V Praze nebo jakékoliv jiné turisticky exponované lokalitě jsou místa, kam místní na jídlo nechodí. Prostě tak nějak tuší, že nejsou určena jim, ale pro ukojení potřeb zahraničních turistů.
Neznám nikoho, kdo by si pro svůj oběd nebo večeři dobrovolně vybral jednu z hlavních restaurací na Staroměstském náměstí nebo v Karlově ulici. Myslím ten typ podniků, které mají svoje vchodové lákání vyvedené v mnoha jazykových mutacích – s češtinou jen tak z povinnosti a na okraj. Restaurace, jimž se říká turistické pasti. Z vlastní zkušenosti vím, že to nejsou podniky, které by naši kuchyni reprezentovaly v podobě, jakou si zaslouží.
Naopak ocitneme-li se v roli hladových zahraničních turistů my, tak přesně do tohoto typu restaurací máme tendenci neomylně "spadnout".
To je také jeden z důvodů, proč bývají naše dojmy z návštěv restaurací, potažmo z gastronomie navštívených zemí často velmi rozpačité.
Místo turistických informací čtěte cestopisy
Návštěvám turistických pastí se přitom dá celkem jednoduše vyhnout. Prvním tipem může být příprava před samotnou cestou. Je dobré se informovat, v čem je kuchyně země, do níž míříme, zajímavá, co stojí za ochutnání a kam na ni zajít. To vše se dá zjistit nejlépe od přátel, případně lze použít internet. Osobně pro vyhledávání těchto informací nepoužívám místní oficiální internetové stránky či stránky turistických infocentrál, jež nabízejí povšechné tipy na bázi reklamy či placených zápisů. Naopak, důležité jsou pro mě weby, které staví na uživatelském obsahu a osobních zkušenostech.
Prohlížím různé cestopisy nebo zápisky z cest. Nejen pro tipy, kam zajít. Zjistím také, jakým atrakcím, nabízeným cestovkami coby neodolatelná lákadla, je lepší se vyhnout. Jako případná kontrola relevance či aktuálnosti nějakého nadšeného tipu mi pak slouží proklepnutí podniku na v současnosti nejlepším možném webu, který mapuje ubytovací a stravovací služby – Tripadvisor.com.
Daleko do nahaněčů
Na místě rozhodně doporučuji vyhnout se podnikům s nahaněči. Nahaněčem rozumím toho opravdu neodbytného chlapíka s jídelním lístkem v ruce, který se vybraným obětem vrhá pod nohy.
Pokud podlehnete a jste nahnáni, v devíti případech z deseti má vaše návštěva předem daný průběh. Jste bleskově usazeni, nápoje do minuty přineseny a také nějaký ten košíček s pečivem se objeví, prostě vše klape naprosto precizně – až do objednávky jídla. V ten moment přijde konec. Ochladnutí servisu, neúměrně dlouhé čekání na objednané jídlo, které má většinou do nahaněčem slibované kvality hodně daleko. A nakonec, to pro případ, že by se vám při placení chtělo zapomenout na spropitné, je dost dobře možné, že bude v účtu schována nějaká maličká levárna. Prostě klasická turistická past...
ČTĚTE TAKÉ: |
S velkou obezřetností poslouchám také tipy a rady od zaměstnanců hotelů a cestovních kanceláří. Často jsou totiž slušně finančně motivováni právě ze strany majitelů takových turistických pastí.
Pokud si vybíráte restauraci na vlastní pěst a bez předchozího průzkumu, řiďte se podle venkovní nabídky. Chcete-li ochutnat místní kuchyni, nechoďte tam, kde jsou její vzorky ukryté na jídelním lístku mezi pizzami, šašliky, těstovinami a gulášem.
Stejně jako doma se snažte vyhýbat se restauracím, jež nabízejí od každého něco, tak nějak pro uspokojení všech, a raději volte autentickou kuchyni. A čím více místních uvnitř, tím lépe. Každopádně nebuďte konzervativní a zkoušejte na poli gastronomie cokoliv, co za vyzkoušení stojí a na co máte chuť.
