Pokud se jednou nějaký váš případ dostane k Ústavnímu soudu, je pro vás statisticky nejvýhodnější, pokud ho dostane Eliška Wagnerová. Máte vyšší šanci, že bude vyřízen rychle - a že uspějete. Když Pavel Rychetský nastoupil na Ústavní soud, zavedl jednoduché opatření, které tu předtím nebývalo zvykem: vyžádal si pravidelná data o tom, kolik nových případů soudci dostávají, jak rychle je stíhají vyřizovat a kolik jim zůstává ležet léta.
Poprvé o tom mluvil v lednovém rozhovoru pro Právo & justici LN: „Myslím, že to může působit přinejmenším v tom, že tuto statistiku všichni ostatní soudci znají. Má to pak jistou alarmující funkci.“ Statistika však měla sloužit pro vnitřní potřebu: „Musím přiznat, že to je asi tak krajní mez, kam jsem schopen zajít. Maximálně s tím soudcem promluvím a žádám o vysvětlení, proč třeba několik let není v té věci žádný úkon.“
Právo & justice LN se na Ústavní soud minulý týden obrátila se žádostí o poskytnutí těchto dat, podepřenou argumenty ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Soud je - poté, co předseda o žádosti informoval plénum - poskytl do druhého dne.
Sedm věcí není náhoda Případy starší tří let má devět soudců z patnácti (viz tabulka Kolik má kdo nedodělků), z nichž se vymykají soudci Stanislav Balík, Michaela Židlická a Dagmar Lastovecká.
Nutno dodat, že ne vždy za „průtahy“ mohou tito soudci zpravodajové. Tak například nejstarší evidovaný případ, jejž Dagmar Lastovecká zdědila ještě z minulého Ústavního soudu, přišel sice do podatelny 3. května 2002, jenže stěžovatel mezitím zemřel. V současnosti probíhá dědické řízení, takže Ústavní soud musí chtě nechtě čekat na jeho výsledek.
Sedm věcí starších tří let už však není náhoda. Zvlášť když je známo, že Dagmar Lastovecká coby zpravodajka vyniká mimořádnými ležáky: loni v listopadu rozhodla o sporu časopisu Reflex a někdejšího ministra Karla Březiny o pornografické karikatury v komiksu Zelený Raoul. Březina vyhrál v říjnu 2001 u Městského soudu v Praze, v dubnu 2002 mu omluvu přiznal i vrchní soud; o rok později dovolání časopisu odmítl Nejvyšší soud. A pak spis ležel sedm let na Ústavním soudu, než senát doktorky Lastovecké rozpoznal, že stížnost je „zjevně neopodstatněná“. Sama o sobě ještě délka případu nemusí znamenat nečinnost. V jednom z dvou nevyřízených spisů soudce Jana Musila je například zaznamenáno 57 položek, korespondence s účastníky tedy probíhá.
Na seznamu je i předseda Pavel Rychetský. Zrovna v jeho případě z 27. února 2007 však není vina na straně Ústavního soudu: řízení je přerušeno, dokud neskončí souběžné dovolání u Nejvyššího soudu. Zachraňte doktora Balíka Interní statistika Ústavního soudu ukazuje i další údaj, totiž jak výkon soudců během let stoupá či klesá. Většina soudců nastoupila v nevýhodné situaci: protože prezident Václav Klaus nedokázal najít dost vhodných kandidátů, soud byl dlouho neobsazen a práce se hromadila.
Tak například služebně nejmladší soudce Vladimír Kůrka nastoupil v prosinci 2005. Dostal 124 nevyřízených případů a během let je rychle vyřizoval. Loni v prosinci jich měl už jen 79 (z toho některé čerstvé, jež právě dorazily).
Jiným se ale nedaří z počátečního náporu dodnes vybřednout. Šest soudců mělo ke konci loňského roku více než sto nevyřízených věcí, a to v pořadí Stanislav Balík (187), Vojen Güttler (180), Michaela Židlická (176), Ivana Janů (137), Jan Musil (127) a Dagmar Lastovecká (111). Všem se daří kvantum snižovat, s výjimkou Stanislava Balíka, který jako jediný z patnácti zaznamenává pozvolný nárůst.
Na opačném konci žebříčku jsou tři šéfové soudu: předseda Pavel Rychetský a jeho zástupci Pavel Hollander a Eliška Wagnerová. Ti dostávají méně případů než ostatní členové. Nutno dodat, že na prvním Ústavním soudu funkcionáři nesloužili v senátech vůbec, pouze v plénu (předseda Zdeněk Kessler byl za celou historii jen jednou soudcem zpravodajem).
Pavel Rychetský dostává poloviční dávku oproti ostatním členům soudu. Oba místopředsedové dostávají tři čtvrtiny běžné dávky. I tak je ale Eliška Wagnerová zřetelně nejvýkonnější. Počet jejích nevyřízených věcí se drží kolem třicítky (loni dokonce jen 25). U Holländera je to 42, u Rychetského 64, nejrychlejší z ostatních mají kolem 70 (Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Vladimír Kůrka).
Pak je tu ovšem ještě druhá věc - jak soudci se stížností naloží.
Kariérní soudci říkají NE To lze spočítat z databáze rozhodnutí NALUS. Asi 90 % stížností bývá odmítnuto. Tři soudci však nalézají „zjevnou neodůvodněnost“ častěji než kolegové - z 94 %. Shodou okolností všichni tři předtím sloužili v obecné justici: Vladimír Kůrka (vyhověl v 2,9 % případů), Vlasta Formánková (3,5 %) a František Duchoň (3,6 %).
Obvykle soudci vyhoví v 6%případů; do tohoto průměru patří třeba Dagmar Lastovecká. Zřetelně nad průměrem jsou Pavel Rychetský (7,1 %), Ivana Janů (7,8 %), Jiří Nykodým (8,5 %), Vojen Güttler (9,7 %) - a Eliška Wagnerová. Pokud sloužila jako zpravodajka, alespoň zčásti vyhověla v 214 z 1585 případů, tj. v 13,5 %.
Jinými slovy: u Elišky Wagnerové je statisticky dvakrát větší šance na úspěch než u průměru.
***
Kolik má
kdo nedodělků
(Kolik nevyřízených podání starších
tří let měl příslušný soudce jako
zpravodaj (k 22. únoru 2011) a kdy
na soud dorazilo nejstarší z nich.)
Dagmar Lastovecká 7
3. 5. 2002
Michaela Židlická 7
6. 2. 2006
Stanislav Balík 7
23. 3. 2007
Vojen Güttler 2
8. 3. 2006
Ivana Janů 2
5. 11. 2007
Jan Musil 2
12. 11. 2007
Pavel Rychetský 1
27. 2. 2007
Miloslav Výborný 1
11. 12. 2007
Pavel Holländer 1
Zdroj: Ústavní soud 31. 12. 2007
