Ten, kdo Jihlavu zná, nejspíš namítne, že Radniční restaurace je na Masarykově náměstí už několik let, a dokonce se tam v minulém roce natáčel jeden díl kuchařské reality show Ano, šéfe. Jenže tenhle podnik, který Pohlreichovo doporučení dostal spíš ze soucitu než za kvalitu, nakonec tehdejší majitelé zavřeli. Na jeho místě se letos v květnu otevřela restaurace nová, byť se stejným názvem.
ČTĚTE TAKÉ |
Prvním příjemným překvapením pro mne byly webové stránky staronového podniku, na kterých dokonce neváhají představit šéfkuchaře. Zásadní je ovšem informace, že pod restaurací vznikl pivovar a pivnice, kde se pivo čepuje přímo z ležáckých tanků. Vzrůstající popularita minipivovarů jednoznačně dává za pravdu velmi důležitému trendu, díky kterému se do unifikované, masové produkce vrací pestrost, originalita a kvalita. Bohužel otevírací doba pivnice začíná až s druhou hodinou odpolední, takže jsme se s ní při naší návštěvě minuli. Vyrazili jsme sem na sobotní oběd.
Sympatická obsluha a jídelní lístek, jak se patří
Posezení na venkovní zahrádce splňovalo lákavá očekávání, ovšem jen do příjezdu prvního trolejbusu, jehož zastávka je přímo před restaurací. Velká okna však zajišťují dobrý výhled na náměstí, přesunuli jsme se proto dovnitř a sledovali, jak se kolem sobotního poledne před sousedícím magistrátem formovala jedna svatba za druhou. Interiér je působivý: vysoké klenuté stropy, tmavý koberec, měkké židle s potahy... Skoro máte pocit – ovšem poněkud svazující – že jste se ocitli v nějakém luxusním podniku. Dojem posiluje také živá hudební produkce na klavír.
Interiér Radniční restaurace je možná až příliš nóbl
Podobné prostředí někdy svádí personál k chování s jistou nadřazeností. Ne tak v jihlavské Radniční restauraci, kde jsme si mohli užívat sympatickou obsluhu, pro kterou ani přítomnost ročního dítěte nebyl žádný problém. Nikotinisty tu nepotěší, interiér je kompletně nekuřácký, a jedinou výtku týkající se prostředí tak směřuji k zamčeným toaletám ve vstupní části – pro klíč je třeba vždy zajít na bar.
Jídelní lístek se nečekaně skvěle vyrovnal téměř se všemi klasickými nešvary, s nimiž se v našem pohostinství setkáváme. Stručné menu je jednoduše rozdělené na předkrmy, polévky, hlavní jídla a dezerty a k většině jídel je i doporučené víno. Žádné mnohastránkové seznamy, rádoby veselé názvy jídel, zdrobněliny, speciality šéfkuchaře nebo třeba samostatné přílohy. K dokonalosti chybí už jen trochu víc představit suroviny, ideálně například regionální původ masa nebo zeleniny. V nabídce nápojového lístku příjemně překvapila plejáda moštů, které nám ochotně do půllitrové karafy dolili vodou. Naopak zamrzela omezená nabídka vlastních piv. Ochutnal jsem tedy jen borůvkové pivo, které krásně vonělo, avšak svou sladkou dochutí bude pravděpodobně konvenovat spíš ženám.
Zahrádka před Radniční restaurací vypadá lákavě až do chvíle, kdy přijede trolejbus, který staví hned vedle.
Vedle stálého menu, které by se mělo obměňovat podle sezóny, nabízí restaurace ještě denní menu za zhruba 100 korun a pak tříchodové menu speciální, ze kterého jsme ochutnali docela kuriózní studenou jablečnou polévku (45 korun). Vychlazená ovocná polévka s výrazným kari a nočkem kysané smetany byl vydařený experiment. Stejně vydařená byla i francouzská klasika, kachní rillet za 95 korun, která se svou tučností dobře hodila k borůvkovému pivu. S ním si ovšem vůbec nerozuměla přiložená výrazná a spíše až nepříjemně pikantní okurka.
Skvělý dojem kazí jen "učňovské" dezerty
Jednotné založení příborů, které nepředpokládalo konzumaci předkrmů, nachytalo jinak bezchybnou obsluhu při servisu hlavního chodu, kdy jsme si museli o chybějící jídelní náčiní říct. Dokonalost hovězího guláše se špekovými knedlíky za 120 korun kazil jen málo nahřátý talíř, na kterém skvěle dochucená, lehce pikantní česká klasika s krásně měkkým masem bohužel velmi rychle ztrácela teplotu. Stejně povedené byly i domácí vegetariánské těstoviny s pestem a sušenými rajčaty za 115 korun. Trochu nelogicky působilo jemné, skoro až dietní zadělávané telecí se zeleninou a bešamelem, které bylo doplněno smaženými bramborovými kroketami.
Hovězí rib-eye steak za 260 korun kuchař přesně trefil na požadované propečení medium-rare, málem by ho ale zničila gigantická porce šťouchaných brambor, do které byl navíc zapíchnutý list salátu.
Steak s pepřovou omáčkou kazí jen předimenzovaná příloha
Nejslabším pokrmem z nabídky se stalo jehněčí na rozmarýnu a červeném víně. Od jídla za 195 korun bych čekal víc než jen pár malých kousků blíže neidentifikovatelného jehněčího masa, navíc opět doprovázeného totálně naddimenzovanou přílohou (ani absurdní list salátu nechyběl), to celé ve stylingu oblastní soutěže závodních jídelen.
Jihlavská Radniční restaurace zcela jistě vyčnívá nad celorepublikový průměr – bohužel ale ne v disciplíně dezertů. Zdejší nabídku bychom mohli shrnout jako "to lepší z učňovských pokusů". Ceny okolo padesáti korun jen podpořily smutný dojem třeba z přemraženého malinového parfaitu (zamražené bylo dokonce i ovoce!) nebo hrudkovité, přeslazené pěny z bílé čokolády, nesmyslně obložené výstavkou ovoce, které se kuchař ani nenamáhal vypeckovat.
I přes klopýtnutí v závěru bych se do tohoto podniku rád vrátil třeba na podzim, kdy by mělo být nové menu, a hlavně v čase, kdy bude otevřena pivnice v podzemí. A stojí za to konfrontovat zmíněný díl Ano, šéfe se současnou realitou. Plně pak oceníte práci lidí, jakých by naše gastronomie potřebovala mnohem víc.