Pokud jste gastronomičtí snobové, Istanbul Kebab není už patnáct let nic pro vás. Na jejich děsivé internetové stránky se raději ani nedívejte. Pokud ale máte upřímný zájem o nepopsatelně delikatesní úpravu jehněčího kolínka-hašlamu, o patlican musakku (lilek s mletým hovězím masem), o biber dolmu (plněnou papriku s masem a rýží) či zkrátka jen chcete ochutnat autentické turecké jídlo, pak bez váhání sejděte těch několik schůdků pod úroveň chodníku nevábné pražské ulice - a zaručeně zažijete v této spíše bufetově laděné samoobsluze nevídané kulinářské orgie.
Ať se touláte Paříží, Neapolí nebo Sao Paulem, pokaždé narazíte na tento druh restaurací. Mají všude na světě stejné vlastnosti: jsou umístěny tak trochu stranou hlavního dění, v nevýrazné lokalitě, vchodové dveře vás jako turistu ke vstupu moc nenalákají. Zvenčí mohou vypadat i malinko omšele, stoly a židle jsou prosté, spíše funkční než hezké, obrazy na stěnách žádné a nebo trochu nepochopitelné až nevkusné. WC čisté, jednoduché, ale bez luxusních doplňků, jako je více druhů mýdla, utěrky či osvěžovač vzduchu. Nikde není vidět žádná velká investice do interiéru. Tady jde vždy a především o jídlo. V jeho případě je ale investice přímo kolosální: surovinová základna prvotřídní, jídla domácí, kuchaři-srdcaři, ceny příznivé a štamgasti z celého okolí se tu vždy včas scházejí na oběd i večeři.
Do tohoto typu podniků řadím turecký restaurant nebo spíše bufet, který se nachází mezi Václavákem a Hlavním nádražím, Istanbul Kebab. O tom, že stálí návštěvníci potvrzují moji teorii, je možné se přesvědčit každý den kolem poledne a vlastně až do večera. Denně zde potkáte Turky, Rusy, Angličany, kavkazské národy, Holanďany, Albánce, Němce, Libanonce a spoustu dalších národností pracujících v naší zemi, které poznáte nejen podle obličeje, ale také podle toho jak si skládají jídlo na tác. K masu pijí čaj nebo skvělý a tolik typický ayran - jogurt rozmíchaný s vodou a solí. Výborně se po něm tráví a navíc v horku rychle osvěží. V tomto podniku není k mání alkohol a nekouří se tu. Tak velí mrav.
ReceptIzmir Kofte Budete potřebovat: 500 gramů mletého hovězího masa, strouhanku ze dvou plátků chleba (nebo dva plátky chleba namočené ve vodě), čajovou lžičku černého pepře, půl lžičky soli, čajovou lžičku tymiánu, čajovou lžičku červené papriky, strouhanou cibuli a nasekanou petrželku smícháme. Poté karbanátky a brambory poklademe na plech, naskládáme na ně 2-3 rajčata nakrájená na plátky a při 350 stupních Celsia pečeme, dokud nejsou brambory hotové. |
Nezalekněte se, když tu potkáte přes 65 % "cizinců" pracujících v okolních firmách, na stavbách, ale i v úřadech. Klientela je velmi různorodá, sociálně, finančně i národnostně. Chodí sem ale i dost českých studentů a gurmánů, kterým již konečně došlo, že za
Kde bistro najdete?Istanbul Kebab Otevírací doba: každý den od 9.00 do 22.00 hodin |
Zkušenější zákazník nebo experimentátor ochutná spíše baklažán (lilek) plněný masem a česnekem, nebo si dá kofte Izmir či kofte Inegöl (což je jídlo podobné našim karbanátkům, každé je jinak okořeněno dle zvyku ve městě, jež mu dalo jméno). Pečou si tu pochopitelně vlastní chleba, a pokud vám zůstane trocha místa na dezert, sladkou baklavu či revani, vězte, že i všechny sladkosti jsou domácí, přímo od místního kuchaře. S předmraženými polotovary by u svých stálých zákazníků neuspěli. Naopak, kuchař je hrdý, že vaří klasickými metodami, dlouho, beze spěchu a bez mikrovlnek. Tak to má být. A proto vše tak skvělé chutná.
