Aniž byste věděli například to, že britský filmový a televizní režisér Ken Loach (* 1936), jemuž byl na letošním Berlinale předán Zlatý medvěd za celoživotní dílo, byl třicet let členem Labour party (1960-1990) nebo že po loňské smrti expremiérky Margaret Thatcherové prohlásil, že by její pohřeb měl být financován čistě z privátních peněz, když byla důslednou vyznavačkou privatizace, poznali byste, na čí straně filmem The Spirit of 45 stojí.
Na straně opatření, která labouristická strana prosadila po druhé světové válce, když zestátnila stěžejní odvětví britského průmyslu (doly, hutě, elektrárny či železnice) a vybudovala Národní zdravotní službu (NHS). Respektive: stojí na straně ducha solidarity a vědomí společenského celku a jeho prospěchu, které byly motorem dalekosáhlých změn tehdejší britské společnosti.
ČTĚTE TAKÉ |
Předválečná realita jako odstrašující příklad
Loach prostřednictvím archivních záběrů a dotočených vzpomínek pamětníků a názorů zástupů několika profesí (dokument je celý černobílý) líčí předválečnou sociální realitu spodních vrstev tamější společnosti. Británie sice byla velmocí s koloniálními državami, avšak sama byla protkána dělnickými koloniemi s příšernými sociálními podmínkami.
Z filmu Spirit of 45. Británie v roce 1930
A když impérium povolalo za války muže do zbraně, ženy do výroby a hospodářství se zcela napřelo na vojenskou produkci, po společném extrémním nasazení a vítězství bylo jasné, že návrat do předválečných časů není možný, že se "něco" musí stát. V těchto partiích Loach umožňuje vcelku plasticky pochopit, proč válečný vítěz Churchill, konzervativec, v poválečných volbách tvrdě prohrál.
Projekci filmu Spirit of 45 doprovodí debataStudio Béla (Maďarský institut, Rytířská 25.27, Praha 1) 28. 2. od 20.00 (vstup 80,-/ 60,-) Po skončení projekce bude následovat beseda se zástupci on-line komentářového deníku Alarm a Centra pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. |
Vítězství Labour Party a triumf plánování
Následující dekády režisér podává jako triumf plánování, k čemuž český divák, se svými zkušenostmi s plánovaným hospodářstvím, může ihned pojmout silnou skepsi, avšak je nesporné, že tyto plány napomohly zlepšit život milionům britských rodin například v otázce bydlení (plánovitě se budovaly celé čtvrtě), zdraví a vzdělání. Loachovo vyprávění je zde prosáknuto étosem. Ovšem když se zhruba ve dvou třetinách filmu objeví premiérka Thatcherová a postupně následuje výčet jejích kroků, snímek na étosu ztrácí a uchyluje se k polemické deklaraci, poněvadž režisér přechází, v jakých všech ekonomických problémech se Británie v sedmdesátých letech potácela a také to, proč konzervativci pod vedením Thatcherové byli opakovanými vítězi voleb.
Spirit of 45 v těchto partiích není natolik skvělým dokumentem, aby argumentační či uměleckou silou podal svoji přesvědčivou verzi světa, i když určité momenty v těchto částech filmu mají vypovídací hodnotu - například líčení některých provozních absurdit, které přinesla privatizace železnic. V závěru se Spirit of 45 stává obranou především Národní zdravotní služby, která je pod silným ekonomickým tlakem; potažmo je Loachův snímek obranou demokratické kontroly ekonomiky a pracující třídy, která podle něho nemá mezi rozhodujícími partajemi zastání.
Z filmu Spirit of 45. Vítězství Labour Party v roce 1945
Je to dokument nezastíraného občanského angažmá, který skrze ducha poválečné doby naslouchá době současné a má za to, že jako tehdy se nyní láme chleba na dlouhé roky dopředu. Je to dokument vypravěčsky neefektní, do reality neintervenující (jako jsou třeba filmy Michaela Moora). Jde o diskusní i diskutabilní dílo, a jako takové by se mělo vnímat a posuzovat. V tuzemských kinech jej bude mít možnost vidět asi jen hrstka diváků, online distribuce přes portál www.dafilms.cz je pro tenhle druh film v této zemi příhodnějším kanálem.
