Lidovky.cz

V Česku řádí nemoc: Dlouhý jídelní lístek

Jídlo

  15:00
Regionální gastronomický festival Chuť Jeseníků chce až do poloviny září ve vybraných podnicích na severu Moravy seznamovat se zdejší kuchyní. Od šumperské restaurace Černý havran, kde byl festival v červnu slavnostně zahájen, bych ale čekal víc než jedno nekompletní místní menu.

Pečené selátko s knedlíkem a zelím foto: Michal Sänger

Propagovat region pomocí místního jídla a pití je jeden z nejlepších způsobů, jak zvýšit turistický ruch. Organizátory i restaurace, které se účastní prvního ročníku festivalu Chuť Jeseníků, bych tedy nejprve rád pochválil za správný směr. Na druhou stranu mám jisté pochybnosti - festival vypadá skvěle hlavně na papíře, ideálně při rychlém čtení.

Chuť Jeseníků - menu

Začnete-li totiž detailněji pátrat po obsahu festivalu, kromě seznamu pětadvaceti zapojených restaurací a informace o tom, že nad akcí převzali záštitu starostové místních obcí, se toho mnoho dalšího nedozvíte. Vedle podpory místních samospráv by ovšem akci jistě prospělo angažování odborníka na gastronomii, který by pak snad upozornil na důležitý fakt, a sice že nemá smysl usilovat o regionální kuchyni bez důrazu na regionální suroviny.

Na webových stránkách festivalu www.chutjeseniku.cz si nepřečtete ani to, jaká jídla se vaří. K dispozici je pouze stručný seznam restaurací, jejich adresa a odkaz na web. Netrvám na detailně rozplánovaných menu - je pochopitelné a správné, když se nabídka mění v závislosti na dostupnosti surovin -, ale uvítal bych, kdyby u každé restaurace bylo uvedeno alespoň to, jaká jídla má šéfkuchař v plánu připravit, ideálně v podobě představení alespoň jednoho jídla (třeba jen moučníku!), které by bylo v nabídce po celou dobu akce. Kromě geografického umístění tak restaurace účastnící se festivalu Chuť Jeseníků spojuje jen vágní povinnost nabízet minimálně jedno "kompletní menu.

Tady myslí i na děti
Restaurace Černý havran v polovině června hostila slavnostní start festivalu, a tak jsem se těšil, že se mi naskytne jedna z nejlepších příležitostí k ochutnání specialit z Jesenicka. K odbočení z hlavní šumperské třídy do vedlejší Kozinovy ulice lákala reklamní tabule; bohužel neinzerovala žádnou regionální gastronomii, ale 34 druhů pizzy, které nabízejí v přízemí krásně zrekonstruované budovy.

Restaurace Černý Havran nabízí příjemný interiér, ale jídlo pokulhává

Do restaurace v prvním patře jsme vystoupali po schodech a ocenili, že kromě exteriéru byla péče věnována i interiéru. Velká okna zajišťují dostatek denního světla a kombinace tmavého dřeva a pastelové výmalby vytváří prostor, kde je radost posedět. Restaurace je nekuřácká a pro děti tu dokonce mají nachystaný malý stolek s hračkami. Nábytek je stylový, toalety krásné, za drobnou výtku tak stojí snad jedině použití umělých květin.

Roční období se tu nestřídají
Prvotní okouzlení interiérem bohužel nepřežije seznámení s jídelním lístkem. Ten je klasický v tom špatném slova smyslu: rozsáhlý, změnám ročního období odolávající a rozdělený podle druhu masa, ze kterého kuchař vytváří hlavně různé kapsy, špalíčky a medailonky. Přílohy pochopitelně zvlášť a bezmasé jídlo je zde synonymem pro smažený sýr včetně smaženého sýra se šunkou, což bohužel není myšleno jako vtip. Když si u dezertů přečtete širokou nabídku palačinek a zmrzlinového poháru se šlehačkou, skoro dojdete k závěru, že nejlepší bude dát si řízek s bramborem a příště hledat jinde.

Restaurace Černý Havran - hodnocení

Zoufalost jídelního lístku naštěstí zachránily jeho dva samostatné listy - denní nabídka a regionální menu festivalu. Polévky dodaly naděje na úspěch druhému chodu. Festivalová čočková polévka i hovězí vývar s játrovými knedlíčky chutnaly skvěle a za 30 korun jich byla plná miska. Pečené selátko s knedlíkem a zelím z denní nabídky za 149 korun bylo dokonalou ukázkou české klasiky a nejlepším jídlem naší návštěvy.

Kompletní menu o dvou chodech
Zájemce o festivalové menu si mohl vybrat ze dvou polévek a tří hlavních chodů, což mi ale nepřišlo jako "kompletní menu". Co třeba domácí paštika, uzenina nebo sýr jako předkrm, případně zajímavý moučník jako dezert? Nebo alespoň regionální pivo, když právě zažíváme boom malých místních pivovarů? Jako regionální specialitu nabízeli poněkud univerzální pečenou husu se zelím a knedlíky. Další nabídka, "kuřecí plátky od Čachtické paní", obratem vyvolala otázku, co asi tak dělala uherská hraběnka AlžbětaHodnocení restaurací (uni). Báthoryová na Jesenicku (slovenské Čachtice jsou odsud vzdálené cca 200 kilometrů) a jak asi uměla vařit. Zvolil jsem tedy pro jistotu "vepřovou vykostěnou kotletu a la lonrobert a zlatokopecké brambory za 119 korun. Kdo z názvu pozná, že jde o houbovou omáčku a ve slupce vařené brambory, následně obalené ve strouhance a osmažené? Tymiánem a houbami ovoněná omáčka se k masu hodila a brambory, pokud se nerozmočily v omáčce, také chutnaly dobře. Nechápu jen, proč musí mít jídlo nicneříkající název a proč ho servírují v množství, které v hostovi vyvolá spíš nechuť.

Vepřová kotleta a la lonrobert, zlatokopecké brambory

Dát si zde - v naději na nenáročné uspokojivé jídlo - již zmíněný řízek rozhodně nepatří mezi doporučeníhodné akce. Telecí řízečky za 133 korun byly smutnou hromádkou tukem nasáklé a trochu připálené strouhanky, která pokrývala malé kousky telecího masa.

Telecí řízečky, šťouchané brambory

Na velkém a studeném talíři jim společnost dělala ještě smutnější zeleninová obloha - šťouchané brambory za 25 korun se objednávají zvlášť, je tedy potřeba je zvlášť také servírovat.

Festival Chuť Jeseníků i restaurace Černý havran mají jedno společné. Obojí by potřebovalo dirigenta, jenž by s lidmi, kteří zjevně něco umí, dokázal nacvičit představení, za kterým má smysl si udělat výlet.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.