Když se otevřou vstupní plechová vrata, dýchne na příchozího chlad podzemí. „Uvnitř je čtrnáct stupňů,“ říká brněnský historik Pavel Paleček, který v objektu již rok připravuje audiovizuální expozici.
Postupujeme dál, do útrob labyrintu vybudovaného přímo pod hradem Špilberk. Čeká nás dlouhá cesta, kryt 10-Z totiž má 1500metrů čtverečních a 70 místností. Z jedné klenuté chodby vede bezpočet odboček do kójí. Napravo je strojovna s obřími ventilátory, o pár metrů dál zase telefonní ústředna. Míjíme kanceláře, noclehárny. Všude tam se zastavil čas, na stole leží štos zažloutlých novin, v rohu visí dvě vojenské uniformy...
Pavel Paleček, s nímž je i následující rozhovor, by zde rád přiblížil komunistickou totalitu. Tradiční muzeum s vitrínami ale nečekejte. Historik chce veřejnosti představit nejen samotný prostor, ale také zážitkovou expozici. Návštěvníci krytu uvidí záběry válečného i komunistického Brna auslyší vzpomínky pamětníků.
LN: Co víte o historii místa?
Kryt vznikl za druhé světové války jako úkryt pro říšskou protileteckou ochranu před americkým a sovětským bombardováním Brna. V letech 1946–1948 v něm byl úspěšný velkoobchod s vínem Löwy a Šmíd, který komunisté dva dny po puči ihned majitelům sebrali. Vybudovali v něm atomový úkryt odolný proti zbraním hromadného ničení, v němž mohlo zůstat až pět set osob po dobu tří dnů. 10-Z je kódové označení nejutajovanějšího brněnského krytu z doby komunismu (1959) pro politické představitele města a kraje. Až do roku 1993 jej spravovala armáda a stále byl přísně tajný.
LN: Jaký byl osud krytu po pádu komunistického režimu?
V roce 1993 ho armáda opustila a od té doby objekt spravuje město, je součástí Integrovaného záchranného systému Jihomoravského kraje. Dochovala se zde technika z 50. let. Je tu například původní strojovna, ventilátory, telefonní ústředna, kanceláře.
LN: Podařilo se vám najít nějakého pamětníka?
Mluvil jsem se synem pana Šmída a také s ženou, která v krytu zažila bombardování na konci války. Před dvěma týdny sem přijel šestaosmdesátiletý pilot Hugo Marom, který žije v Izraeli. Před válkou bydlel v Brně, v červenci 1939 vycestoval se skupinou takzvaných Wintonových dětí do Anglie. Pozval jsem pana Maroma do krytu, a když odcházel, řekl přesně to, co vystihuje náš záměr: „Ať toto místo už nikdy neslouží tomu, čemu bylo určeno. Aať se tu hraje dobrej jazz.“ A to je vlastně leitmotiv celé expozice, kde budou k dispozici audio i video vzpomínky.
Objekt je vytesaný do skály, není tu signál na mobily ani vysílačky, ale díky jednomu anonymnímu dárci můžou už v létě být návštěvníci online. Ústřednu z roku 1959 s osmi sty tajnými vojenskými linkami jsme doplnili serverem a wi-fi je téměř v celém prostoru.
LN: Zítra kryt 10-Z poprvé odtajníte. Co hosty čeká?
Chceme pozvat představitele města a kraje, umělce a vůbec lidi, kteří nám s projektem pomáhají. Tento objekt nebyl po celou dobu studené války nikdy skutečně použit, takže naši hosté budou první, kdo v něm přespí. Tak bude mít 10-Z konečně smysl.
O půlnoci kryt slavnostně odtajní ředitelé Vojenského historického ústavu, Ústavu pro studium totalitních režimů a představitelé města a kraje. Snídani připraví šéfkuchař Marcel Ihnačák a bude tu s námi zpěvák David Koller.
LN: Jaké máte další plány?
Otevřeme 10-Z zkušebně, jen na léto a pak až v roce 2017. Do té doby musíme připravit spoustu věcí. Chceme, aby si lidé mohli prohlédnout technické zázemí krytu, než vytvoříme expozici. Také sháníme podporovatele, abychom mohli návštěvníkům nabídnout základní vstupné zdarma.
  |
Kromě toho nás trápí jeden fakt: obyvatele již dnes zřejmě nezabije atomová puma, což je samozřejmě dobře, ale při vstupu do 10-Z lze snadno přijít o život jinak.
Kryt stojí na velmi rušné Husově ulici, v nejbližším okolí není žádný přechod a myslím, že není rozumné kryt trvale otevírat, pokud nebude poblíž vstupu vytvořen bezpečný přechod pro chodce. Snad nám město bude v tomto ohledu rozumět.
