V osmdesátých letech to byl pro většinu obyvatel z katastru nynějšího Temelína spíše šok. Rozhodnutí o místu stavby velké jaderné elektrárny nad Vltavským údolím rozhodně nebylo většinově přijato s nadšením. Řada lidí musela opustit jak kvůli stavbě elektrárny, tak Hněvkovické přehrady, svůj domov a jen někteří uvěřili slibům o skvělém zaměstnání, levnější elektřině, nebo třeba lepší dopravní dostupnosti. Slovo referendum jsme tehdy prakticky neznali, ale kdyby se náhodou mohlo konat, asi by skončilo pro plánovače jednoznačnou porážkou
Po čtvrtstoletí je ale situace úplně jiná. Většina obyvatel obcí, které mám tu čest zastupovat, podporuje jak provoz, tak i případné rozšíření největší české elektrárny. Nemyslím si, že by tato změna byla vyvolána nějakou jednorázovou kampaní, přesvědčováním politiků, nebo něčím podobným. Klíčovým prvkem se ukázal čas v kombinaci s otevřeností, finanční podporou a zkušeností s provozem. V obcích dospívá generace, která už vyrostla takřka ve stínu obřích chladicích věží. Od malička vyrůstala na kvalitních dětských hřištích. Obec jim přispívala na jídlo, dopravu, nebo služby. Jejich rodiče, z nichž řada v elektrárně pracuje, může využívat nově opravené infrastruktury, všichni se potkáváme na slavnostech, nebo při sportovních událostech. Zvykli jsme si na nízkou nezaměstnanost. Vyhovuje nám čisté okolí bez velkých průmyslových emisí, či zakouřených údolí. Zvykli jsme si na desítky tisíc návštěvníků Informačního centra, z nichž někteří dorazí i k nám. Zdaleka ne na všechno přispívá elektrárna, respektive ČEZ, ale její příspěvky tvoří onu nadstavbu, která tak trochu chybí našim vzdálenějším sousedům.
Samozřejmě, není to zadarmo. I mladá generace je citlivá na nyní zaplavená či zastavěná místa spojená s jejich spíše už prarodiči. V hlavách nám stále zůstává ono, byť zcela nepatrné, tak přesto existující riziko mimořádné události. To se ale vcelku daří provozovateli tlumit vzájemnou komunikací. V praxi se ukazuje, že největší obavy budí neznalost. Maximální otevřenost, každodenní kontakt a snaha vycházet si vstříc, se ukazuje jako asi jediná správná cesta pro obyvatele, samosprávu i provozovatele velkých průmyslových podniků. Je to trochu jako manželství bez oné úvodní fáze zamilovanosti. Po dvaceti letech jsme na sebe zvyklí, víme o sobě téměř vše a snažíme se vzájemně podpořit. A já věřím, že se dočkáme i zlaté svatby.
JOSEF VÁCA, starosta obce Temelín, nezávislý
