Víc dříč než kouzelník piruet. Ale taky borec, který se rval, co to šlo, a jenž pokaždé dokázal předvést, co se naučil. Tak chová ve vzpomínkách krasobruslaře Ondreje Nepelu, olympijského vítěze ze Sappora v roce 1972 a miláčka československého publika, který nečekaně zemřel 2. února roku 1989, jeho trenérka Hilda Múdra.
Pětaosmdesátiletá dáma, která do poslední chvíle netušila, že jejího svěřence, jehož považovala za svoje třetí dítě, skolila choroba AIDS.
PRAHA, BRATISLAVA Idol československých žen, to byl Ondrej Nepela. Slavný krasobruslař nevelké postavy, který úspěšně brázdil světové ledové plochy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A svou cestu lemoval medailemi. „Večer se budeme dívat na Nepelu,“ těšily se jeho příznivkyně na Slovensku i v Čechách na chvíle u černobílých obrazovek.
„Neoplýval talentem, ale tam, kam se dostal, jej přivedly ohromná píle, cílevědomost a disciplína,“ říká Hilda Múdra, kterou všichni zasvěcení považovali za druhou Nepelovu matku. „Je pravda, že u mě začal bruslit a u mě taky v roce 1973 se závoděním skončil. Ale říkal mi teto,“ připomíná v bytě v Bagarově ulici číslo 14, který se nachází v prvním poschodí domu na bratislavském sídlišti Dúbravka.
Smrt idolu, jehož život lemovaly dřina, radost a nakonec utrpení, jí zasadila krutou ránu.
„Bylo to stejné, jako když vám umře vlastní dítě. Trénovali jsme spolu, jezdili po závodech, každé léto jsme byli tři měsíce v Cortině, kde jsem vždycky pronajala byt a kde jsem vařila. Dodnes si připadám jako matka, která přežila svého syna,“ povzdechne si.
Nejlepší trenérčin krok Nepelův odchod do krasobruslařského nebe pochopitelně zasáhl nejen ji.
„Jako by mi zemřel bratr,“ vyznává se ze svých pocitů Pavol Múdry, trenérčin syn. „Vždyť jsme byli jako rodina. Od roku 1971 jsme bydleli ve stejném domě a on u nás byl velmi často, kolikrát ani nešel na jídlo nahoru,“ dodává.
Nepela se narodil 22. ledna roku 1951 v metropoli na Dunaji, do tajů oblouků a skoků začal nahlížet v sedmi letech v tamním Slovanu právě u trenérky Múdré. Psal se rok 1958 a zimní stadion zastřešili, blížilo se bratislavské mistrovství Evropy.
„Měla jsem na starosti dospělé závodnice. Přišla za mnou jedna paní, představila se jako Nepelová, že prý její syn bruslí v klubu už dva týdny, ale žádný trenér se mu nevěnuje. Dávala mi stokorunu, tu jsem si nevzala, ukázala mi Ondríka a já jsem se rozhodla, že se mu budu věnovat. Byl to nejlepší krok, jaký jsem mohla udělat,“ vzpomíná Múdra na začátek patnáctileté spolupráce. Jako každé dítě měl prý Nepela raději volnou jízdu.
„Ale byl poctivý ve škole i na tréninku. Při paragrafech a cvicích najezdil tisíce kilometrů. Každý kruh bylo třeba objet šestkrát, on dokázal zanechat jedinou stopu. Často jsem mu řekla, aby šel do kruhu trénovat nějaký cvik, potřebovala jsem se věnovat jiným svěřencům. Za hodinu jsem se vrátila a on ten cvik dřel pořád, byl strašně houževnatý,“ vybavuje si trenérka.
Pověstná píle začala přinášet plody jen postupně. „Ale Ondrík byl zároveň velmi trpělivý.“
Nepela obdivoval svého předchůdce Karola Divína, dvojnásobného evropského šampiona a majitele stříbra z olympiády ve Squaw Valley v roce 1960. Mistra povinných cviků a nedostižného elegána.
„Právě při mistrovství Evropy v Bratislavě mi pak Ondríkova maminka říkala, že u televize tančil zároveň s Divínem. Bylo mu sedm,“ připomíná Múdra.
„Ondra byl skromný a charakterní kluk, který často postával jen v koutku. Za vrchol štěstí považoval, když na něj Karol Divín promluvil. To mu stačilo,“ vzpomíná další slavná trenérka, šestaosmdesátiletá Míla Nováková, která ve stejné éře sklízela úspěchy s Nepelovou kamarádkou Hanou Maškovou.
Ve třinácti benjamínek Nepela debutoval na zimní olympiádě 1964 v Innsbrucku. Právě tam se čtrnáctiletou Hanou Maškovou, druhou nejmladší účastnicí her, na desítky minut zablokovali výtah v olympijské vesnici.
Víc než Divínův nástupce „Nemohli se ho nabažit, jezdili do jedenáctého patra a dolů. Oba pak zemřeli příliš brzy. Někdy mám pocit, že ti slušní odešli, zatímco jiní zůstávají,“ přemítá Nováková.
Od poloviny šedesátých let už byl Nepela důstojným Divínovým nástupcem. V roce 1966 získal na mistrovství Evropy bronzovou medaili a úspěšná šňůra se začala odvíjet. Pověsil na ni olympijský triumf ze Sappora 1972, tři zlaté (1971-1973) a dvě stříbrné medaile (1969, 1970) z mistrovství světa, pět zlatých (1969-1973) a tři bronzové kovy z mistrovství Evropy (1966-1968).
Po vítězství na olympiádě v Japonsku chtěl Nepela začít vydělávat v americké lední revui Holiday on Ice. „Asi jako každý krasobruslař, ale strana a vláda mu to ještě nepovolily,“ přibližuje Múdra.
Už před Sapporem, kde Nepela obýval pokoj s hokejisty Václavem Nedomanským a již rovněž zesnulým Vladem Dzurillou, byl oblíbencem komunistických předáků. Po titulu mistra světa z Lyonu 1971 dostal čtyřpokojový státní byt na bratislavském sídlišti Dúbravka, stejný dar obdržela trenérka. To je ona zmíněná adresa Bagarova 14. „Po Sapporu vyhrál i mistrovství světa v Calgary a oba jsme mysleli, že půjde k revui. Ještě týden jsme pak zůstali v New Yorku a loučili jsme se,“ líčí Múdra.
Jenže mistrovství světa v roce 1973 viděla Bratislava a přáním mocných byl start Ondreje Nepely. Slovenský premiér Colotka mu odchod do revue slíbil, ale až po Bratislavě. „Ondríkovi se strašně nechtělo, ale pak Colotka jeho tátu, taky straníka, přemluvil. Tykali si a pan Nepela to chtěl písemně. „Copak mi nevěříš?“ ptal se ho Colotka. A pan Nepela mu řekl: „Věřím, ale copak já vím, jestli tady za rok budeš?“ usmívá se trenérka. „Intervenovali i Husák se Štrougalem,“ dodává její syn Pavol Múdry.
Nepela v Bratislavě slavil vítězství a dveře na Západ měl otevřené. Třináct let jezdil ve zmíněné revui a od roku 1986 působil jako trenér v Mannheimu. Připravoval i mistryni Evropy z roku 1989 Claudii Leistnerovou.
Ale toho už se nedočkal.
Již během jeho krasobruslařské kariéry se mnohým zdálo, že je homosexuál. Stejně jako jeho soupeři John Curry (zemřel na AIDS v roce 1994) a Toller Cranston. „Na mistrovství světa vždycky sedávali spolu,“ přibližuje Míla Nováková.
Během pobytu v Německu si slavný krasobruslař téměř denně telefonoval se svou někdejší trenérkou.
„Volal mi skoro pořád, potřeboval se poradit o své trenérské práci,“ říká Múdra. „Až mi jednou zavolal, že mu není dobře.“
Do Mannheimu přijela v neděli. „Ještě ve středu jsme za ním s jeho maminkou byly a povídali jsme si, ale ve čtvrtek zemřel. Urnu s popelem jsme přivezly do Bratislavy, kde měl důstojný pohřeb. Ale hlavně - já neznala pravou příčinu smrti, na německém parte stálo, že šlo o rakovinu lymfatických uzlin. Řekli mi to až jeho němečtí přátelé,“ vybavuje si Múdra.
Znal Nepela příčinu smrti? „Určitě ano, ti přátelé mi to potvrdili.“
Ondrej Nepela starší se o smrti svého syna nedozvěděl, zemřel o šest týdnů dřív. Maminka Anna přežila slavného krasobruslaře o dva roky. Na sídlišti Dúbravka v Bratislavě, Bagarova 14, o patro výš než Hilda Múdra, žije Nepelova starší sestra, je jí jedenasedmdesát let.
dnes Ondrej Nepela za týden Luděk Čajka smrt talentovaného hokejisty
