Zatímco Tinariwen stále stojí hluboko v tradici žánru, jenž tolik učaroval například Robertu Plantovi a spoustě dalších rockových hudebníků, Tamikrest se album od alba posouvají k eklektičtějšímu výrazu. Samozřejmě, svoje kořeny nezapřou, to ani nechtějí.
Stále zpívají „jak jim zobák narost’“, ve smyslu jazyka i melodií, typických pro jejich kout Afriky. Ale rytmicky i soundem jim je škatulka pouštního blues stále menší a menší.
Samozřejmě, i na Kidal je v jeho stylu skladeb dost, za závěrečnou akustickou Adad Osan Itibat by se nestyděl ani zmiňovaný Ali Farka Touré. Ale zejména střed alba komunikuje se současností jejími prostředky.
Velmi svižná píseň War Toyed, kterou žene bicí souprava jednoho ze dvou bílých francouzských členů kapely Nicolase Gruppa (druhým je kytarista Paul Salvagnac), je vlastně výrazný rockový song, postavený na ostinátním groovu, ale gradující v kytarových partech.
Podobně postavené je i reggae War Tila Eridaran. Nejlepší skladba alba Atwitas evokuje dost temné psychedelické blues, které určuje výrazný baskytarový part a zvuk rockově zkreslených elektrických kytar. Efektované nástroje a klasické bicí tam, kde jiní používají africké perkuse, také pomáhají Tamikrest k současnému výrazu, který od nich tradiční žánr získal.
