Sám Kuba ale tvrzení o tom, že za jeho raketovým politickým vzestupem stojí právě Dlouhý, odmítá. „Já už nevím, co bych na to měl odpovědět. Snad jen to, že jsem zvyklý si všechno v životě vybojovat sám, nikdy jsem nepotřeboval, aby mě někdo vodil za ruku. A to platí i v politice,“ říká Kuba.
I když přiznává, že se s Dlouhým občas schází, podobné kontakty udržuje údajně i s mnoha jinými jihočeskými politiky, včetně třeba bývalého jihočeského hejtmana Jana Zahradníka. „Prostě pochopitelně hledám podporu všude, nejen u pana Dlouhého. Na tom není vůbec nic divného, k politice to patří,“ tvrdí. Svou politickou kariérou Kuba každopádně prokazuje, že je v získávání podpory mistrem. Ještě v roce 2005 pracoval jako anesteziolog v českobudějovické nemocnici, kde na něj dodnes vzpomínají se smíšenými pocity.
Zarputilý v nemocnici i politice „Byl arogantní, nezdravě ambiciózní, všichni tady byli rádi, že odešel do politiky,“ říká jeden z lékařů, který si ale stejně jako jeho kolegové přeje zůstat v anonymitě. Další lékaři však oceňují, že za Kubovou ambiciózností stojí výsledky.
Kuba totiž vystudoval nejprve stavební průmyslovku, ale protože se rozhodl být lékařem, maturoval ještě na střední zdravotní škole. Teprve poté se dostal na medicínu.
S podobnou zarputilostí se lékař pustil i do politiky. V roce 2003 se stal členem ODS, o tři roky později už byl českobudějovickým radním a za další dva roky předsedou jihočeských občanských demokratů.
„Volilo mě 130 ze 160 delegátů, což asi nemohl zařídit Pavel Dlouhý,“ tvrdí Kuba. Po krajských volbách se díky koaliční dohodě vítězné ČSSD a ODS dostal do křesla náměstka jihočeského hejtmana, zodpovědného třeba za evropské fondy.
Kubův úspěch v jihočeské a možná i celostátní ODS snad částečně vychází i z politického stylu. Kuba na sobě jen málokdy dává znát jakékoliv emoce, neusmívá se ani nerozčiluje, klidně odpovídá i na nepříjemné dotazy, jen málokdy se nechá něčím takzvaně rozhodit.
Bez větších problémů tak například ustál i obvinění, že v devadesátých letech přesvědčoval lidi, aby se zapojili do jakési letadlové hry, v níž přišli o peníze. „Nebyla to žádná letadlová hra, ale akce na slevové kupony, v níž jsem se snažil si jako student přivydělat. Bohužel jsem ale brzy, jako desetitisíce dalších lidí, přišel na to, že tudy cesta nevede,“ tvrdí Kuba.
Se stejně ledovým klidem řeší Kuba i ostré spory v jihočeské ODS, bývalým předsedou Mirkem Topolánkem označované za kmotrovskou a vedené údajně ve skutečnosti Pavlem Dlouhým.
Kubovi příznivci stojí například i za pádem českobudějovického primátora Juraje Thomy, kterého ve čtvrtek část vlastních spolustraníků odvolala z funkce. Když Thoma ze svého pádu obvinil určité zájmové skupiny, které dokonce nazval rodinou, Kuba mu přes média připomněl, že podobný střet doprovázel i jeho zvolení před čtyřmi lety. Tehdy ale naopak stála Thomova skupina proti skupině bývalého primátora a poslance Miroslava Beneše. „Nemohu se zbavit dojmu, že někteří členové ODS účelově vytahují kartu údajných kmotrů až v době, kdy ztratí ve straně podporu. A to straně jako celku škodí,“ říká Kuba. Pokud bude zvolen do vedení ODS, údajně by se chtěl zasadit právě o to, aby kmotrovská rétorika, kterou zavedl Mirek Topolánek, přestala být mezi občanskými demokraty předmětem vnitrostranického boje.
„Jako konzervativnímu člověku mi nesmírně vadí snaha o jakousi deklarovanou revoluci, která stranu rozdělí na takzvaně čisté a nečisté. ODS je zdravá strana, která musí být zvlášť před podzimními volbami jednotná,“ tvrdí Kuba.
