Lidovky.cz

Typologie zahraničních turistů. Kdo dává dýško?

Jídlo

  8:00
Sobotní večer ve zcela běžné pražské restauraci. Většina stolů obsazených, zbylých pár míst čeká na hosty s rezervací. Do podniku dorazí pár ve středních letech.
Host v restauraci - ilustrační foto

Host v restauraci - ilustrační foto foto: Shutterstock

Rádi bychom u vás povečeřeli." – "Bohužel, je mi líto, ale první volný stůl bych pro vás měl až tak za hodinu," omlouvám se dvojici.

Pán se zklamaně otočí a ke své polovičce utrousí nepřeslechnutelnou větu, kterou jsem slyšel už tolikrát: "Pojď, prosím tě, kdybychom mluvili německy, tak určitě dávno sedíme." Nepřestává mě fascinovat, kde se bere přesvědčení, že právě německý host je ten, po kterém touží všichni čeští provozovatelé restaurací a jejich zaměstnanci. Typičtí turisté z Německa jsou většinou starší a velice konzervativní hosté. Potrpí si na klasická jídla a nemají chuť zkoušet cokoliv nového. Jestliže si v restauraci dali dobrou svíčkovou za rozumné peníze, rádi přijdou i druhý třetí den, vlastně budou klidně chodit až do konce svého pobytu – a pořád na svíčkovou. Jedinou změnou, již budou ochotni akceptovat, je výměna knedlíků za rýži a doplnění této české klasiky o dušené zelí. K pití volí většinou pivo nebo mix piva a limonády.

Nikdo neumí dát spropitné tak jako německý host. Zpravidla se jedná o minci menší hodnoty, avšak předávanou způsobem, jako by šlo o samotné korunovační klenoty...

Podstatně přívětivější jsou v tomto směru hosté z Itálie, na naše zvyklosti vždy poněkud hlučnější. Vyznačují se velkou spotřebou pečiva a chutí vyzkoušet něco italského. Je to stejné, jako by se Češi při svých zahraničních pobytech dožadovali něčeho výhradně českého.

Italové jsou každý rok od února do začátku května hojně zastoupeni svým dorostem ve formě školních zájezdů, jimž se pro jejich uniformy přezdívá "černé péřovky".

Spropitného se od Francouzů nedočkáte
Naproti tomu hosté z Francie vždy patřili mezi ty méně oblíbené. Snad pro jejich nepochopení faktu, že celý okolní svět nehovoří plynně francouzsky, a z toho plynoucí obtížnou komunikaci. K tomu přistupuje fakt, že obdržet od francouzského hosta spropitné se rovná malému zázraku. Těm málo francouzským hostům, kteří ovládají alespoň základy angličtiny, se říká Belgičané.

Jak motivovat mladé číšníky, aby se o nás dobře postarali?

Naopak velice oblíbení jsou hosté "z vršku". Tak si pražský personál pojmenoval všechny hosty ze skandinávských zemí. Jsou vždy příjemní, dobře naladění a vykazují poctivé nadšení pro naše speciality, především pivo, becherovku a slivovici.

Rozhodně nejoblíbenější jsou ale turisté ze zámoří. Ti z USA pro své kultivované vystupování, návyk na vysoké spropitné i pozoruhodnou schopnost konzumovat celý pokrm bez nože, pouze pomocí vidličky. A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Nejméně oblíbení hosté? Rusové
Když se však kohokoli z obsluhujících zeptáte na nejméně oblíbenou národnost hostů, odpoví vám z deseti dotázaných všech deset stejně: Jsou to Rusové. Aniž bych chtěl podléhat stereotypům, nezbývá mi než souhlasit. Žádný pozdrav, prosba, poděkování. Celá komunikace se z jejich strany omezuje obvykle na jedno-, maximálně dvouslovné příkazy v jejich mateřštině. Nemá-li restaurace jídelní lístek v ruštině, vnímají to špatně, ale když nedejbože obsluha v tomto jazyce neumí nebo nechce komunikovat, berou to vyloženě osobně.

Takže pokud vás někdy v restauraci přepadne pocit, že by vám v ní bylo jako cizincům lépe, vězte, že je to nejspíš jen zdání. Alespoň pokud nejste ve vyloženě mizerném podniku.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.