„Je to jedna z didaktických metod a během hodiny ji můžete využít třeba jen na část hodiny, někdy stačí i deset minut,“ říká učitel informatiky Daniel Tocháček a bere do ruky jeden ze školních tabletů. Díky projektu městské části je už druhým rokem využívá během vyučovacích hodin základní škola Hanspaulka v pražských Dejvicích. Tento trend má však i řadu odpůrců, kteří tvrdí, že nových technologií mají děti kolem sebe už příliš.
    |
Tablet může být vnímán jako možný nástupce sešitu a pera, který časem změní každodenní vyučování. Jiní v něm ale vidí doplněk a jinou formu běžné výuky, podobně jako ve škole na Hanspaulce. „U nás tablet nevytlačuje sešit a učebnici, ale je to vždycky o postoji každé školy,“ přiznává Daniel Tocháček. S ním souhlasí i jeho kolegyně Ludmila Bílková, která učí zeměpis a přírodopis. „Já bych ráda zůstala u tištěné knížky a tištěného sešitu, ale tablet je jako zdroj informací dobrou pomůckou. Proto myslím, že kombinace je nejlepší,“ říká.
Práci sdílejí mezi sebou
Podle Tocháčka se tyto přístroje používají jako jedna z aktivizačních metod, které vedou k větší spolupráci žáků s učitelem a nedochází jen k pasivnímu příjmu vědomostí. Děti dostanou úkol, připojí se na internet a pracují s informacemi. Nakonec odevzdají výsledek v elektronické podobě, kde ho sdílejí nejen s učitelem, ale i mezi sebou. Někdy se konečný výstup ale píše i na papír, nebo se o problému diskutuje.
ČTĚTE TAKÉ: |
Druhou možností je pak využití množství aplikací. A kombinovat je možné i oboje dohromady. Ne vždy to ale přináší pozitivní účinky. „S tablety nepracuji každou hodinu, protože se tím děti brzy nasytí. Stává se to pro ně samozřejmostí a naopak se snižuje jejich motivace pracovat. Může se jim zhoršit i soustředěnost,“ varuje Bílková.
Školení pro učitele
Důležitým faktorem rozumného využití dotykových zařízení je také to, zda s nimi pedagog umí dostatečně zacházet. Většina škol má od dodavatele hardwaru sjednané základní uživatelské školení. V rámci projektu městské části Škola na dotek ale probíhalo na ZŠ Hanspaulka ještě školení jiné, které však bylo zaměřeno spíše pedagogicky než technicky.
Zde byly představeny možnosti, jak tablety používat v jednotlivých předmětech nebo s jakými materiály a zdroji pracovat. „Jinak si v učitelském sboru vzájemně sdílíme své zkušenosti, co se osvědčilo a co ne,“ vypráví pedagog Tocháček, zatímco do rozlehlé učebny informatiky přicházejí žáci a obsazují volná místa.
Učitel Daniel Tocháček ukazuje školní tablety
Právě skutečnost, že neexistuje jednotný přístup k využívání tabletů při vyučování, je dnes jeden ze základních problémů takových projektů. „Je jednoduché dát tablety do škol, ale komplikovanější už je předem vytvořit dobrý koncept a vymyslet, co budete s dětmi dělat. To bývá často největší úskalí. Když jim dáte do ruky tablet, tak si to hned vezmou a budou hrát hry. Nám se vyplatilo, že vznikla pracovní skupina učitelů, která s tím chtěla pracovat a udělala si jasný plán,“ říká Tocháček. Nejednotný postoj škol je i v otázce, jestli mít na tabletech volný přístup na internet, nebo blokovaný.
Odpůrci i zastánci mezi rodiči
Při správném využití tabletů při hodinách jakéhokoliv předmětu se podle Tocháčka u dítěte posiluje samostatnost, tvořivost a zvyšuje se jeho aktivita během hodiny. Dnes už je také velký výběr mezi aplikacemi určenými pro výuku, bývají ale značné rozdíly v kvalitě i ceně.
Školní tablet s aplikací pro výuku českého jazyka
Také názory rodičů na toto téma se liší. „Když jsme před víc než rokem s projektem začínali, vznikla velká skupina příznivců. Ale stejně tak bylo i hodně odpůrců, někteří ze zásady, jiní spíš z nevědomosti. Když se smysl této formy výuky rodičům dobře vysvětlí, příznivci převažují,“ myslí si Daniel Tocháček. Podle něj naopak děti tablety vítají, přestože na nich nehrají hry, ale pracují. „Sami chtějí vytvářet obsahy a sdílet je,“ dodává. Náhle ho však přeruší zvonek, oznamující konec přestávky, a naše povídání musí skončit.
