- Krémovou polévku: stačí k ní opravdu málo, respektive jen dvě další suroviny. Cuketu nakrájíte na plátky, osmahnete na olivovém oleji (ne do hněda, jen tak aby zavadla) a přesunete do mixéru, kde umixujete s 0,75 l horké vody a jedním čerstvým tvarohovým kozím sýrem třeba značky Soignon nebo Chavroux. Osolíte, trochu opepříte podle chuti a jíte. Nikdy nechutná tak dobře, jako teď na konci léta.
- Cuketové bramboráky. Kdysi se cuketa pokusila vytlačit brambory z bramboráků, ale byla to chyba. Jen dohromady jim to funguje. Nastrouhejte brambory a cuketu (i se slupkou) v poměru půl na půl, a přidejte ostatní suroviny : majoránku, trošku hladké mouky, jedno vejce, na konci i sůl. Jen s česnekem trochu opatrněji , ať je chuť cukety znát.
- Křupavý salát. Když se cuketa nevaří nebo nedovaří, je perfektně křupavá, a to je na ní nejcennější. Proto dělávám salát z cukety a mrkve nastrouhané na hrubo nebo nakrájené na nudličky. Zálivku pak umíchám z olivového oleje, jemného octa, špetky soli, kouska červené cibule nakrájené na jemno a půl lžičky dobré hořčice. Slovutní šéfkuchaři sypou mákem pro ještě větší křupavost. Vy můžete, ale nemusíte.
- Lečo. Podle pravé maďarské receptury sem sice cuketa nepatří, ale nic nepokazí. Doufám, že vám to nepřipadá staromódní, protože lečo je podle mého názoru dokonalé letní jídlo: spousta zeleniny, která nejlépe chutná vlažná a s chlebem. Na olivovém oleji nejdřív opečete do měkka nahrubo nakrájenou cibuli a papriku. Když změkne a zesládne teprve tehdy přidejte i nakrájená rajčata a opět opékejte. Těsně před tím, než vysmahne zbylá tekutina, vložte i kousek cukety nakrájené na kostičky a vmíchejte vejce.
- Masové kuličky z cukety s rajskou omáčkou. Jednoduché španělské jídlo. Mleté vepřové maso smícháte s nahrubo nastrouhanou cuketou, 1 cibulí, 1 vejcem, strouhankou, okořeníte kmínem, oreganem, solí a pepřem a osmažíte na oleji. Ten pak slijete pryč a zbylé připečeniny naředíte rajčatovou passatou (pyré). Vaříte spolu s jednou chilli papričkou ještě 20 minut a podáváte s rýží.
Můj tip: Vždycky kontroluju, jestli je cuketa hladká, bez poškození, na omak pevná až tuhá – to bývá také ta chuťově nejlepší. Před úpravou vyškrábnu ještě z cukety malou lžičkou měkké středy, občas chutnají zvadle a pouští vodu.
