Daňové pobídky jsou nástrojem minulého tisíciletí a v současnosti se od nich zcela správně ustupuje. Proč se jich také držet? Zvyšují nerovnosti, oprávněně rozčilují méně majetné, protože ti mají pocit, že zatímco oni makají a daně platí, zahraniční miliardáři je platit nemusí. Morální rovina je jen velmi těžko napadnutelná – není to spravedlivé. Proti klasickým daňovým pobídkám ale mluví i argument ekonomický – vyplácí se pouze krátkodobě.
Elektromobily Tesla by se mohly vyrábět v Česku, spekuluje americký blog |
Ve chvíli, kdy se začnou používat jako standardní nástroj a investoři je tak nějak automaticky očekávají, se z pobídek stává nutnost. Nedáš-li daňové prázdniny, nedostaneš investici. Státy se tak v porovnání s velkými zahraničními investory ze suverénů proměňují v pouhé účastníky aukce, kde se vzájemně předbíhají v rozsahu daňových úlev.
V konečném důsledku jde o hru s nulovým součtem a státy místo podpory ekonomiky stavějí hladové zdi, které platí všichni a nevydělává nikdo. Navíc argument, že zrovna ty největší firmy vytvářejí nejvíce pracovních pozic, je přinejmenším pochybný, ne-li úplně falešný. Bylo by nejlépe, kdybychom se jako státy na mezinárodním poli dohodli a společnými silami velké firmy donutili daně znovu platit.
Obrovská transformace
V některých situacích ale jde o víc. Držme se případu Tesly – automobilový průmysl v Česku vytváří sám o sobě cca sedm procent HDP, role celého strojírenského průmyslu je ještě výrazně větší. Navázané multiplikační efekty jeho roli dále umocňují. Prozatím se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku – Škodovka šlape skvěle, daří se i ostatním automobilkám, a dokonce se probouzí i čistě domácí automobilové firmy.
Problém ale je, že se dnes vedou bitvy, jejichž výsledek bude vidět za 10 let. Automobilový průmysl prochází obrovskou strukturální transformací a za pár let se může ukázat, že jsme sice uměli skvěle vyrábět modely pro rok 2016, modely pro rok 2025 ale neumíme.
Jak vypadá jízda v Tesle s autopilotem z pohledu řidiče |
Jaké automobily budou jezdit v roce 2025, dnes s jistotou neví nikdo. Vývoj ale postupně ukazuje, že v elektromobilech je skutečně velký potenciál. To ovšem vyvolává velmi nepříjemné otázky: Kolik ze sedmi procent podílu na HDP tvoří výroba spalovacích motorů a převodovek, které v budoucnu nebudou mít využití? Udržely by se případně i jiné sektory automobilového průmyslu? Jak dopadne zbytek strojírenského průmyslu? Doufejme, že zodpovědné orgány už na tyto otázky odpověď alespoň hledají. V datech, která mají k dispozici, se dá nalézt mnoho nápověd.
Po úspěšných firmách musíme skočit
Ve chvíli, kdy se k nám hlásí úspěšná firma, která zde chce postavit supermoderní továrnu, a po zpracování důkladných analýz vyjde najevo, že ohrožení je reálné, a tato firma ukazuje přinejmenším velmi nadějný směr klíčovému průmyslu, tak po ní musíme skočit a pro úspěch udělat všechno. Klíčovému sektoru by se naskytla přirozená cesta k modernizaci. Firmy se naučí moderní technologie a vychovaly by novou generaci odborníků, kteří by se v nové době orientovaly mnohem snáze.
Tesla se spojila s Němci. Koupila strojírenskou firmu, chce zlepšit výrobu |
Taková firma by nám mohla pomoci poměrně bezbolestně předejít výrazným strukturálním problémům. Daňová podpora tak najednou získává kladný součet a hladová zeď se mění v investici do budoucna. A to i za cenu nižších, či dokonce žádných daní.
Českému průmyslu hrozí automatizace
Kritik může snadno namítnout, že elektromobilita je módní trend jako každý jiný a odejde stejně rychle, jako přišla. I v takovém případě by se ale přítomnost Tesly nebo podobného podniku v Česku mohla vyplatit. Českému průmyslu totiž hrozí i jiné, možná ještě vážnější nebezpečí – automatizace. Podle odhadů OECD je v Česku automatizací přímo ohroženo 10 procent pracovních míst a dalším 35 procentům hrozí výrazná změna pracovních úkolů. Nenaučíme-li se elektromobily, můžeme se naučit skvělé průmyslové roboty.
Ekonomická úspěšnost stojí a padá se schopností přizpůsobit se nové době. Jedinou udržitelnou možností, jak zajistit budoucí prosperitu, je ekonomika postavená na inovacích. Pokud existují relativně bezbolestné cesty, jak české ekonomice pomoci a potenciálně tak zachránit budoucnost průmyslu, byť za cenu nižších daňových příjmů v současnosti, stojí za to je alespoň zvážit. Snad by to bylo i spravedlivé.
Autor je ekonom EU Office / Knowledge Centre České spořitelny a think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd České republiky
