastní typ elektorátu."
Kulatý stůl s předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou |
Před deseti lety, kdy byl Cyril Svoboda šéfem lidovců poprvé, se vůči občanským demokratům vymezoval rozhodně usilovněji. Lidovci ovšem i nadále zůstávají nalevo od občanského tábora, Svoboda ale zeměpisné určení provádí raději vymezováním se vůči TOP 09, kterou vytvořil jeho letitý stranický rival Miroslav Kalousek.
"Nedávno jsem byl na setkání s handicapovanými a byl tam taky pan Korte z TOP 09. A já říkám: Pane Korte, tak jim to tady řekněte, že až vyhrajete volby, dostanou všichni na sociálních dávkách o deset procent méně. A on na to: Víte, to tak není, po volbách to bude jinak. A já: No počkejte, tamhle máte paní na vozíku, běžte jí to říct, vy jste přece statečný lidi."
Topisté jsou pro Svobodu jeden extrém, druhý prý představuje ČSSD, která voličům "slibuje, že zdaní nejbohatší a z toho rozdá všem chudým. Není to možné, je to lež". Ke komu na politické scéně má tedy Cyril Svoboda nejblíž?
Takhle jednoduše to prý zodpovědět nelze, hlavním měřítkem, podle něhož budou lidovci své nápadníky posuzovat, bude rodina, pomoc rodině a obhajoba rodinných hodnot.
Jenže na lidoveckých kandidátkách je i Jana Hybášková, která svého času v Evropském parlamentu válčila například za usnadnění rozvodů napříč unií. Jak se její společensky liberální zaměření slučuje s rodinnými hodnotami a konzervativním světonázorem?
Jana Hybášková i další Evropští demokraté na kandidátkách KDU-ČSL se prý veřejně zavázali, že se v biotických otázkách přizpůsobí svým hostitelům. "A víte," pokračuje muž, pro něhož byla ještě před chvílí obhajoba tradičních hodnot alfou a omegou veškeré politiky, "to mi vadí, ta vylučovací metoda. Samozřejmě musíme spolupracovat i s někým, kdo s námi toto nesdílí do hrdel a statků a do úplně posledního písmene."
A že si s ní vyměnil Prahu za Hradec Králové poté, co přišel interní průzkum, který KDU-ČSL v Praze přiznával jen dvě procenta? "My jsme si žádný průzkum sami pro sebe nedělali. To byl průzkum pro všechny strany, to bylo u pana Herzmanna, ale tam to bylo po všech krajích a tam samozřejmě ta čísla byla nízká, to je pravda."
Není největším problémem, s nímž se lidovci potýkají, jejich tradovaná obojakost? Je nějaká koaliční varianta, jíž by se KDU-ČSL za žádnou cenu nezúčastnila, a nějaká hranice, po jejímž narušení by opustila vládu? "Určitě se nebudeme podílet na vládě, na které by se jakýmkoliv způsobem podíleli komunisté."
A taky se prý lidovci poučili ze zkušeností z roku 2005, kdy se Jiří Paroubek proti svým menším koaličním partnerům opakovaně spojoval s komunisty. "Tohle je největší trauma, které má lidová strana. Že jsme ve vládě zůstali, když Paroubek začal hlasovat s bolševiky, to byla hrubá chyba."
Nejodvážnější ministr?
Ale přece právě o Cyrilu Svobodovi se tehdy říkalo, že chtěl stranu ve vládě udržet, aby se sám udržel na ministerstvu. Není právě osoba samotného předsedy zárukou nezdravé příchylnosti k vládním křeslům?
Ne, ohrazuje se předseda rázně: když on řídil ministerstvo zahraničí, měla Česká republika nejodvážnější zahraniční politiku ve své krátké historii: "My jsme to byli, kdo vyslal vojáky do Afghánistánu a Iráku. Dneska už by nikdo nevyslal žádné vojáky nikam. Já jsem společně s dánským kolegou v unii vetoval zrušení embarga na Čínu. Já jsem držel kubánskou opozici. Karel Schwarzenberg a nová reprezentace hodili Kubánce přes palubu. Já jsem byl jediný ministr, který Lukašenkovi nedal vízum (když v roce 2002 Česká republika hostila summit NATO – pozn. red.). A volal mi generální tajemník Robertson a rozčiloval se. Lukašenko vízum nedostal, Svoboda prostě v Černínském paláci držel principy bez ohledu na to, jak nebezpečné to pro postavení jeho strany bylo." Zase se na paškál dostala TOP 09. Náhoda?
Každý čtvrtek lídr jedné ze stran, jež mají šanci dostat se do parlamentu v deníku
