Když se německý konstruktér Ferdinand Porsche seznámil s ukořistěným sovětským tankem T-34, prohlásil poněkud opovržlivě, že u něj by “téčko” neprošlo výstupní kontrolou. Nicméně muži v uniformách Wehrmachtu na východní frontě měli jiný názor.
"Sériová výroba T-34 se stal noční můrou každého německého vojáka. Rychlý tank, kterým se dalo projet všude, i v bahně, díky jeho širokým pásům. Tank vyzbrojený mocným kanonem ráže 76 milimetrů. Tank, který byl nezranitelný našim protitankovým kanonem ráže 37 a 50 mm,” napsal poručík August von Kageneck. Vysekl tak poklonu Michajlovi I. Koškinovi, jehož tým v Charkově vytvořil nejdůležitější tank Rudé armády.
Pro zvětšení klikněte ZDE.
Stroj se začal sériově vyrábět v roce 1940. Přinesl na svou dobu revoluční design korby a věže. Konstruktéři použili skloněný pancíř, u kterého byla vyšší pravděpodobnost, že po něm střela sveze. Pancéřování tak nemuselo být tak silné, což přineslo úsporu hmotnosti. Sověti skvěle vyvážili tři parametry, které určují dobrý tank: pancéřování, výzbroj a pohyblivost.
“U německých tanků býval dobrý pancíř i kanon, ale na úkor pohyblivosti,” porovnává badatel Milan Kopecký, který o stroji napsal monografii. Nevýhodou bylo, že se do věže vešli jen dva muži: nabíječ a velitel. Ten druhý byl pak v boji pod velký tlakem: musel vydávat rozkazy svému mužstvu, vyhledávat cíle, mířit a nakonec i střílet.
Zjednodušování výrobních postupů
Navíc Koškinův tým při práci nad výkresy nového tanku přemýšleli nad možnostmi SSSR. “Konstrukce seděla na technologie dostupné v tehdejších sovětských továrnách. Například korba se svařovala na automatických linkách. V konstrukci se často uplatňovaly odlitky, takže u válečných strojů odpadalo válcování pancéřových desek, jejich ohýbání, svařování… Prostě náročné úkony,” popisuje Kopecký.
V průběhu války továrny dále zjednodušovaly výrobní postupy a dokázaly snižovat cenu, za kterou stroje dodávaly. V roce 1940 tak jeden T-34 z charkovské továrny přišel na 429 256 rublů, o dva roky později na 165 810 a v roce 1943 už jen na 141 822. Jednoduchá konstrukce se dala opravovat v polních podmínkách.
V předposledním roce války se jeden ukořistěný stroj dostal do plzeňské škodovky na testování. Výsledek? Tamější technici se pochvalně vyjadřovali o úrovni práce v sovětských továrnách. “Na motoru byla řada revizních a evidenčních značek, ocel pancíře měla na jejich poměry vysoký obsah legovacích prvků a automatem provedené dlouhé svary, kontrolované rentgenem, nevykazovaly žádné chyby,” popisuje Kopecký.
V roce 1943 se však na východní frontě objevily nové německé tanky Panther a Tiger. Starý T-34/76 už přestával stačit. Sovětské továrny začaly chrlit stroje se silnějším 85 mm kanonem. Tento model se po druhé světové válce pak dlouhá léta licenčně vyráběl v Československu.
Ve sbírkách Vojenského historického ústavu se dochovaly dvě “téčka” s kanonem ráže 76 mm. To slavnější, s nápisem Lidice, právě prochází generální opravou.
