Postihnout fenomén českých míchaček se pokusil Alexandr Guha v publikaci Pravé české míchačky z roku 2010, z níž přinášíme ukázku v podobě popisů a názvosloví nejslavnějších hospodských koktejlů.
Zatímco příprava světových koktejlů z pravého rumu, exotické tequily či drahé whisky vyžaduje celý profesionální inventář speciálních nádob, přístrojů a dalších doplňků, pravé české míchačky lze vyrobit za použití v hospodách běžně se vyskytujících surovin a nástrojů. Tady je tedy několik návodů na klasické české nápoje:
Vinné míchačky
Houba
Velmi oblíbeným nápojem mezi nepijáky piva je houba. Ta nekombinuje žádné destiláty, ale colu s červeným vínem (využití bílého vína je méně obvyklé). Víno lze ovšem v rámci těchto lidových koktejlů kombinovat i s dalšími alkoholickými nápoji.
Obvyklým způsobem, jak zvýšit alkoholický účinek, je přidání velkého panáka rumu. Tento nápoj, doplněný o tuzemský destilát, se nazývá bambus s motorem nebo v případě dvojnásobné dávky příměsi hypermičuda.
Pokud do vína kromě rumu přidáme ještě fernet, tedy dech mrtvé milenky, odkážeme k dobám minulého (snad již navždy mrtvého) režimu. Výsledkem je rudý kladivo, případně Leninova pomsta.
Likérové míchačky
Vaječňák, griotka a zelená – všechny tři likéry lze vzájemně kombinovat. Začneme kombinací zelené a vaječňáku, kterou lze nalézt pod několika zcela svébytnými názvy.
Flusanec
Tento míchaný nápoj je znám buď jako vejce se špenátem, respektive pod dvěma méně přitažlivými názvy: žabí hlen či jednoduše flusanec.
Přestože se jedná o poněkud „eklhaftní“ označení, nelze jim upřít metaforickou práci se vzniklými asymetrickými obrazci v nápoji. Ty mohou být vytvořeny jedině pečlivou přípravou této alkoholové kreace.
Nejprve je třeba nalít vaječný likér a do něj postupně podél obvodu či na jedno místo do středu dolévat zelený peprmintový likér.
Mozek
V případě kombinace vaječného likéru a griotky je třeba důsledně dodržet výrobní postup. Pokud totiž proces míchání otočíme, totiž že do griotky lijeme vaječňák, získáme míchaný nápoj zvaný mozek.
Ten patří mezi naprostou klasiku lidových míchaček. Vzniká litím tenkého proudu vaječňáku do panáku, který je z poloviny naplněn višňovým likérem. Důležitý je krouživý pohyb během lití, aby vznikl skutečně naturalisticky ztvárněný mozek se všemi zákruty.
Plný explicitní název tohoto nápoje zní mozek v krvi. Pokud místo višňového likéru použijeme peprmintový, změní se před námi obyčejný mozek na mozek vojenský, obyčejně též zelený mozek či přímo četař. Opět musíme dodržet přísný řád v postupu přípravy, tedy lít vaječňák do zelené.
Kominíček
Samotný vaječňák nebo také ajrkoňak (z německého Eiercognac) posypaný mletou kávou, to je kominíček. Pokud se při jeho konzumaci chytíte za knoflík, měl by vám přinést štěstí.
Vrcholová trojkombinace zelené, vaječňáku a griotky se díky barevné kombinaci nazývá semafor. Existují dva druhy tohoto nápoje. V první variantě jsou likéry v jedné sklenici společně. Zde je třeba dbát na pečlivost při výrobě, aby se jednotlivá světla semaforu neslila do jednoho.
Namíchání tohoto nápoje vyžaduje nemalou zkušenost. Do skleničky nejprve nalijeme vaječňák, který je z celé trojice likérů nejhustší. Poté nás čeká nejnáročnější fáze výrobního procesu – podlít ho podél skla griotkou. Jako poslední je navrch opatrně přilita zelená.
Semafor
V námitce, že skutečný semafor má pořadí barev přesně obrácené (tedy zelenou dole a červenou nahoře) právě spočívá vtip tohoto nápoje. Abychom dostali alkoholový semafor do správné polohy, je třeba sklenici otočit vzhůru nohama a tento nápoj takto „převrátit“ do krku.
Druhá varianta tohoto míchaného nápoje tkví v tom, že se paradoxně vůbec nemíchá. Jednotlivé složky semaforu jsou každá ve své vlastní štamprli, které je nutné v rychlém sledu za sebou vypít. Ke smíchání tak dojde až v těle konzumenta.
Griotkové míchačky
Griotka patří mezi jednu z nejoblíbenějších ingrediencí klasických koktejlů a u těch lidových to platí obzvlášť. Jejím vážným konkurentem je ovšem tuzemský rum, univerzální hospodský nápoj, který lze kromě své vlastní níže uvedené kategorie průběžně nalézt ve všech kapitolách.
České alkoholové míchačky. Co pili umělci a hudebníci? |
Spojením těchto dvou lídrů mezi užívanými ingrediencemi vzniká nápoj zvaný čert. Další názvy pro tohoto míchaného pekelníka jsou šavle meče anebo táta s mámou.
Následující lidové názvy lihovin, v nichž se uplatňuje griotka, odkazují různým způsobem k fascinující červené barvě tohoto višňového likéru. Červená se násobí ve smíchání griotky a ginu v nápoji příznačně zvaném dle nejmladšího člena Rychlých šípů – Červenáček.
Utopenej bolševik.
Drsný název krámy yettiho mámy napovídá, že červený likér doplní nápoj evokující horskou oblast. Jde o smíchání griotky s alpou.
Smíchání griotky s vodkou v rámci jedné sklenice, kdy dojde ke zmírnění červenosti likéru, se nazývá zoomorfně plameňák nebo také růžovka. Protože je však vodka jiné hustoty než griotka, lze tento nápoj udržet v rámci jedné skleničky též nepromíchaný. Když vodka shora přikrývá griotku, jedná se o utopeného komunistu, případně o polskou vlajku.
Zelené míchačky
Vítr z hor
Svěží mátová chuť zelené je milována i nenáviděna. Její sílu můžeme ještě znásobit v drinku vítr z hor. Tato kombinace peprmintky a alpy, v obvyklém poměru 2 : 1, dokáže protáhnout konzumenta jako nic jiného.
Opačný efekt má nápoj vodníkovo sperma, případně vodníkovo semeno, jak zní druhá varianta názvu drinku. Tento míchaný nápoj patří mezi ty, kde nemícháme alkohol s jiným alkoholem. K doplnění je použito specifické kávové příslušenství.
Vodníkovo sperma
Velký panák peprmintky je totiž dolit tzv. kapucínkem (mlíčkem původně určeným do kávy). Tato smetánka otupí ostrost zelené, přičemž chuť peprmintu je v určité míře zachována.
S hospodou je kulturně spojena politická nekorektnost. To odráží i několik etnicky laděných názvů klasického smíchání zelené a fernetu, tzv. cikána v trávě. Rasistický podtext je zde přítomný, zvlášť když konzument ví, že paralelní název tohoto nápoje zní hovno v trávě.
Pivní míchačky
Užití peprmintového likéru se přenáší i do následujících kombinací rituálních long-drinků s českým nejlidovějším a pro hospodu nejtypičtějším nápojem, totiž s pivem.
Magické oko
Kulturně nejzásadnější nápoj tohoto druhu je magické oko. V plném názvu magické zelené oko nebo alternativně rybí a tygří oko či bludička. Do naplněného půllitru piva je opatrně spuštěn malý panák zelené. Nikoli vlit, přidán je totiž i se skleničkou.
Obsah zelené má zůstat co nejméně porušen, proto je třeba, aby panák měkce usedl na dno pivní sklenice z co nejmenší výšky. Při přípravě je tedy nutné nehygienicky smočit prsty v pivu. Výsledek má skutečně magický efekt.
Při opravdu pečlivém spuštění vydrží zelená v panáku a s pivem se samovolně mísí jen velmi postupně. Na to je třeba dbát i během konzumace, protože pohybem tekutin toto mísení urychlujeme.
Sdílené chlastání Tento článek samozřejmě nemohl obsáhnout všechny lidové koktejly – stejně jako se to nepodařilo knize Alendra Guhy. I proto vznikla facebooková stránka Pravé české míchačky, kde se lze s virtuálními přáteli podělit o své vlastní zkušenosti a přidat nové názvy pro vodníkovo sperma či hovno v trávě. Ostatně jak naznačuje ukázka z knihy Benedikta Jerofejeva a vzpomínky význačných tuzemských příznivců alkoholu z řad umělců, svět lidových koktejlů je bez hranic! |
Z kategorie neuvěřitelných hospodských historek, které patří mezi současnou formu folkloru, je nápoj cesta do lesa, cesta z lesa. První fáze je cesta do lesa, kdy má konzument po doušcích upíjet malé pivo. Počítají se loky, aby nemohlo být pivo jednoduše „exnuto“.
Princip nápojové hry spočívá v tom, že při každém upití musí být sklenice dolita až do původního okraje zelenou. Postupně se již tedy neupíjí samotné pivo, ale míchaný nápoj se stále větším a větším obsahem peprmintky.
Celkové množství drinku je ale díky průběžnému dolévání neustále stejné. Výsledkem této cesty je celá sklenice plná zelené. V tu chvíli hráč úspěšně došel do lesa.
Na zpáteční výpravu se vydají už jen skutečně odvážní konzumenti. Systém je zcela stejný: postupně upíjíme zelenou a sklenici doléváme pivem. Vyjít z lesa znamená mít před sebou čisté malé pivo jako na začátku.
Měnící se poměr alkoholu tohoto nápoje znesnadňuje cestu do lesa a ulehčuje cestu z lesa. Přesto však z lesa ještě nikdo údajně nevyšel...
Rumové míchačky
Rumajzl je v české kultuře folklorizovaný nápoj. Vznikl ve střední Evropě jako náhražka za drahý karibský rum a příznivou cenu si u nás udržuje po desetiletí.
Dle EU je rumlihovina vyrobená destilací cukrové třtiny, zatímco v ČR se „tuzemský rum“ vyrábí smícháním lihu (vyrobeného z brambor) s rumovou esencí. Zákaz označovat tento výrobek názvem rum byl elegantně vyřešen jménem tuzemák.
Hříšně osvěžující drink. Připravte si doma koktejl 50 odstínů šedi |
Velmi populární je long-drink v podobě rumem vylepšené coly. Název kolomaz odkazuje na barvu tohoto nápoje i použitou limonádu, rumkola nebo zkráceně rumko pak akronymicky na obě příslušné ingredience.
Na opačné stupnici z hlediska popularity je nápoj zvaný drátěnka, který je určen jen pro skutečné odvážlivce. Už samotný název je odstrašující. Drátěnku tvoří rum s octem v poměru 1:1, což umisťuje tento nápoj na samotnou hranici pitelnosti. Tuto hranici pak jednoznačně překračuje ještě drsnější verze drátěnky, kdy je údajně ocet smíchán s vodkou, pepřem a nalámaným párátkem.
Kofila
Zajímavě umí rum doplnit kávu – hned v několika různých varietách. V nejjednodušší verzi je to zkrátka kafe se šutrem nebo též kafe s chladičem. V případě, že zalijeme poctivého turka horkým rumem, získáme nápoj vlčí dech, případně také šakalí dech.
Otočíme-li pořadí, to znamená, že rozmícháme lžičku mleté kávy v pořádném panáku rumu, získáme kofilu. Pije se tak, že si nejprve do pusy vysypeme sáček krystalového cukru a poté zalijeme obsahem sklenky.
Nebezpečí nespočívá v tom, že rum není cítit, ale v efektu kávy, která zpomaluje jeho vstřebávání. Ačkoliv za běžných okolností by měl konzument tzv. dost a své pití by zmírnil či pozastavil, v případě kombinace rumu s kávou se tak nestává a několikanásobný účinek panáků se dostaví opožděně a naráz...
