„Jelo se perfektně, pak ale začalo zlobit řazení a my začali ztrácet na dlouhých rovinách,“ líčil Spáčil. K řazení se navíc přidal další problém, zasekával se plynový pedál. A to se ukázalo osudným. „Dlouhá táhlá zatáčka projetá lehkým smykem pod plynem, následovalo esíčko, kde bylo zapotřebí okamžitě ubrat, což se nestalo kvůli zaseklému pedálu. Pamatuju si jen, že první přemet byl pomalý a v tu chvíli jsme věděli, že půjdeme přes boudu. Pak jsme vypadali, jako když hodíte kostku, ovšem devítitunovou. V takové chvíli nevnímáte, jestli jste hlavou dolů, jen čelíte ranám, které dostáváte ze všech stran.“
Posádka se pak navzájem ujistila, že jejím členům nic není. Spáčil chtěl pokračovat dál. „Zjistil jsem ale, že nejde řadit, že se prostor pro řízení značně zmenšil a volant je úplně někde jinde. Později jsem zjistil, že mám pohmožděnou a pořezanou ruku. Uvědomili jsme si, že končíme. Autu sice kromě kabiny nic nebylo, ale právě ta byla natolik zdemolovaná, že by nás bezpečnostní komisaři stejně nepustili...“
