Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Ten život je na okraji zapomnění

Česko

Nakladatelství Volvox Globator se už léta věnuje dílu amerického spisovatele židovského původu Saula Bellowa (1915–2005; Nobelova cena 1976). Vloni tu vyšly dva svazky Sebraných povídek v překladu Evy Kondrysové, Lenky Fárové a Jiřího Hrubého. V druhém svazku nacházíme čtyři povídky dosud v češtině nepublikované.

Povídka má stejně jako román množství podob. Jsou povídky krátké, hutné sevřené, gradují do pointy. Na opačném pólu jsou povídky rozkošatělé, povídavé, plné drobných příběhů a zapomenutých žánrových obrázků. Bellowovy povídky se nachylují k druhé kategorii a některé připomínají rozcvičování romanopisce předtím, než se vrhne do psaní čtyřsetstránkového románu.

Je trochu škoda, že nakladatelství sice svazek vybavilo úvodním pajánem Jamese Wooda (o němž se z knihy nedozvíme, že je to význačný literární kritik) a vtipným doslovem samotného autora, neuvedlo však u povídek chronologii jejich vzniku. Bellowovy romány totiž postupně propadaly v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století hluboké filozofičnosti a byly někdy až k neučtení, v závěru svého dlouhého života se autor naopak věnoval krátkým, pregnantním příběhům (napsal například krátký román Ravelstein, oslavující přítele a významného profesora literatury Harolda Blooma). Mám pocit, že Bellowovy povídky se vyvíjely po stejné linii.

„Z minulosti si nesu spoustu materiálu, který uzrává, anebo se možná deformuje: promíchává se důležité a zapamatováníhodné s věcmi, které nestojí ani za zmínku,“ říká jeden z vypravěčů. Ale právě toto je Bellowova metoda – materiál zdánlivě téměř navršený bez ladu a skladu, jímž občas probleskne pozoruhodný vhled do stavu věcí. A čtenář laskavě promine množství citátů – u velkého autora je vždy lepší citovat než parafrázovat.

Amerika a odcizená demokracie Povídka „Bratranci“ by se měla spíše jmenovat „Bratranci a sestřenice“ (angličtina je nerozlišuje a v povídce se vyskytují i sestřenice), protože zachycuje spletité vazby židovské rodiny v Chicagu. Je postavena na kontrastu mezi vypravěčem Ijahem Brodským a jeho bratrancem Tankym Metzgerem. Zatímco Tanky se v Americe vypracoval na předního mafiána a spravoval svého času (než ho zavřeli) majetek větší než Chase Manhattan Bank, Ijah si splnil svůj americký sen zcela jinak. Studoval hudbu, později práva, po třech manželstvích sice žije sám, ale pracuje pro vládu a po všech stránkách působí dojmem gentlemana.

Protiklad dvou postav poskytuje Bellowovi dostatek prostoru, aby se mohl vyjádřit k současné Americe. O mafiánech: „V zákulisí je třeba pobýt hodně dlouho; teprve pak pochopíte, po jak temných cestičkách se pohybují gangsteři a politici.“ Nebo: „Politická stabilita a demokracie jsou založeny na švindlování a podvodech – tvrdí to dokonce nejvýznamnější z našich filozofů.“

Brodsky sice nemá rád označení „intelektuál“, ale ve svých myšlenkových pochodech značně připomíná Mosese Herzoga (hlavní postavu románu z roku 1964), muže, pro něhož je filozofická reflexe reality důležitější než čin. Povídka je reflexemi prostoupena, ale pro osudy Židů v Americe je snad nejpregnantnější tato: „… do tohoto amerického života jsme vnesli tolik nadšení, vervy a lásky, že jsme se stali jeho součástí. Je zvláštní, že ten život je na okraji zapomnění právě v okamžiku, kdy my se v té obdivuhodné demokracii začali zdokonalovat. Naše demokracie už nicméně byla passé. A nová, odcizená demokracie byla až krutě skličující.“

Brodského zájem o domorodé kmeny na Sibiři zase připomíná, že Bellow vystudoval antropologii. Ale Brodského závěry jsou někdy až sarkastické. Proč Židé studovali primitivní národy: „A byli snad polští a ruští Židé … úplně vzdáleni tomu, jak si představujeme divošské způsoby? … Exoti se vydávali vědecky zkoumat jiné exoty.“ Dokonce v této povídce najdeme i odpověď na Bellowa početná manželství: „Je to toužení po ženách, co člověk neměl; následky takové lásky jsou smrtící.“

Povídka „Zetland – očima svědka“ je charakterovou črtou vysoce nadaného a zároveň neduživého židovského chlapce, vyrůstajícího ve středostavovské rodině přistěhovalce v Chicagu. Má vyplnit tužby svého otce a stát se intelektuálem. („Snaž se, studuj, někam to dotáhni.“) Jeho otec ví velmi dobře, z čeho se sám vypracoval a kam lze snadno opět klesnout. („Nadzemka byla jako most vyvolených, který se klene nad brlohy zatracených. V těch malých bungalovech žili Poláci, Švédi, Irčani, Španěláci, Řekové a negři svá směšná dramata: alkoholismus, hazard, sexuální násilí, nemanželské děti, syfilis a chrčící smrt.“) Zetland se ani při svém značném vzdělání a talentu nestane profesorem filozofie. Život mu do cesty klade nástrahy. První v podobě krásné Lottie, druhou v podobě krásné literatury. Melvillova Bílá velryba ho přiměje vzdát snahy o teoretické uchopení světa. Posléze se s Lottie odstěhuje do Grenwich Village.

V povídce „Mosbyho paměti“ vytvořil Bellow lehce ironický portrét vzdělance pracujícího pro americkou zpravodajskou službu, později profesora na prestižní univerzitě. Zachycuje ho v Mexiku, kde si díky Guggenheimovu stipendiu může sepisovat paměti a pohodlně si žít. Ale on to vlastně nedotáhl dál ani u vlády, protože „byl fanatik na ideje a znelíbil se šéfům“, ani na univerzitě, kde mu nabídli předčasný odchod před vypršením smlouvy, protože jeho diskusní metoda akademickou obec velmi zneklidňovala. Objektem vyprávění je komická figurka amerického Žida Lustgartena, který se snaží našmelit majetek v poválečné Francii, ale zcela selže, protože mu schází představivost a předvídavost.

Nahý idealista v ledové místnosti Skutečnou perlou sbírky i Bellowovy tvorby je formálně poměrně sevřená povídka „Podle toho si mě budeš pamatovat“, další působivý příběh vystavěný na kulisách Bellowova chicagského mládí včetně drsného židovského patriarchy vychovávajícího i své dospělé syny úderem pěsti.

V den, kdy Louiemu umírá matka na rakovinu, spatří tento sedmnáctiletý student poprvé úplně nahou, a navíc krásnou a mladou ženu. Louie je tak trochu snob a tak trochu filozofující intelektuál, vyhledává především filozofické texty, z drsné reality mrazivého Chicaga pokrytého špinavým sněhem hledá únik do čistých idejí a metafyziky. Tváří v tvář odhalenému ženskému pohlaví a ňadrům (navzdory situaci se mu vybaví zohavená hruď jeho matky po operaci prsu) podlehne volání svých pudů. Neznámá ho však vláká do pasti, připraví ho o veškeré oblečení a zmizí. Louie se ocitne zcela nahý v ledové místnosti v neznámém domě („Konečně jsem mohl samostatně přemýšlet o světě, do něhož doopravdy patřím…“).

Bellow tu skvěle kontrastuje Louieho idealistické a esoterické úvahy čerpané z knih s výletem do chicagského podsvětí a přidává řadu protikladných obrazů: umírající matku; přítelkyni Stephanie, s níž se Louie po večerech mazlí venku v mrazu za keři; mrtvou dívku v rakvi v místnosti za ilegální nálevnou; nahou ženu na gynekologickém křesle; dvojici malých děvčátek, pečujících o věčně opilého otce. Pozoruhodným způsobem se Bellowovi podařilo natěsnat do několika stránek realistické panorama Chicaga z roku 1933 a vnímavého nadaného mladíka, který se snaží uniknout realitě města i realitě své tradiční židovské rodiny.

Saul Bellow nedá překladateli jedinou větu zadarmo, i ty nejkratší jsou nějakým způsobem ozvláštněné. A často se stává, že jsou záměrně dvojsmyslné nebo mnohoznačné nebo neurčitě vágní, protože právě to je autorova metoda – směřování ke smyslu mlhou mnohoznačnosti. Ta nejistota je metafyzická. Autor se baví a čtenáři nezbývá než se bavit s ním. A poděkovat Evě Kondrysové a Jiřímu Hrubému za skvělý zážitek.

***

KNIHA TÝDNE Sebrané povídky II.

Saul Bellow Přeložili Eva Kondrysová a Jiří Hrubý. Vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2008. 338 stran.

O autorovi| JIŘÍ HANUŠ, Autor je anglista a překladatel

Autor: